Vím, že to zní divně, ale myslím to vážně = díky bohu za potvory (a jejich otvory) – je s nima alespoň legrace aneb jak říká přísloví = hodné holky skončí v nebi, se zlobivou se budeš cítit jako bys už v nebi byl…
Myslím to takto = z mého pozorování (pro šťourali = ano, je to zkreslené, na malém nevypovídajícím vzorku a blablabla – uvědomujete si, že tato knížka není o obecných pravidlech a zákonitostech, ale o mém pozorování a mých zkušenostech? Takže když napíšu všechny ženský, myslím tím rozhodující většina žen, které jsem JÁ potkal-poznal a už se k tomu fakt nechci vracet a vysvětlovat to furt dokola! Pár věcí se zobecnit dá, ale to už je na Tobě…), tedy z mého pozorování je zhruba 30% hodných holek a 70% jsou potvory. S potvorama je alespoň legrace a vzrušení. Z hodných holek se hrozně rychle (mnohdy v řádu dnů!!!) stávají přehnaně pečující matky = „umyl sis ručičky, máš kulíška-ukaž…nechceš papat, co budeš bumbat?“ To je fakt něco strašnýho! Chtějí o Tebe pečovat tak dlouho, až si z Tebe udělají zahrádku na hřbitově a pěstujou na Tobě kytičky doslova! Mimochodem – prvním poznávacím znakem, pokud si nejseš jistej je, že pořád něco řeší…a taky chtějí pořád něco měnit…(a možná taky to, že ve většině případů jsou docela hnusný nebo tlustý, případě oboje)
Hlavní problém vidím v tom (a už jsem to zmínil dříve z trochu jiného úhlu pohledu), že muž, když si vybere ženu, vidí ji jako hotové umělecké dílo. Žena když si vybere může, bere ho pouze jako potenciál = tohle ho naučím, tohle ho odnaučím, tohle nosit nebude (ženy rády používají termín „nemožnej“ – všiml sis? nemožnej svetr, bunda, kalhoty, boty = chlap je zjevně asi tak nějak celej nemožnej 😀 hlavně, že ony jsou možný – mno…spíš „možná“), bude nosit tohle, tohle bude dělat, tohle dělat nebude a pak už jenom nový nábytek, vymalovat, z obýváku uděláme kuchyň, z kuchyně záchod! Anebo zdánlivě pozitivní zasahování do života = mám prý na víc, na lepší práci, vyšší ocenění, plat, mzdu, tantiemy apod. Jenže přesně tohle mi nechceme!!!!Nechceme životního kouče! Nechceme, aby nám furt někdo radil, hodnotil, měnil – nemožná barva radiátorů, tohle chce „sádroš“ atd.apod.
Ale hlavně = kdo že nám to furt radí?! Co že dokázala v životě ona, že furt mele pantem, staví se do role hodnotící komise, kolaudačního oddělení, schvalovací skupiny a mnohdy do žalobce i soudce zároveň?!?! Vážně stojej chlapi tak za hovno? A co třeba šéfkuchaři, módní návrháři, vědci, vedoucí pracovníci, myslitelé, filozofové, ale i stavitelé silnic a dělníci všeho druhu v nejlepším slova smyslu – kdeže je ta kvalita ženskejch? Do politiky se necpete i když vám nikdo reálně nebrání, okay – respektuju a vlastně i chápu, ale kde že vynikáte? V kibicování chlapů, to ano…jak jsme to dopracovali, jak jsme to mohli dopustit, jak se to vlastně mohlo stát, když slabší pohlaví peskuje a často až šikanuje to silnější, schopnější atd.?!? Viz Cimrmani – pojedete někam doktore Holube? – už se nacoural dost, doma bude! – asi ne… Proč za každým výzkumníkem stojí semetrika, která na něj řve = furt seš v laborce!!! O rodinu se vůbec nestaráš – co na tom, že zachraňuješ děti z rakoviny – my nemáme doma rohlíky a zkyslo kvůli tobě mlíko!!!
Možná, že tohle je právě to „třetí pohlaví“, tedy babochlapi = ano, třeba ta již zmíněná Merkelová, co spasí celý Vesmír tím, že ho přivítá v „děrmany“ a na svoji vlastní rodinu tak nějak zapomene anebo ta Nováková nebo jak se jmenovala, co dělala chvilku ministryni a byla (v jejich očích) středem vesmíru a zplodila, vlastně přepracovala první větu, že totiž na počátku byla data, ale data byla drahá, protože je nikdo nevyužíval 😀 Tyhle dámy mi jsou vlastně úplně ukradené = my totiž máme svobodu a opravdu si každý může (v rámci zákona teda) dělat, co chce – jen se nevyhne následkům, karmě anebo božím mlýnům (jak je libo). Babochlapi se totiž musejí připravit na to, že budou samy a že každá trochu pohledná „obyčejná“ ženská bude mít zástupy ctitelů a ony nic = přírodu neoblafneš! A aby byl výčet úplný, tak podle mého patří do třetího pohlaví i chlapobaby-roztřesení beta-samci, kteří se chtějí ženám vlichotit (vím o čem je řeč – rozhodně jsem k nim patřil a snad už minimálně občas nepatřím :D), ale neuvědomují si, že jsou ve stejné kategorii jako 4% kámoššši = chválí je, kecaj s nimi – je jim s nimi „dobře“, ale nikdy s nimi nespí, nechodí, nepárují se = je to prostě nepřirozené a tedy nefunkční. Jinak řečeno = ženy chtěj, aby sis říkal, co chceš, aby mohly dělat drahoty! Slyšel jsem myšlenku kterou si dovolím trochu rozvést = když muži lichotí ženám, je jim to příjemné, ale podprahově vnímají, že jsou na piedestalu, tedy nad tím mužem a tak nějak nevnímají důvod, proč s ním být. Neříkám být nezdvořilý – viz předchozí kapitolky, ale je opravdu nutné zdravé sebevědomí, protože upřímně = to naopak žena si s mužem polepší, tedy ona by měla vzhlížet k němu….
Perličky k této pasáži na závěr. Víš, proč ženy vědí, kde co je? Protože to tam samy daly! Možná jsi z psaní výše pochopil můj vztah k tchyni a můj pedantní a pedantérský vztah k úklidu. Jako poměrně mladík, sice již ženatý, ale přesto ještě mladík, jsem vzal větší část rodiny na chalupu. Víš, čím tchyně začala svoje působení na mém výsostném a rodovém místě zároveň? Komplet přerovnala „kumbál“- tedy nářaďovnu, kde jsem měl svůj pořádek – tedy ano, pořádek, ale svůj. Nevím jak Ty, ale já nikoho do nářaďovny neberu, je to moje místo! Pak následoval příborník, kde změnila i přihrádky na příbory – to by mimochodem taky bylo téma na celou kapitolu = jak ukládáte příbory u Vás? Lžíce, pak vidličky a nakonec nože nebo jinak? Zkrátka, tímhle zasáhla zase do soukromého místa mé matce atd. A vrchol? Je v chaloupce poměrně vlhko a tak dáváme ručníky viset na šňůru ven, je tam taková malá ulička, která je taky naše, vlastně moje, heč! Jo, mám cosi jako svoji uličku 😀 No a protože jsem se šel umýt, vzal jsem si ručník dovnitř a namočil si xicht. Když jsem se chtěl utřít, ručník už tam nebyl – ano, tchyně ho odnesla opět ven – prý = aby se to tam neválelo!!!
S tím souvisí i další myšlenka, která mi došla – jde o to „tahání peněz“ – a to sice jak vypadá v reálu. Zjevně to máme zkreslené z karikatur zlatokopek z přiblblých amerických filmů…ale ve skutečnosti Ti žádná (kromě kurev) neřekne rovnou kolik jí máš vysolit! Apeluje na Tvoji lidskost, soucit, velkorysost (nemám na kozačky už mě zebou nožičky, ale to nevadí, já to zvládnu v teniskách; synáček nemá pastelky na výtvarku, já mu na ně našetřím, ale bude muset tak dva měsíce bez nich vydržet atd. apod.) a tak z Tebe dělají a nakonec i udělají totálního hajzla, když Ti konečně dojde, že z Tebe dělá debila a prostě je to nejjednodušší cesta, jak přijít k penězům… A opět cosi jako důkaz = odposlechnuto – nic ti nezaplatím, abys dokázala, že se mnou nejsi pro peníze = a taky na to přistoupila!!! Prostě to jde, resp. není nutné furt vše platit a podporovat!!! Prostě to pořád jen zkouší – a ano, musíš být neustále ve střehu, bohužel…
Víš, musím se přiznat, že moje první v podstatě opravdová láska (na pionýrském táboře – jo, takhle jsem fakt starej), byla trochu, vlastně všechno bylo takový nějak divný, jiný, než bych si představoval… Říkal jsem si zpětně, že asi byla divná… Jenže, bohužel téměř krátce po ní (dobře, tak asi ještě dva pokusy mezi tím byly – ať nejsem za úplného trapáka)…pak přišla moje žena. Byla sice trochu jinak, ale vlastně stejně divná a až teprve krátký život proutníka mi otevřel oči – to nebyla výjimka ony jsou prostě v podstatě všechny takové = to je prostě to normální ženství!!!
Konečně mi došlo, jak přesně formulovat co bych chtěl – je to opravdu umění říci si a pochopit, co opravdu člověk chce… Už delší dobu říkám, že nechci kompromisy – okamžitá reakce žen = kompromisy jsou ve vztahu důležité! 😀 Ano jsou, ale myslím to jinak – nechci takové ty vynucené kompromisy – jako teď já, příště ty apod. přirozené, nevynucené kompromisy jsou samozřejmou nutností vztahu – nejsem přeci debil, nechci potkat sám sebe, nechci ani robota, ani totální subinku! Říkal jsem také, že mi jde o soulad, harmonii, souznění – už vím, jak to více definovat = toužím po tom potkat někoho, kdo mě nebude chtít měnit k (mnohdy nesmyslnému) obrazu svému nebo své představě co je správné a jak by vztah měl fungovat. Hledám někoho, resp. rád bych si přitáhl někoho (ideálně teda ženu a alespoň homo sapiens, když už ne sapiens sapiens) s kým dojde k přirozené kompatibilitě, spojení „systémů“. Tedy ne někoho, kdo je sice ze mne nejprve nadšený, ale během pár dnů – hned co rekognoskuje terén, začne moje prostředí, můj systém, moji osobnost (to je blbost, že?) měnit = od nábytku, dekorací, přes oblečení až po zvyky, názory atd. Proto to v podstatě vzdávám – resp. nechávám tomu volný průběh, což je v reálu rozhodně zatím totéž 😀 Zkrátka místo té „pravé“, potkávám samé „levé“ (a mírně depresivně řečeno a to je vlastně podstata této kapitolky – tak nějak si říkám, jestli ona pravá není v podstatě chlap a zda-li ony levé nejsou prostě normální, průměrné, obyčejné ženské)…když mně to za tohle opravdu nestojí i když mi občas ještě stojí…anebo spíš počkám, až to přejde 😉 😀