Vesmír nebo Matrix?!

Víte, v mnoha knihách, které jsou určitě velice zajímavé a poučné, mi vadí, že hlavní argument nebo jak to nazvat, se většinou nachází až téměř na konci a tak se člověk musí prokousávat hromadou potištěného papíru, než zjistí, zda-li s oním navrhovaným závěrem vůbec souhlasí…
Rád bych se tomuto nešvaru vyhnul a proto se hned tady a teď pokusím popsat podstatu, ze které vycházím, která mi konvenuje…prostě mi dělá radost a hlavně vidím na vlastní oči a cítím vlastními pocity, že to tak zkrátka funguje. Zbytek knihy se budu snažit tyto myšlenky nějak obhájit, rozšířit a hlavně rovnou aplikovat na praxi, protože nemám rád povídání pro povídání, ale aby vše mělo jasný praktický význam. Vy také?
Tak tedy – také máte zvláštní pocit při větě „vše je energie“? Já ano. Nemám vlastně nic proti esoterice, ale právě tahle věta na mne působí hodně esotericky zprofanovaně. Jenže i když se chci vyhnout Vašim případným předsudkům, ona je to pravda a to snad dokonce i „vědecká“. I když jste už asi pochopili můj vztah k obecným pravdám…zkrátka = obecně platí, že nic neplatí obecně.
Aniž bych se tedy chtěl pouštět do rozboru fyziky a jejich postulátů (ve které sám si nejsem příliš jistý i když mne obrovsky baví), ze známé rovnice E = mc2 je snad zjevné, že (laicky řečeno) hmota je za určitých okolností uspořádaná energie. Proto také (pokud si vybavíte pár věcí ze školy a tím už, opravdu končím, slibuji) má hmota různou hustotu, tedy i to, co nám připadá hustě neproniknutelné, pod výkonnými mikroskopy se jeví jako spousta prázdna a jen tu a tam nějaký atom. A to, co to vše drží pohromadě, je opět energie resp. různě definovaná a popisovaná „přitažlivost“. A to, že ona rovnice platí, dokazují jaderné elektrárny a atomová bomba. A prý i každá rovnice platí tzv. obousměrně, jenže my (tedy zatím a doufám, že i na dlouhou dobu) umíme z atomu, ze hmoty, dostat kupu energie…jen nám to tak nějak nejde obráceně 😉
Vzhledem k tomu, že v době psaní tohoto druhého rozšířeného vydání Postřehů se, alespoň v mém Vesmíru, často objevuje pan profesor Jan Rak, ultrarelativistický jaderný fyzik. Mám proto potřebu onen „fyzikální“ úvod přeci jen trochu rozšířit, ale nebojte, nebudu pana profesora nějak vykrádat. Nakonec od začátku tvrdím, že toto vlastně nejsou moje myšlenky a že popisuji svoje postřehy, tak tedy i v tomto duchu, moc prosím, vnímejte i toto doplnění…
Tedy – představte si strom, kamera zoomuje – přibližuje se…vidíte list, záběr jede ještě blíž a hlouběji, vidíte atom…jádro… Náhle se záběr začíná oddalovat… vidíte les, kontinent, planetu, a najednou vlastně opět to samé…chápete tu jednotu? A teď – kolik je všude prostoru, prázdna! Jenže ona je to ve skutečnosti opravdu pouze naše zjednodušující představa, když si totiž poslechnete výsledky bádání třeba z urychlovače v CERNu (tedy onen trochu nešikovně výše popsaný „mikroskop“), tak se dozvíte, že atom (původní význam je „atomos“ – nedělitelný) dělitelný tak nějak je nebo lépe řečeno proniknutelný = je tam jádro, protony, neutrony, obíhají elektrony (i když i to je prý trochu jinak, ale slíbil jsem, že nebudu zabíhat do zbytečných podrobností). V protonech jsou údajně jakési kvarky a v nich = nic! Raději to napíšu ještě jednou = v základních stavebních kamenech hmoty ŽÁDNÁ HMOTA NENÍ!!! Chvíli nad tím, prosím, přemýšlejte… Já na Vás počkám 🙂
Takže ani naše představa o atomu neodpovídá realitě je to jenom již zmíněná energie a informace (potencialita). Vše se skládá (a nebojím se říci, že přímo tvoří či vytváří) v našem mozku! Vždyť kolik informací opravdu potřebuji, abych mohl „fungovat“? Pár pixelů, pár bitů a zbytek si mozek dotvoří/doplní sám! Nemusím přeci zkoumat každý milimetr dřeva, stačí letmý pohled a přesto hned „vím“, že je to židle, jak je asi těžká a že si na ni třeba mohu sednout! Ano, to, čemu říkáme realita, svět, okolí atd., to jsou pouze fotony dopadající do oka a zpracované mozkem…a taky zvuk, tedy sluch (plus samozřejmě i čich). Uvědomme si, že popravdě na moc věcí vlastně tolik nesaháme. No a to vše se musí v mozku srovnat (připomínám, že světlo je rychlejší, než zvuk – viz třeba blesk a hrom). Co si ale možná neuvědomujeme, že většina výsledného „vjemu“ pochází z mozku ne „zvenku“! Takže vlastně mnohem přesněji to není tak úplně „vesmír“, protože to je pouze náš popis, myšlenkový koncept. Mnohem lépe to vystihuje (dnes již, bohužel, také dost nadužívaný) pojem „matrix“, tedy mentální obraz, hologram, hra, simulace.
Vše je tedy mnohem spíš informace, než v pravém slova smyslu energie, ale klidně to pro naši potřebu tak i dál používejme, ano?
Neřekl jsem nic nového-objevného, že? Já vím, vždyť jsem to ani nesliboval 😉 Jenže, co s tím? Pojďme se nad tím společně zamyslet – pokud tedy samozřejmě chcete…klidně ale tuto knihu odložte, to hlavní už víte 🙂