Varování: kniha je určena MUŽŮM!
Používá vulgarismy, není pokrytecká, ale brutálně otevřená a upřímná.
Čtení jen na VLASTNÍ RIZIKO!
Začátečník v konečníku aneb manuál pro začínající panice i končící sukničkáře
Návodů jak sbalit, rozbalit a pak třeba i vypakovat ženu je jak nasráno, ale většinou to jsou jen kecy zakomplexovanejch snílků, bullshits. Já si nechci hrát na chytrýho, nechci Ti mazat med kolem huby. Já chci sepsat moji zkušenost – ber nebo nech ležet…je mi to u prdele. Ber to jako rozhovor kámošů u piva. Tomu totiž odpovídá i styl – hrubý, chlapský, často necitelný, vulgární… Proto také důrazně varuju ženy před čtením této knížky. Nezakazuju, neodrazuju, ale varuju! Nakouknete nám totiž pod pokličku, jak jsem nakoukl (nejen) pod pokličku já vám. Všechno, zde popsané, jsem zažil. Minimálně já sám sebe nepovažuju za úplnýho blba, dokážu tedy pochopit, co jsem zažil a zformulovat to tak, aby bylo zřejmé proč jsem to zažil a proč se to stalo právě takhle.
Tato knížka je krutá, ale přesto a možná právě proto tolik pravdivá, upřímná, otevřená a opravdová. Chceš-li použít takový ty vědecký pindy, pak je hyperrealistická, provokativní, dekadentní, existencionalistická, cynická až nihilistická… Ale přestaňme už konečně na sebe hrát tyhle trapný hry. Buďme konečně každý sám za sebe a takový, jací opravdu jsme. Argumentem budiž fakt, že jsem byl třicet let téměř plně věrným manželem a po odchodu ženy k milenci pak sukničkářem enormního rozměru prožívající v jednom maximálním okamžiku i sedm vztahů najednou… Zkrátka, něco o životě a ženách vím nebo jsem minimálně mnohé zažil = to zde chci sepsat – nic víc v tom nehledej…
Všem kritikům a hlavně feministkám, který budou po letmým nahlédnutí tiše zvracet v koutě, mám vzkaz jedinej – vážení, strčte si bradavky za předkožky!
OBSAH:
Začátečník v konečníku, cože?!
Tak tedy nejprve pár (asi zbytečných) slov o mně
Krutá pravda o „balení“ holek aneb začněme pěkně od začátku
Podle čeho si ženy vybírají muže aneb co to je to charisma?
Finty pro seznamování aneb smrdíš-nedostaneš!
Takže sbaleno a co jako dál?!?
Záludnosti komunikace aneb drž hubu a nic se Ti nestane!
Ach ty hry aneb člověče, zlob se!
Napiš = všechno mé ženě Filoméně!
Tak teda sex, no – už bylo na čase, co?
Hygiena aneb dávka skutečných nechuťáren, fuj a pardon
Promiňte, pane doktore, kdo vám tady uklízí?!
Jak se ženský zbavit aneb sláva rozchodům!
Prokletí všednosti aneb makej nebo zdrhej
Přátelství s výhodami nebo milenecký vztah bez výhod?
Chovej se ke mně jak k cizímu!
_____
Začátečník v konečníku, cože?!
Je to ale fakt divnej název „Začátečník v konečníku“, že? Jeden z možných výkladů je, že přestože začínám, stejně jsem totálně v prdeli…
Dlouho jsem se nechal přemlouvat k sepsání tohoto nelichotivého a místy až nactiutrhačného povídání. Přesvědčil mě až slib vydání in memoriam anebo rozhodně až v době, kdy případně ještě žijící dotčené osoby nebudou ve stavu plně pochopit obsah napsaného… Přesto jsem podlehl a nakonec souhlasil, že poučení z mé zkušenosti jest hodno zaznamenání pro případné poučení budoucím generacím. Neočekávám Tvůj souhlas a dokonce nelpím ani na nadšení z předložených faktů. Leč, věř či nevěř – vše sepisuji tak, jak jsem prožil a síla tohoto psaní budiž v opravdovosti, otevřenosti a upřímnosti – jak jsem se i nakonec snažil žít.
Začátečník je jako pojem asi pochopitelný, ne? Za skutečného začátečníka ve smyslu „seznamovacího trhu“ jsem se začal považovat až kolem pětačtyřicátého roku svého života. Bylo to v době, kdy se ze mne stal právě onen konečník. Tedy loser. Vprdelista. Musím vás tedy zklamat. I když by název naznačoval anální styk, nejedná se vůbec o tuto praktiku, které já říkám „poloha netrefil“.
_____
Tak tedy nejprve pár (asi zbytečných) slov o mně
Možná tedy ne tak úplně zbytečných, protože vysvětlují, jak jsem se svým životem propracoval k oněm radám a postřehům = tedy o původu mé praxe.
Třicet let jsem se snažil udržet nefunkční vztah a nakonec mi žena utekla za sice ještě starším, ale o to bohatším milencem. Přesněji řečeno, po třiceti letech vztahu a dvacet šest let po svatbě, si moje drahá choť našla (ve svých čtyřiceti pěti letech) jiného kandidáta na manžela! Jen mi to tak nějak zapomněla skoro dva roky říci…a ve chvíli, kdy už jsem parohama začal škrtat o futra, jsem ji bez prokazatelného důkazu, pouze na základě indícií a své intuice, přiměl k přiznání. Nebýt toho, tak tento poměrně paradoxní stav pokračoval ještě mnohem déle. Já bych se dále o většinu věcí staral, většinu plateb financoval atd. a ona by…
Svým způsobem smutně legrační či tragikomické je, že dle jejích slov mne má stále ráda a váží si mé klidné, pohodové a laskavé povahy a dokonce jsem prý fakt frajer s jakým klidem jsem i tuto zprávu přijal, ale nemůže si pomoci, prostě jeho miluje a oba mít nemůže…proto se za ním stěhuje, dává výpověď v práci, odchází tedy kompletně z Kolína, prostě pálí mosty.
Víš, asi jsem při svatbě špatně poslouchal, protože její argument, kterým vlastně jako jediným obhajuje svoje jednání je, že se mnou nebyla šťastná – já měl za to, že nám říkali něco ve smyslu „v dobrém i zlém“, ale asi jsem nedával pozor a říkali, že máme být spolu dokud budeme šťastní, pak si máme najít někoho jiného, se kterým budeme opět chvilku šťastní atd.
Smutné na tom všem je i to, že se v tomtéž roce odstěhoval s přítelkyní do Prahy i můj syn, které mu nebylo ani osmnáct let (no dobře, tak teprve sedmnáct)…už to prostě s vlastní matkou nedal a já už neměl sílu na věčné lepení rozpadajícího se vztahu. A tak jsem „přišel“ téměř naráz o syna, kterého miluji a který je vlastně mým smyslem bytí; i o ženu a to jsem se bláhově domníval, že když máme teď prázdné hnízdo, že začnou „druhé líbánky“ – mno…ony začaly, ale tak nějak beze mne, mě zkrátka vynechali! Tedy ano, můj život se mi zhroutil, byl jsem v konečníku, tedy totálně v prdeli. Filozofie absolutního nahovnismu.
Nejlépe to vystihuje reakce syna: „Nebudu mámu soudit a je to její život, ale rozhodně je to odpornej podraz!“ A já k tomu dodám, že tohle řešit v sedmnácti, tak se usměju, pohladím ji (což jsem vlastně i tak udělal) a řeknu, že jí nebudu bránit ve štěstí…ale v pětačtyřiceti??? Nevím, no…
A jako dovětek a průkazná vypovídající fakta = jednu neděli došlo k „přiznání“, další weekend byla celý u něj a vrátila se s novým iPhonem a neomezeným paušálem jím placeným. Ten další tam byla sice „pouze“ v neděli, ale za to přijela v novém voze. Pro korektnost, prý mu ho bude splácet (o tom nepochybuji, ale raději jsem se neptal čím)…
Kurva, co to je? Vždyť u nás to dopadlo v podstatě přesně obráceně, než je běžné! Já pytlíkuju rodinu kvůli dítěti a žena se mi kurví a je údajně „nešťastná“?!?! 😀 Já jsem asi ženská, nebo co?! Hovno, škoda teda, že nevěřím na převtělování, ale zjevně je to jasný = jsem převtělená lesbička, proto se očividně chovám spíš jak ženská, proto jim tak rozumím, proto je pro mne teplo rodinného krbu na prvním místě! A kromě toho, kdybyste věděli, jak vnímám barvy, vůně, jak jsem komunikativní (jak si prostě rád povídám), jaký mám vztah k úklidu, pořádku, hygieně (jak se prostě pořád meju a voním) a co třeba můj absolutní despekt k organizovanému sportu anebo třeba jak miluju orální sex a to násobně víc, než klasickou soulož…achjo… No…ale, když jim zjevně tak rozumím, když docela chápu mnohé z fint, které na nás používají a dokonce i sám a mnohdy zcela intuitivně stejné finty občas také používám, tak proč toho nevyužít? Proč nepoužít jejich vlastní zbraně proti nim nebo vlastně přesněji řečeno ve svůj prospěch – vždyť já s nima nebojuju, jen už dál nechci bejt za jelimana a vola?! Nemorální? Neetické? Podlé? Ubohé? Možná, ale já se do teď snažil žít nejlépe, jak jsem uměl a výsledek? Zůstal jsem sám, jak cool v plotě, takže srát na to! Jde se žít a užívat si! A moralisté všehomíra, vyližte si prdel!!! Jdu zkrátka dělat to, co funguje a utopický kecy nechám sluníčkářům…
Tato knížka je tedy vlastně takové psychologické Aikido = tedy „bojové“ umění nebo lépe sebeobrana s využitím protivníkovi energie a strategie proti němu – jak účinné!!!
_____
Krutá pravda o „balení“ holek aneb začněme pěkně od začátku
Napálím Ti to rovnou bez váhání a okolků = chlapi nejsou ti, kdo ve skutečnosti „balí“ ženy! Pravda je, bohužel, taková, že ženy pouze umožňují mužům zažít pocit lovu a hlavně jeho vítězství v něm (ztrácí pak totiž svoji ostražitost a je lépe manipulovatelný – proto také ženy tak rády vzpomínají na „naše první setkání“!). Ovšem ten, kdo si vybírá, není muž, ale žena! Žena tedy umožňuje vybranému jedinci mužského pohlaví, aby jím byla „sbalena“! Žena má neustále vše pod kontrolou a my, jak debilové, naivně hrajeme jejich hry a to dokonce aniž bychom si to v naprosté většině uvědomovali!!! (Více se tématu ženského hraní her budu věnovat v samostatné kapitole…)
Nevěříš? Místo trapného přesvědčování Ti raději uvedu příklad ze života. Pro maximální korektnost uvádím, že si myšlenku půjčuju z jedné z knížek dr.Hausmanna – jednak si Ti jeho díla dovolím vřele doporučit a taky proč si lámat hlavu s něčím, co bych sám lépe nevymyslel a co se přesně hodí do této pasáže mého psaní, no ne? Takže srát na to…
Tak tedy – použijme tu nejvíc otřepanou situaci = jsi v baru nebo na „dýze“ nebo jak se dnes těm kravinám všem říká a líbí se ti nějaká baba, kost, štěrbina (dříve prostě šťabajzna). Ty přemýšlíš, jak jí oslovit…mno, přiznejme si mezi náma, chlapi, že spíš přemýšlíme nad tím, jak jí vošukat – to jako vážně někdo z nás přemýšlí nad společným životem, návštěvami příbuzných či kupování plenek? Vážně jeden takový je? Chudák…
Čili, říkáš si – ty vole, nabídnout jí panáka je fakt trapný, musím bejt originálnější, než tyhle vypatlanci – já jsem přece jiná liga. Okay, tak jdeš za ní a pozveš ji na krátkou, ne moc náročnou, ale o to víc romantickou procházku na blízkou vyhlídku, kde jí chceš (až vyjdou hvězdy) ukázat „Kasijopéju a Vorijon“, páč víc toho stejně neznáš! Jo, ještě vlastně Večernici, protože víš, že to je ta samá Venuše, který ráno říkáme Jitřenka – seš tak dobrej, ty vole!!! A výsledek? Hovno! Odmítne tě.
A tvoje chyba? Ta spočívá v tom, že si z toho vezmeš poučení, že příště musíš být originálnější, žes to prostě posral a podobný kraviny. Hovno! Prostě ti nebylo umožněno jí sbalit, chápeš!?! Uvědom si už konečně, kdyby si Tě vybrala, kdyby tě chtěla (o důvodech k tomu potřebných později), tak je jí úplně uprdele, s čím se vytasíš, chápeš!?! Zkrátka, když bude chtít ona, tak s Tebou na ten debilní výšlap půjde, ale stejně tak půjde i na toho panáka!!! A když nechce, tak se můžeš třeba posrat a budeš mít smůlu – je to už konečně jasné?!?
Pokud Ti jeden důkaz nestačil, přidám ještě jeden, menší, ze své zkušenosti. Pokud jsi taky někdy zažil nebo sis, lépe řečeno, všiml jak to vypadá, když se Ti snaží umožnit sbalení holka o kterou ovšem Ty ale nestojíš = začínají se kolem Tebe dít náhle samé „náhody“ – náhodou se pořád někde potkáváte, náhodou o Tebe pořád něco potřebuje, náhodou se Tě na ní pořád ptají její kamarádky atd. apod. – už je to asi jasné, že? No proto!
Jaké teda skutečné poučení si z toho příkladu můžeme odnést? Zkoušej to pořád a vyser se na ostych a strach z odmítnutí – budeš překvapenej, kolikrát to vyjde!
A ještě poslední poznámka (pro tuto chvíli) k onomu tolik, zejména pubertálně, obávanému odmítnutí = často je to pouze test Tvojí vytrvalosti a hlavně se pak může před kámoškama vytahovat, jak jsi o ní bojoval a jak jsi jí sváděl – jen ať puknout závistí. Ve skutečnosti Ti bylo na rypáku vidět tak čitelně, jak po ní slintáš, že si to prostě jen chtěla pořádně užít aneb jak si říká slepice, když jí honí kohout po dvoře = ještě udělám raději dvě kličky, ať si nemyslí, že jsem kurva! Ale pokud Ti ta nerozhodná kravka nestojí za to, vyser se na ní – jdi tam, kde je to snazší anebo pokračuj, ale pouze pokud TY chceš. Zkrátka jednou to už, kurva, musíme mít v pazourách MY!!! Věř mi, ta rozhodnutá, má úplně to samý, co ta nerozhodnutá, jen není tak blbá 😉
_____
Podle čeho si ženy vybírají muže aneb co to je to charisma?
Nejprve mírně od věci, ale je mi jasné, že tohle je (nebo bude) nejčastější námitka = vše moc zobecňuješ a házíš všechny do jednoho pytle. Ano, jdu po podstatě a charakteristických rysech. Jistěže jsou na vše výjimky, ale jak už to slovo napovídá, jedná se o marginálie nemající na celkový obraz žádný vliv, čili šadap madrfakrz.
Kromě toho – opět proti svému původnímu záměru a přesvědčení (jak vidíš, umím si trvat na svém :D), jsem několika svým nejvěrnějším fanouškům a fanynkám posílal průběžně první finální verze jednotlivých kapitol, čili tato knížka je vlastně testována na lidech! A s veškerou vážností mohu prohlásit, že většina žen plně (k mému úžasu) souhlasí s napsaným, ale „ona je jiná“. Další typický rys tedy je, že kdybys to náhodou chtěl dát číst ženský nebo jí o tom vyprávěl, spolehni se, že Ti téměř každá řekne, že takový mrchy opravdu existují, ale ona taková rozhodně není (a tím dokazuje, že přesně taková je). Klidně si to vyzkoušej! Jo a když už jsme u výjimek, tak přesně tuhle výjimku hledám. Zatím marně…až najdu, dám vědět… Obávám se, že dřív najdu Yettiho, po něm jsou alespoň stopy ve sněhu…
Tak tedy – ženy jsou hokynářky. Neustále mezi sebou soutěží, takže pokud se Ti podaří buď být skutečně hodnotným a žádaným zbožím anebo to alespoň šikovně předstírat a vytvořit takový dojem, o nic víc se už nemusíš starat, to je totiž celý klíč, jak získat vysokou hodnotu na seznamovacím trhu. Tak jak muži chtějí zkušenou pannu, tak ženy totiž zase touží mít Casanovu jenom pro sebe. Nevěříš? Dovol tedy opět příklad ze života jako důkaz. Uznávám, že můj vstup na seznamovací trh byl v ideálním čase, kdy je zboží již dost přebráno a nešťastné a opuštěné dámy číhají na každém rohu. Leč, nejlépe to vystihuje příhoda, kdy jsme měli (zdůrazňuji jen velice mírně) intimní chvilku s jednou kamarádkou (mimochodem vdanou) o mé krátké pauze. Momentálně se totiž živím jako řidič busu a jak praví klasik, je kurva rozdíl jestli čumíš na porno v HD nebo v MHD, že?! 😀 Najednou se ozvalo velice rozzuřené až agresivní bušení na okno těsně vedle našich hlav. Ano, byla to jiná kamarádka, která mne zcela nečekaně a hlavně netypicky a dokonce i naprosto poprvé přišla navštívit na točnu k nemocnici, protože mne zahlédla, že tam busem mířím. No, ty vole! Nemusím ti vyprávět, že jsem se málem posral! Totální šok!
Jenže ten skutečný šok měl teprve přijít. Zcela upřímně bych očekával, že po právu dostanu do držky od obou. Leč, chyba lávky! Po odchodu oné rozzuřené, opadnutí prvotního šoku a celkovém uklidnění situace byla ona první kamarádka překvapivě docela ráda, že cituji: „Ona je ta, která byla vevnitř“!!! Chápeš?!?! Ale hlavně – přibližně do hodiny mi začal vyzvánět telefon a na něm ona druhá kamarádka. Jasně, nezvedal jsem jí to – vážně jsem nestál o citové výlevy na téma jaký jsem kokot. Jenže ouha – když pochopila, že jí to nezvednu, začaly mi chodit SMSky a v nich stálo (ne, nekecám), že se moc omlouvá, že si uvědomila, že mne zanedbávala a že moje chování je zcela na místě a pochopitelné!!! Musel jsem si to číst několikrát, nevěřil jsem vlastním očím! Psaní končilo velikou uplakanou prosbou, zda-li bychom se mohli večer vidět! Klidně mne nakonec odsuď, ale vážně nejsem debil, abych řekl, že ne…sorry…
A odpověď na otázku z názvu kapitoly? Ženy si vybírají muže podle toho, čemu říkají charisma a dokonce to tak i myslí, protože samy nechápou, že to je to, když muž působí jako přirozená autorita, umí použít vhodný humor (v jejich očích) a něco v životě dokázal – je tedy někdo a není nula. Tedy ano, nepřiznaně a většinou i nepochopeně (ale třeba jsem jen snílek a naivka a pořád si ještě ženy přeci jen idealizuju) jde prostě o prachy, postavení a moc, tolik potřebné k zajištění případných potomků a to dokonce i ve věku, kdy to zůstává jako reziduum původního biologického programu a fyziologicky již k zabřeznutí dojít nemůže. No a pak taky proto, aby se mohla před kámoškama vytahovat = hele, koho jsem uklofla, vy pizdy!!!
A opět v rámci snahy o maximální korektnost – samostatně stojící kategorií jsou mladé husičky. V jejich nezralosti a hlavně naivitě stojí strašně i zbytečně vysoko svaly, celkové tělesné proporce – prostě typický macho. Základní software mají mladé pipinky už ale připravený. Jde třeba o výraz nebo postoj nebo přístup „co za to“. Proto jsou tak často překvapeny, že když si vyberou zpocenýho debila z posilovny, který má problém se podepsat, že ji má potom jenom na šukání a místo toho, aby se o ní alespoň trochu zajímal a vůbec tak nějak ji vnímal jako živou bytost, ne jen jako chodící vaginu, tak tráví veškerý čas zvedáním činek. Prostě sobec zůstane sobcem a blbec stejně tak.
Ženy jsou tedy opravdu kšeftařky. Vybírají si podle zdrojů = peníze, auto, byt, dům, postavení atd. Proto také nejsou nikdy úplně spokojeny, páč se vždycky v okolí objeví nějaký kretén, který má něčeho víc než ty a ona má pak hned dojem, že si vybrala blbě, že má na víc (že není vůbec jasné, jestli by onen miliardář měl o ní sebemenší zájem, to se neřeší – ty jseš prostě v té chvíli debil a ten, kdo může za to, že si ona blbě vybrala a je teď nešťastná!!! Ani omylem nesmíš na tuhle podpásovou a hlavně svinskou hru přistoupit, rozumíš?!).
Chlapi, poslední ženská, která to s váma myslela dobře, byla vaše matka! I když i to je docela sporné, protože nevím jak Ty, ale já třeba „kolo kolo mlýnský“ v životě jaktěživ nepoužil! Už jsme si řekli výše, že ženské mezi sebou neustále soupeří = máma tím chtěla prostě ukázat, že sousedovic Pepíček je debil, protože neumí to, co už za kraviny naučila Tebe! Všechny další ženské v řadě za sebou Tě mají už jenom proto, abys byl chodící peněženka, obšťastňovadlo a furt jsi na ni myslel a dával svíčky kolem vany a vůbec samý takovýdle píčoviny. Prostě ženy mají opravdu představu, fakt tak byly vychovaný, že jsou princezničky, že budou žít jak ve skleníku, že je budeme opečovávat. A taky jsou zvyklé že když fňuknou, (protože je tatínkové rozmazlovali – takže jo, vlastně si za to opravdu můžeme sami) zkrátka klasický únik do nemoci…prostě je bolí hlavička a ty budeš nosit prášečky. A to nás přitom zesměšňujou kvůli rýmičce, přitom jim furt něco je, furt je něco bolí, furt s něčím vzdychaj – jako kdyby věděli, jak makáme my…ony to umějí utratit, to jo, na to je nic nebolí a co nás všechno bolí a držíme hubu, jenom abychom si zašukali, to kdyby věděli!
A jako dovětek, aby téma bylo probráno zevrubně – s charismatem taky souvisí pocit bezpečí. Co to ale je? No to je právě to že budeš působit jako trouba a budeš kolem ní skákat jako otrok! Anebo pocit jistoty – co to asi je? No to znamená, že nebudeš chodit za jinýma, že tě bude mít jak na řetězu a že nebude zažívat to, co jediný (bohužel) jí udrží v nějaký snaze a to sice pocit nejistoty, jakéhosi ohrožení a tedy nutnosti něco dělat, snažit se. Takže pocit jistoty časem vede ke ztrátě obdivu, charismatu a tedy funkčního vztahu. Jo a také hledají parťáka pro pokec, což v praxi znamená, že Tě časem nepustí ke slovu a Ty budeš muset poslouchat nesmyslný žvásty a příběhy o nablblých kamarádkách, jejich parchantech a jejich čoklech!
_____
Finty pro seznamování aneb smrdíš-nedostaneš!
Mladí kluci jsou telátka stejně jako ony mladé husičky z předchozí kapitolky. Nevědí, jak projevit zájem, tak své vyvolené, coby projev obdivu, podtrhnou nohu. Jako začátek to ale není špatné, protože klíč je opravdu právě onen zájem. Tedy ani svaly, ani auto, ani drahý hadry, ale skutečný anebo alespoň opravdově projevený zájem! Ale chtělo by to pokročit trochu dál, trochu onen zájem kultivovat a to sice gentlemanstvím. To je totiž to, oč tu běží! Jo a taky hygiena – čili, když smrdíš jako prase, táhne ti z držky, v podpaží máš mapu světa i přilehlých galaxií, vlasy mastný, prostě vypadáš jak bezďák, tak na vše zde psané rovnou zapomeň! Ženy se totiž orientují převážně čichem a hele jako na feromóny to po tejdnu už fakt neuhraješ!
Opakuji se, v mém věku nic divného, ale opět pro maximální korektnost = je prokazatelný fakt, že ženský po nás koukají mnohem víc než my po nich! Jen mají širší periferní vidění a my nemáme takový postřeh, abychom to zaregistrovali. Zkrátka my musíme čumět přímo na ně a dlouho, proto jsme tak lehce odhalitelní. A nakonec i proto, protože ženy vědí, jak nebýt odhaleny. Žena se dívá mírně vedle a kratší dobu, ale přesto naši postavu, úsměv, oči, vlasy atd. (jo a hlavně zadek – věděls, že nám ženský čučí hlavně na prdel?!?) vše pečlivě skenuje, hodnotí a vyhodnocuje. Priority jsou různé a časem se i samozřejmě trochu mění, ale v podstatě to šmírování je. Takže, vážně jsme my úchylové, jak furt čumíme po ženskejch?!?! My ovšem zíráme na krásu a to s nehraným obdivem a touhou; ony prostě jenom obyčejně čumí a povětšinou taky kritizují…my prostě jen slintáme…no a ony jdou „po čuchu“, fakt…
Jedno přátelsky míněné varování a to navzdory tomu, že si plně uvědomuju, že pokud zvedáš činky, máš problém přelouskat i název této útlé knížečky! Ale jde mi o to, že když už totiž zvedáš ty pitomý činky, tak na Tebe poletí buď právě ony mladé husičky anebo takové ty zamrzlé husy, tedy ty nejblbější. No a pokud ti je už kolem čtyřiceti, pak hele jako vážně bacha, páč na to jsou většinou (v tom první případě) přísný tresty aneb dobrou noc, strýčku pedo! A pro ten druhý typ – no, vlastně…dobře Ti tak!
Druhou fintou, nutnou ke galantnosti, jsou lichotky. Chlapi, uvědomte si, že nemůžete přestřelit! Vážně! Jakže to myslím? Mno – průměrně inteligentní chlap (bicepsy-tricepsy…prostě sepse stranou), když ví, že má panděro a nějaká pipinka mu řekne, že má pěknou postavu, tak se cejtí prostě divně a pochybuje. Pak si ale řekne, když se nad tím trochu zamyslí, no tak dobrý, tak se jí aspoň líbím, tak fajn, ale opravdu teda pěknou postavu nemám. Měl bych ale jako to panděro shodit. Když ale máte ženskou která má prdel jak štyrskej Valach a řeknete jí, že má krásný zadeček, tak vona jako tomu opravdu věří a tohleto chce slyšet a pořád! Takže jakýkoliv superlativ i na ten největší ksicht, kterej by se nehodil ani na chalupu aniž by se za něj chlap musel stydět, když jí řekneš, že je krásná, tak ona si myslí, že opravdu krásná je! Vážně jsou takhle nebo alespoň v tomhle úplně vymatlaný! Takže fakt bacha na typickou mužskou reakci = když si myslíš, že jsi tlustá, tak asi jseš, mě se na to neptej!
A pokud jseš prdlej jako já a máš pocit, že přehnanejma lichotkama ženě vlastně lžeš, tak věz, že si lžeme přinejmenším obě pohlaví navzájem. Já si ale troufnu říct, že ony nám lžou podstatně víc. Argumentem budiž fakt že se ženy chovají tak, aby nás přilákaly. A dělají to tím, co jim už po staletí funguje = podvědomě nebo nevědomě se chovají tak anebo přesněji řečeno „vytvářejí dojem“, že jsou lehce dostupné, přístupné a svolné k sexu a že ten sex bude úplně nejúžasnější, co jsi v životě poznal. A realita? Hovno!
Chci se sexu věnovat v samostatné kapitole, ale tady přeci jenom ještě použiju jeden můj zážitek, coby dovysvětlení, že tyhle rady nejsou na 100%. Připomínám, že o tom, jak to dopadne, rozhoduje žena! Čili, bohužel, i když nesmrdíš, nemusíš dostat, ale šance se rozhodně zvyšuje. Tak tedy, vozil jsem jednu soudružku jak medvěda po výletě, byli jsme na několika místech, přejížděli jsme na Sázavě sem a tam. Byli na obědě, pak ještě na takový jako večeři nebo svačině… A co myslíš, když jsme se pak vraceli domů? Já jsem očekával, že co jsem já jakoby odpracoval, tak mi teď bude vrácený. Tak jsem se dozvěděl, že je unavená, že jí bolí hlava a jestli bych jí odvezl domů a bylo hovno. Šel jsem spát s tvrdým. Nejhorší na tom je, že jsou ženský opravdu přesvědčený, že když je vezmu na výlet, tak že to je obrovská čest. Hovno! Vůbec si neuvědomujou, že my tyhlety situace, kdy ze sebe děláme šašky, děláme tyhle kraviny, který nám jako ne úplně vaděj nebo občas vlastně i vaděj, ale rozhodně je neděláme, že bychom my chtěli, děláme je jako cosi takovou předehru k sexu, protože prostě očekáváme, že si za to zkrátka logicky zašukáme! A jako dovětek a potvrzení, že to tak je – ona dotyčná se dodnes diví, proč už s ní nechci jezdit na výlety, když to bylo tak pěkné!!! Bylo, ale pro koho?!?
Takže je to vlastně velice prosté, milý Wattsone! Oslovuj každou alespoň trochu prcatelnou kost. Mluv hlubším klidným hlasem. Dívej se jí do očí a pozvi jí třeba na kafe (tak asi teda né úplně jako do nějakýho pajzlu na pivo) anebo na procházku, prostě buď aktivní. Věz, že s postupem věku se úspěšnost zvyšuje. Zjistíš, že oněch tolik obávaných odmítnutí je naprostý minimum. Prostě se vyser na celý ty různý knížky o seznamování, na nějaký takovýto napodobování, neverbální komunikaci, hovno, srát na to! Jdi do ní s úsměvem, mile = ahoj (anebo gentlemansky – dobrý den), sluší ti/vám to, zvu tě/vás na kafe. Rád si dám s vámi kafčo. No a když ne? Tak si pomysli (neříkej to – je to zbytečné a kromě toho nevíš, jestli tohle NE nebude zítra ANO) polib mi prdel, zeptám se tajdle další! Stačí, aby to tahle kravka neviděla anebo alespoň ta nová neviděla, že jsem oslovil ji jako druhou. I to je totiž ten konkurenční boj stejně tak. Dámy chtěj bejt ty první a jediný princezny. Sama má sice dva parchanty a s různejma chlapama, ale pro Tebe musí bejt princezna = jak ubohé!!!
A na závěr a pro umrtvení – vím, že se říká, že se někdo meje a někdo voní, ale sorry jako, dežodorant je fakt v dnešní době nutnost! Ne, nebudeš za slečínku a věř mi, že fakt neplatí, že správnej chlap smrdí a píchá – to by byl nejlepší chlap ježek!!! Nemusí to být zrovna parfém. Vím že je to zas jak u blbejch, ale pro některé dámy existuje i pojem „příliš navoněnej“…No a pak taky žvýkačka, chceš-li být megaprofík, tak si ji dej chvíli před schůzkou a těsně před setkáním ji vyhoď, ať pak nepřežvykuješ jak debil. Ale hlavně klid = celé to tu píšu, abys neodrazoval a nebylo pro ženu ostuda s Tebou někam jít – jinak připomínám, to ona si vybere Tebe, ne Ty jí…takže je to prostě pro to, aby si Tě vůbec vybrala, protože jinak máš smolíka…A snad nemusím psát o pravidelném mytí a čištění zubů, že ne? A co třeba ústní voda? Už tě seru, viď? 😀
_____
Show must go on…
Věř či nevěř (je mi to vážně uprdele), ale fakt nechci aby knížka působila jako vylejvání si svýho trápení anebo nějaká pomsta. Zjevně ale budu muset kapitoly prokládat pokračováním mého osobního story, protože tak jak se všechno vyvíjí, tak se i během psaní vyvíjí můj osobní život. Několik aspektů mi přeci jen přijde důležitých i pro naše hlavní téma.
Tak tedy – drahá polovička využila mojí velkorysosti (eufemismus pro blbost) do maxima. Do vypršení pracovní výpovědní lhůty byla o weekendech u něj a přes týden u mne. Postupně si odvážela věci z domu (v jejím novém autě – mimochodem, to staré jsem jí koupil já a když dostala nové, původní jsem musel jít s ní, jako majitel platící poplatky, prodat a peníze jsem jí nechal = jo, jsem vůl a už drž laskavě hubu!). Uvědomil jsem si totiž, jak každý používáme slova jinak. Já jsem třeba větě „všechno ti tu nechám“ (má komplet vybavenou novou domácnost a zjevně lépe, tedy draze a kvalitněji) rozuměl tak, jak je řečena. Ve skutečnosti to znamenalo – všechno TVÉ ti nechám a vše moje a naše si odvezu. Ne, nekecám (i když nebýt toho, že jsem to viděl na vlastní oči, tak to ani sám sobě nevěřím), odvezla si postupně polovinu sirek, polovinu párátek a třeba i lepší vývrtku, prý ji má ráda!!! Když jsem se zeptal, zda-li pán nemá ani otvírák ve své vybavené domácnosti, dozvěděl jsem se, že ano, ale tenhle je lepší atd.
No a pak už (alespoň jsem si to tak myslel) nic – odjezd a žádný návrat. Výpovědní lhůta skončila, nová práce nebyla sice tak úplně jasná, ale hlavně nastal čas na odlet na dovolenou do Kanárských ostrovů, kde to prý má onen pán moc rád a chce jí to tam ukázat – proč jí to neukázal už doma a zadarmo jsem se už raději nezeptal, nechtěl jsem být zbytečně jedovatý 😀
No a pro mne nastal úúúžasný čas výčitek a sebeobviňování a sebelitování – paráda! Všem vřele doporučuji – není nad to, začít restart z úplných sraček a dna! Tahle část by už byla opravdu of topic, tak jen stručně = lhostejno, co právě dělám a za koho mne považují ostatní. Já sám sebe vnímám jako terapeuta a minimálně se svojí hlavou pracovat umím – takže přiznávám, že prvních 14dní bylo opravdu strašných, ale rozhodně jsem se do dvou měsíců srovnal natolik, že si ze všeho mohu (opravdu) v naprostém klidu dělat nebetyčnou prdel! Až tedy na pár výjimek a to sice = věděl jsem, že jsem vůl, jeliman a těžkej podpantoflák, ale co mi začalo zpětně docházet a co blbostí jsem si uvědomil = je to fakt smutné. Ale jak jsem říkal, není mým cílem tady fňukat, ale naopak z oněch mých blbostí extrahovat poučení pro budoucí generace a možná i trochu pobavení z cizího neštěstí pro ostatní 😉
Tak třeba věta, která se v mém životě objevila již několikrát a dokonce v různých souvislostech je „nechci o tebe přijít“. Víš, dlouho jsem jí vlastně vůbec nechápal a musel hodně přemýšlet, abych (snad) plně rozkryl její manipulativní potenciál. V praxi tato věta totiž vlastně znamená = nechci přijít o to, co ty děláš. Buď dál hodný, starej se o vše, plať – jenom si už budu dělat co chci já, budu se kurvit a na tebe srát, ale hlavně abych o tebe nepřišla!
Nezlob se na mě, ale vlastně se klidně i zlob – je mi to fu(c)k, ale přijde mi to jako ta samá logika v případě, kdy si najdeš jinou práci, chodíš tam, vyděláváš tam velký prachy, ale tvrdíš, že o ten původní job nechceš přijít! Anebo kdybys byl sparťanský fanoušek čutálistů, ale chodil bys na Slávii, protože tam mají třeba lepší stadion. Zkus říct těm vymaštěncům, že ale nechceš o Spartu přijít = rozkopou ti xicht!!!
Klidně mne odsuď jako namyšlený hovado, ale troufnu si tvrdit, že naše následná komunikace byla z 95% mojí zásluhou i nadále kultivovaná, slušná a věcná… Minimálně měsíc jsem se snažil obnovit alespoň základní míru důvěry. Cca po onom měsíci, když jsem měl dojem, že si alespoň v bazálních věcech trochu rozumíme a dochází ke shodě, navrhl jsem, že si základní odsouhlasené body zapíšeme. Ne, abychom si něco podepisovali, ale abychom na to nezapomněli – zapsali jsme si oba na svůj vlastní papír. Vezmu to už jen krátce, prostě při jedné ostřejší výměně názorů jsem se dozvěděl, cituji „nic jsem ti nepodepsala“ – a tak další debata a vyjednávání ztratilo zbla smyslu, že?!
A ještě pár perliček pouze k účelu pobavení, co jsem si zpětně uvědomil = tak třeba jsem byl (zdůrazňuji opravdu SÁM) na mojí chaloupce v Bechyni a ona, poměrně nepochopitelně přijela v půlce mého pobytu za mnou – legrace je, že za mnou jela štandopéde přímo od milence! Do dnes vlastně ani přesně nevím proč – kontrola? Snaha mě nachytat a hodit vinu na mne? Úklid pro jejich možná plánovaný pobyt tamtéž?
Anebo co považuji opravdu za vrchol. V době, kdy jsem cítil, že už není něco v cajku, se začalo doma objevovat záhadné jídlo, které jsem do té doby neznal. Tak například jsem jedl kančí, které údajně dostala od někoho v práci 😀 No prostě dostala maso a mně ho udělala k obědu, ano – jedl jsem kance od milence vlastní ženy!!! Tak co, no – asi je to myslivec a já pitomec!!!
No a pak už to nakonec opravdu utichlo – žádné návštěvy, žádné telefony, žádné zprávy…a já si tak nějak neuvěřitelně rychle zvyknul. Jsem sice absolutní vítěz po všech stránkách, jen se tak zatím ale necítím… Poslední „oficiální“ zpráva byla = do konce roku bych se chtěla nechat rozvést – já blbec se ovšem zapomněl zeptat, do konce kterého ro(c)ku?!
_____
Takže sbaleno a co jako dál?!?
Tak tedy dejme tomu, že Ti moje rady zabraly a že frčíš buď na vlně sukničkáře anebo jsi dokonce našel tu pravou a jedinou – upřímně gratuluju! A co teď s tím jako dál? Jo a mimochodem, pokud ti to nefunguje, možná jsi to nevyzkoušel naplno a hlavně v klidu, ale naopak upjatě. Možná máš takový ten pseudomoralizující pocit, že to není úplně fér, úplně košer. Tak to Ti musím upřímně od srdce něco říct = zkusil jsem totiž jednou fungovat absolutně bez fint a to na kamarádku, které si opravdu hodně vážím – a výsledek? Hoooovnoooo!!! Bez nich to totiž nefunguje! Ony je totiž vyžadují!!! Tak se prober, vole!!!
Tohle nevyjde na celou kapitolku a hodí se to sem, tak Ti rovnou řeknu a asi tě hodně zklamu (ale alespoň vidíš, že hraju fér a nekecám Ti – nakonec k tomu ani nemám důvod, nemyslíš?), ale já jsem využil období „kurvaviru“ k tomu, abych počty kamarádek s výhodami (i bez nich) zredukoval, takže v současné době už vlastně jen tak „vyklusávám“. Získal jsem z toho postrozchodového období ale cenné zkušenosti a o ty se snažím s Tebou podělit. Hlavní (ovšem ryze osobní) poučení spočívá v tom, že jsem si uvědomil, že mi role sukničkáře nevyhovuje, nejsem v ní šťastný, ale jsem rád, že to funguje a že jsem zažil, co jsem zažil. Leč, už stačilo, dobrého poskrovnu…
Tak, pokud jsi sukničkář, tak Ti možná vrtá hlavou (jako tehdy mě), jak to řeší tihle kurevníci. Dlouho jsem si totiž lámal hlavu, když jsem to viděl ve filmu, jak to řeší proutníci, když mají více žen, vždyť se přeci logicky musí někdy potkat?! Nota bene u nás na malém městě. Ano, potkají. Jenže je to úplně jedno. Nikdy se nepotkají všechny naráz a vždycky je alespoň jedna vítězka. Takže se vlastně bavíme o teoretické ztrátě jedné členky harému, která je okamžitě nahrazena novou adeptkou. Takže vlastně opravdu o nic nejde…
A když už jsme u těch (alespoň pro mne) šokujících zjištění, tak jsem na vlastní oči viděl a zažil, že některé členky mého harému o sobě dokonce věděly! Jo, fakt. Svým způsobem opravdu braly za čest být „součástí teamu“, čekat na „použití“ a pak si stoupnout na konec fronty a očekávat, až na ně zase vyjde řada. Neuvěřitelné, já vím…
A pokud jsi našel tu pravou – ty vole, chlape! Užívej si to na plný pecky a prázdný koule!!! Tohle je totiž to nejúžasnější období (nechci se projevit jako přehnaný cíťa – což teda asi jsem, ale je to možná i náš smysl a účel života)! A ani nevíš, jak nerad to říkám, ale máš před sebou maximálně dva roky, ale to by bylo už do Guinnesse, ale mnohem spíš tak rok štěstíčka a pak půjde vše do hajzlu. Takže nepromarni ani minutu, ani vteřinu té opravdu kouzelné chvíle!!! Slibuješ?!
Nemazal jsem ti med kolem huby a nebudu to dělat ani teď, takže sorry, ale až opadne ta prvotní zamilovanost a ona opadne, klidně mi nevěř, zjistíš to sám a možná dřív, než si myslíš… Zjistíš, že je všechno tak nějak jinak. Prosím Tě – netvrdím, že vše je od té Tvé vyvolené jen podraz a faleš. To víš, že Tě taky miluje a spousta věcí se jí s Tebou opravdu líbí (alespoň tomu taky tak chci věřit – neberme si iluze, ju?). Jde o to, že dámy, bohužel, ani na okamžik nepřestanou hrát hry, zkoušet, co vydržíme a jak budeme reagovat. My, když jsme zamilovaný, tak jdeme se srdcem na dlani a tak jak bejk na porážku a děláme věci nezištně. Ženský ovšem i když tam samozřejmě není úplně jako takovej ten vostrej úmysl ubližovat a vychcaně využívat, tak ale stejně pořád hrajou ty hry, dělá jim to dobře, prostě pořád musej bejt za princezničky a tahaj nás za nos. To souvisí právě s tím, kdo je skutečný romantik, kdo píše básničky, pěje ódy?! Četl jsi někdy nějakou básničku od ženský = když vidím tvoji postavu, tak ve mně srdce poskočí apod.?! A kdo pak zase pláče při rozchodech? (ale o tom až příště)
Zkrátka jsme neustále podrobováni nekončící sérii testů. Příklad – bylo to sice takové něžně milé, ale jedna kamarádka mi bez varování v nestřeženém okamžiku zakryla oči svými dlaněmi a povídá: „Jakou barvu mají moje oči?“ – chápeš? Ženy neustále riskují průser – Tvůj průser! Přesto do toho jdou… Pro úplnost příběhu – odpověděl jsem: „Co blbneš? Hnědé, samozřejmě!“ Ta následná radost v jejich očích nemohla být hraná! Hurá, v tomto testu jsem prošel na výbornou.
A poučení z této části? Chceš-li fungovat, chceš-li, aby vztah vydržel šťastný co nejdéle – buď pozorný, vnímavý a hlavně ve střehu. Jo, fakt si musíš pamatovat jména všech těch polodebilních kamarádek Tvojí holky. Ideálně si zapamatuj i jména jejich psů – hele, když jsem to zvládnul já a to třeba i u sedmi žen naráz (a to jsem se vyvaroval podezřelým oslovením jako prdelko, pusinko apod. – u všech jsem si pamatoval i to, jak je jim milé, abych je oslovoval), tak to musíš u jedné dát! Nezapomínej na svátky, narozeniny, výročí seznámení a podobný píčoviny – nenech se uchlácholit tím, že jí o to nejde, opět je to pouze test = jde jí o to a to kurevsky! Jo, souhlasím, prostě trvalý vztah znamená, že ze sebe budeš dělat debila, čím dřív se s tím smíříš, tím dřív se Ti uleví…je mi líto…
Není to zbytečné? Nejde se na to vykašlat? Jde, ale pouze tím zkrátíš ono „štěstíčko“ i čas trvání vztahu. Máš-li jinou zkušenost, jiný nápad, jiný (zdůrazňuji FUNKČNÍ) postup – dej mi vědět. Moc rád si o tom přečtu, vážně moc rád! Ženy si totiž vedou u každého z nás jakýsi virtuální účet. Prostě – když jseš v plusu, mnohé Ti odpustí (ale sníží samozřejmě okamžitě hodnotu na Tvém kontě) a třeba Ti dají i zašukat, když jsi v mínusu nebo se blížíš k nule, pak stačí prkotina a už na Tebe ječí a Ty nechápeš, proč dělá takovou rotiku (místo E-rotiky :D) kvůli kravině = prostě ses dostal do mínusu a debet se nepočítá, chápeš?! Problém je, že vnímání zisku jednoho bodu je zcela rozličné u můžu a u žen. Třeba květinu 30ti růží my považujeme za 30 bodů. Žena za jeden bod. Takže se vyplatí dát 30 krát jednu růži, než 1×30 růží! A naopak – zapomenutí na její přirozeniny, označení její matky za krávu anebo krkání před příbuznými = pro nás mínus jeden, pro ni mínus sto až jeden milion! Je to srozumitelné? Snad ano…
Stejně je následný vývoj nakonec takový, že jim ten chlap leze tak na nervy že ho chtěj vyměnit. Dost často to je to původní rozhodnutí husičky – tedy nabušený macho, co myslí jenom na sebe (pokud není vůbec už přehnaný výraz, že „myslí“). No a pak už si teprve váží skutečnejch hodnot a může bejt vztah docela šťastnej. Blbý je, když je to obráceně když ta holka má zrovna „smůlu“, našla si někoho hodnýho, slušnýho a respektujícího… Celou dobu vztahu totiž poslouchá kecy od svých nablblých kámošek, jak si stěžujou na ty svoje starý a najednou zjistí, že nemá na co si ona může stěžovat, protože to ubohý macho jí ho tam namísto pozdravu rovnou strčí a tahle kravka si fakt řekne – jé, to bych ráda, na to se ten můj moula nezmůže! Síla, co?! Ten slušňák totiž čeká, až se bude cítit dobře. Jenže jakmile zatouží po takovejhlech debilech, tak ta holka má smůlu, protože ta už v podstatě do konce života šťastná nebude, protože takovejhle kreténů, který myslej leda tak vocasem a který ještě v pozdějším věku posilujou, těch je jak nasráno a má to asi i důvod, proč jsou tak často sami a proč taky využijou každou pootevřenou štěrbinu…
_____
Záludnosti komunikace aneb drž hubu a nic se Ti nestane!
Útrapami všedního soužití Tě provázet nebudu – jednak by to byla nuda a druhak na to stejně moc návodů nenajdeš, prostě musíš improvizovat. Dám Ti k tomu jednu obecnější radu a jednu myšlenku připomenu – nic víc ode mne k tomuto nečekej. Víš, já jsem zaměřený na pocit, intuici, dojem (no prostě jsem třeba vořval animák „Hledá se Nemo“, no! A jestli se mi gebíš, tak jsi debil)…a nejen moje zkušenost ukazuje, že „když je něco divnýho, tak je to asi divný“. Prostě, když se s ní cítíš blbě, věř mi, že to je začátek konce a můžeš se snažit to pytlíkovat klidně 30let jako já…ale stejně si asi na to musíš přijít sám…
Druhou myšlenku jsem už naťuknul výše, tak teď už naplno. To, co prodlužuje období kvalitního fungování vztahu, je (bohužel) „držet v napětí“. Jak mají totiž pocit, že nás maj jistý, tak se přestávaj snažit. Nevím ovšem, jestli se v takovém vztahu dá vydržet a je potřeba přiznat, že my se chováme podobně, taky často bojujeme až o to, o co právě přicházíme. Ony na nás používají tuhle fintu ovšem vědomě, takže naše použití stejné finty je sebeobrana. Celé to ale dávám pouze ke zvážení, jak to každý z nás zvládne. Je to ale rozhodně funkční metoda, ale asi ne pro každého.
Stejně tak nebudu rozebírat zda-li se vzít či nikoliv. Já tomu s postupujícím věkem nějak méně a méně rozumím. Uznávám, že minimálně v tomhle ze mne mluví životní zatrpklost, ale dřív jsem tak nějak chápal, že svatba je dobrá pro společné děti a případně majetek… Dnes už tomu fakt nerozumím. Dětem je to uprdele! Prostě potřebují milující mámu a tátu. A stejný vstupní majetek není vlastně nikdy. Vždycky na svatbě jeden vydělá (většinou žena) a druhý prodělá, proto se taky dnes dělají předsvatební smlouvy. Plus vše se při rozchodu jen komplikuje (prostě bez svatby jí můžeš sbalit čemodan a poslat k hrobníkovi, když si to zavařil, tak ať si to vyžere, kretén – viz Kolja). Ale opět – neradím, je to prostě na Tobě. Na závěr možná potvrzení pravdivosti starého a okřídleného výroku, že žena si bere muže a doufá že se změní a on je furt stejný. Muž si bere ženu a nikdy by ho ani nenapadlo, že je hned po svatebním dnu někdo úplně jiný!
Chci se věnovat záludnostem všedního soužití a to v pohledu, kde se cítím jako doma a tou je komunikace. Takže jedna z nejsmutnější pravd, kterou je potřeba přijmout, je tato = uvědom si, že ženský nic nenakecáš! Jednak jsou to chodící detektory lži, ale hlavně tím, jak nám pořád samy lžou (dobře, tak teda pod vlivem emocí upravují a zkreslují fakta – aby ses taky neposral!), tak vědí jak na to. Jsou to prostě profesionálky a my amatéři! A opět jako podpůrný argument ze života. Zamysli se nad tím, jak probíhají v rodinách hádky s potomky. Dcery držkují, argumentují, přesvědčují, manipulují a matky jim naslouchají, protiargumentují atd. – prostě je (snad) podvědomě trénují pro výměnu názorů za účelem prosazení svých zájmů. A kluci? Ti jsou v naprosté většině umlčováni přirozenou převahou matek podpořenou apelem na jejich pseudoautoritu = budeš poslouchat, protože jsem to já řekla apod. Proto ten dovětek v názvu kapitoly, prostě drž hubu a nic se Ti nestane a holce piš raději sms – jednak máš čas si vše v klidu promyslet a pak se taky snižuje šance, že sedneš na lep některé z jejich fint, manipulací a podpásovek. Věř mi, prosím…
Mimochodem průměrnýho chlapa vlastně vůbec nezajímá, co žena říká, takže z toho neměj nějaký výčitky nebo tak něco. Uznávám, že jsem výjimka, že si fakt rád povídám (proto taky ta převtělená lesbička) – no dobře, je nás asi víc, ale ženské to tak nějak podvědomě očekávají u všech = prostě já brebentím a ty mne poslouchej a hlavně se mnou souhlas a nic nenamítej!
A k emocionální nestabilitě, kterou nejen nechápeme, ale hlavně s ní vůbec nepočítáme… Všimni si, s jakou vehemencí ženský prosazujou cokoliv a druhý den jsou schopný prosazovat, ale se stejnou vehemencí, opak toho. Většinou chlap tuší, že je to blbost, ale pro klid se raději podřídí. Má dvě možnosti, buď bude mít pravdu anebo klid! Prostě se vyser na to, co ženská žvatlá! Ona v reálu vůbec neví o čem mluví! Nejhorší je, že ony to říkají dost přesvědčivě (dokonce si myslím, že ony v tý chvíli tomu i věřej – prostě maj úplně jinej mozek). Zkrátka v tý chvíli si myslí, že by se jim to líbilo, ale pak když to zažijou, tak jsou samy překvapeny, že se jim to vlastně docela nelíbí! Vzpomeň si na Tootsie Dustina Hoffmanna. Když byl převlečený za ženskou a bavil se s krásnou kamarádkou, která k němu mluvila tak, jak pipiny mezi sebou normálně tlachaj, svěřila se mu něco ve smyslu, jak touží po tom, aby to na ní chlap vybalil konečně bez trapného divadýlka, na férovku, otevřeně – že se mu líbí, že na ní nechce nic hrát a blablabla… On si to přesně zapamatoval a pak na následném mejdanu, kde už byl jako chlap (tedy sám za sebe), jí to přesně ocitoval – a výsledek? Chrstla mu do xichtu pití!!!
Jenom chlap totiž může slintat takový ty řeči, že „každý tvoje slovo je pro mě úžasný“ apod. a opravdu to v tu chvíli tak i cítí. Jim je to samozřejmě příjemný, ale berou to vlastně jako samozřejmost! A hlavně, ony tohle neznají, protože stačí, že vyjdou před barák a tuna kokotů se jim bude dvořit stejně a říkat jim stejný nesmysly! A to, že my to myslíme upřímně a ty kokoti jen proto, aby je sbalili, to ony vůbec nerozlišej, na to nemaj rozlišovací schopnost. Jo, změna je, když už se do toho chlapa opravdu zamilujou, ale to je v úplně jiným časovým období a to se vůbec nepotkává. Časově se to prostě neshoduje! Bohužel…
A teď ty slíbené fauly v hádce. Je jich samozřejmě mnoho, ale podstatou věci jsou vlastně vždy dva aspekty = manipulace a pokrytectví. Tak třeba pokud začne chlap mluvit jen náznakem negativně, tak okamžitá obranná reakce ženy je = vyčítáš! Prostě „vyčítat“ je klasická manipulace! Kéž bych si to vždy včas uvědomil a našel odvahu zareagovat třeba takto = No, tak vyčítám! Tak si to ale poslechni. Musíš přece vědět, co děláš blbě! Jak jinak se to asi dozvíš?!? Podobně ihned přecházejí vlastně do skrytého protiútoku = Když teda dělám všechno špatně no. A debil zareaguje třeba takto = tak všechno ne. No a už je tam,kde ho chtěla mít, začne jí totiž chválit – hovno, měl by zareagovat = tak když si myslíš, že všechno, tak asi všechno děláš špatně, tak seš blbá! Tak běž klidně doprdele – a musíš to tak i vnitřně cítit a hlavně být i připravený, že to udělá. Jakmile víš, že to nedáš, tak to rozhodně nedělej, ale upozorňuju Tě, že už Tě má v hrsti a věř mi, že to stejně blbě dopadne. Časem (anebo třeba už – jinak by se totiž takhle nechovala) si Tě přestane vážit!
A co třeba manipulativní kladení otázek, na které se blbě odpovídá popravdě = že bys tohle neudělal nikdy, že ne?! Éééé…
Další typicky shodných rys sobectví a bezohlednosti ženskejch je to, jak pořád mluvěj o bývalých partnerech a to včetně intimností a nechuťáren!. On měl Jiří rád tvrdší sex jednou mi ho strčil tak hluboko do krku až jsem se poblila apod. Mám vždy v takové chvíli sto chutí říci něco ve smyslu – no, stará když mi ho kouřila… Nevím, jak by zareagovaly, nemám na to totiž ani odvahu, ani žaludek, ale hlavně mi to přijde negalantní negentlemanské…
Podobně nesmyslně manipulativní je přístup typu = měl sis říct aneb jestli chceš (používaný zejména, ale nejen, v oblasti sexu)! To je něco, co úplně nenávidím a zjevně to mají v povinné výbavě. Zbavuje je to totiž odpovědnosti = sám jsi to chtěl, sám sis to přál, sám jsi to tak rozhodl, tak co po mně chceš?! Mě hluboce uráží, když pro mne někdo něco dělá, protože chci já a nebyl to jeho nápad a dobrovolné rozhodnutí! Vidím v tom i skrytou touhu mít doma macho. Je to takový ten pseudopanenkovský přístup utrápené chudinky, která se pak může vytahovat, jak je doma zneužívána = plácne sebou na záda a ty si dělej, co chceš. Dokonce jsem opravdu slyšel i výzvu, že si jí klidně mohu vzbudit, když budu chtít anebo jí říct (jako v Účastnících zájezdu) = lež! Fuj, pro mne je tohle na úrovni znásilnění (kterému vlastně vůbec nerozumím = nechápu, jak to mohli třeba za války používat jako jakýsi nástroj k porobení národa!), mimochodem, já bych neměl čím!
_____
Ach ty hry aneb člověče, zlob se!
Pokrytectví je podstata ženských her. Tedy dle původního významu slova – někdo se zakrytou tváří. Je to jako bychom měli obličej pokrytý maskou, která se tváří jinak, než se cítí a maskuje, skrývá to, co doopravdy chce. Není to přesné vyjádření jejich jednání? Neser a prostě souhlas! 😀
Přijde mi to opravdu hodně smutné, ale ve chvíli kdy jsem měl oněch sedm paralelních vztahů (které začaly v hodně podobně stejné době) jsem si uvědomil, že mají v podstatě stejný vývoj. Rozeberu více později v kapitole jak se zbavit ženský, ale teď tím chci jen říci, že se zjevně dotýkám jakési podstaty fungování vztahů či soužití minimálně dvou nestejnopohlavních jedinců. Jak to funguje u stejnopohlavních nechci ani zjišťovat, natož zkoušet, ale laicky a teoreticky odhaduji, že v podstatě stejně, protože role tak nějak nejde změnit – zkrátka jeden (nebo jedna) stejně „hraje“ taťku a druhý(-á) mamku, čili se logicky musejí dohadovat stejně, že?! 😉 Pouze s tím rozdílem, že věta „polib mi prdel“ může mít úplně jiný, až přímo usmiřovací, význam! 😀
Pro ono hraní her mají dámy dokonce omlouvající a údajně vysvětlující označení = myslí to s náma dobře. Nechci sem tahat příliš filozofii, protože to se hodí spíš do mojí předchozí knížky, ale podumej krátce nad tím slovním spojením = myslí to s náma dobře. Nechci shazovat už ten první pojem, že myslí, protože i o tom by se dalo často s úspěchem pochybovat, ale rozhodně to nějak myslí, ale co je nám do toho?! A i kdybych připustil, že to myslí dobře, tak jaké metody používají k tomu, aby tedy nám bylo dobře? Sekýrování, vyčítání, vyhrožování, odpírání sexu, manipulaci = opravdu to naplňuje význam slova dobře?! Takže opravdu myslí, myslí to a myslí to dobře?!! Anebo je to naopak, jak v odposlechnutém rozhovoru = Proč bych ho měla vyměňovat, já už jsem si tohohle docela ochočila.
Nejčastější masky které si s oblibou plácnou na xicht (kromě tuny makeupu, který zase zakrývá jejich ošklivost) jsou tyto = provokatérka anebo žehlička. Provokatérka je vlastně většinu času, kdy má z Tebe prdel a nebere nic vážně a to až do doby, kdy se vážně nasereš a jí konečně dojde, že Tě ponižuje a že to přehnala a pak přepne do modu žehlička a vše se snaží vyžehlit. A my pak jak debilové máme pocit, jaká je skvělá a vše jí odpustíme a splníme a přitom je to zase pouze hra a na konci je opět pouze prdel, jak nás zmákla a vše se opakuje dozblbnutí!
Víš, já tomu fakt nerozumím! Prostě, když se mi chce šukat, tak se mi chce šukat; když mě někdo sere, tak mě někdo sere, ale říct, že mě někdo sere jen jenom jako provokaci, aby se o mě víc zajímal…tyhle divadla…já tomu nerozumím, ale ony to jsou hééérečky fakt každým coulem! Když se jí třeba nechce šukat, tak Tě záměrně nasere a Ty přestaneš mít na sex chuť atd. apod.! No není to snad pokrytectví?! U nás ne, je ne! Ony sice možná věřej tomu, co říkaj (jak jsem vysvětlil v předchozí kapitolce), ale nechápou, co říkaj a nedej bože, když dostanou to, co říkaj, že chtěj!
Typický příklad manipulace jsou dárky. Všimni si, jak ženy dávají dárky dekorativní, které ale v podstatě slouží jako vymezení teritoria. Tím myslím, že Ti dá, já nevím, třeba svíčku, kterou když si necháš vystavenou (běda, kdyby ne!), všem ostatním je pak jasné že tady je, že sem přišla jiná. Jo, protože jsem asi zjevně perfekcionista, vytvořil jsem si časem několik variant dekorací, podle toho, která má přijít a která mi co dala, úchyl – já vím…ale prdel je, že tohle žádnou z nich ani ve snu nenapadne a tak si užívám alespoň jedno, bezvýznamné, vítězství 😉
Anebo i v tomto se projevující věčná soutěživost ženskejch – jak si třeba milenka „jako“ zapomene věci u Tebe v autě. Ve skutečnosti je to jen a jen proto, aby je našla manželka! Vůbec ty kravky nechápou, že se to otočí proti nim. Že ta Tvoje fúrie začne takovou scénu, že Ti nezbude, než se projevit jako srab a pošleš milenku do hajzlu.
Chceš k tomu příklad z mého života? Dobrá, dobře Ti tak! Víš, mám trošku zvláštní matku… No prostě, pokud platí, že si děti vybírají rodiče, tak jsem prostě debil, no 😀 Anebo pokud platí ono převtělování, tak jsem musel bejt v minulým životě fakt pěkná kurva (jo, asi ještě větší, než jsem teď :P)! No prostě, matka absolutně nesnáší (mimo všeho jiného), když mi u ní na návštěvě byť i jen jednou lehounce pípne mobil. To Ti je hned otázek, jak v bartolomějský! Chápu, že nemám věk na to, abych se bál vlastní matky a stejně tak i chápu, že to asi tak vypadá, ale já mám (jako skoro každý chlap) rád svůj klid a kromě toho jsem vyzkoušel všechno, co mne napadlo, co jsem kdy kde přečetl a co mi kdy kdo poradil a stejně musí být vše podle mámy a stejně a přesto je všechno furt, ale totálně, špatně. No a tak vždy ten svůj harém předem upozorňuju, že když jsem u maminky, že prostě nereaguju, natož abych zvedal mobil. A co myslíš? Ano, téměř většina pipinek i tohle považuje za možnost testu své hodnoty a volá, když jsem u ní! Pár jich dokonce potom i zkoušelo hrát uraženou…achjo… Tak, když je blbá, otočí se i toto proti ní.
Mimochodem, mírně na okraj tématu – i ta snaha o hubenost (dnes tak méně a méně viditelná) dokazuje, jak jsou poplatný trendům, jak nemají na nic svůj vlastní názor, jenom žijí ve stádu. Přijde Ti to už trochu přehnané? Věděls třeba, že když je víc žen delší dobu spolu pohromadě, že se jim sesynchronizuje perioda? Jo, fakt! Jak já říkám „Maroš Kramar“ během chvíle stejně! Vždyť to není tak dlouho, co bylo naopak důkazem že je na tom někdo dobře, když byl tlustej! Já jsem tuto stádovitost zažil třeba v intimní oblasti. Nepřipadám si tak starej, ale já zažil dobu, kdy bylo úplně normální mít chlupy v podpaží a chlupatou pipinu. Všimni si, jak najednou v poměrně krátké době si v podstatě všechny nebo téměř všechny ženy začali holit ohanbí a podpaží, to se o tom opravdu nebaví, to se opravdu navzájem nehlídají, nepředhánějí?! Sranda ale je, že samy v tom mají docela bordel = jedna chce, abych byl voholenej, druhá neoholenej (mluvím teď o tváři, dole jim je to totiž vlastně upřímně jedno – máš-li odvahu, klidně se jich na to zeptej – uvidíš, že opět nekecám!). Nemusí mít člověk teda v podpaží přímo křoví, ale to se strašně rychle vyvíjí a ony to nestíhají, pouze čekají, co na to stádo a vrchní paňkráva!
A příklad z mého život a ženské hraní her? Tak jsem třeba taky zažil, že jedna babča mně chtěla dohodit svojí dceru. Protože jsem to nikdy v životě nezažil a působilo to na mě tak nějak prvorepublikově, tak jsem si řekl, proč ne?! Bábrle si mě předcházela, nosila kafe, svačinky, byla miloučká. Tak jsem ze zvědavosti souhlasil se setkáním. Dceruška byla vzdělaná, milá a vlastně i příjemná, akorát že ani na druhé schůzce nenavrhla tykání! Zjevně byly prvorepublikové obě. Legrační byl ten obrat když jsem se přestal ozývat a reagovat. Nejen, že skončily kafíčka, svačinky a já nevím co všechno, ale babka se začala tvářit tak zle a nenávistně, až mi dokonce přestala odpovídat na pozdrav! A vrchol byl, už si ani nepamatuju v jaký souvislosti mi odpověděla nebo zareagovala něco ve smyslu = no když jste nás takhle zavrhnul. Jako že, co že?!?
A na závěr ještě pár nesourodých perliček vztahujících se k tématu této kapitolky. Třeba cikánky, jak se rády hádaj, nechaj se proplesknout a dokonce berou neagresivitu chlapa jako jeho nezájem o ně! Ne, že by to Češky taky chtěly, ale je fakt, že v hloubi duše a nepřiznaně je pro ně takovej ten hodnej, nehádavej chlap vlastně zlo. Bohužel…
Anebo co ta vyslovená přání ihned po sexu? Není to náhodou ono „co za to“? Kurvy jsou čestnější!!! Řeknou Ti co Ti udělaj a za kolik…a pak je ráda, že se Tě zbaví – nemusíš jí zvát na večeře, posílat SMSky, jak byla úúúžasná anebo se třást, co vůbec jako bude nebo jestli vůbec něco bude atd. Protože ta naše galantnost a gentlemanství znamená u běžných neprofesionálek omluvu a zdůvodnění, proč neprojevovat vděk a nemuset taky platit. Hele, Máně to vyšlo když Pepovi nakecala, že toho parchanta má ze svatýho ducha a nakonec byl z toho Ježíš a vyšlo to, protože to byli židi, že jo, ale to už by se asi nemělo víckrát opakovat, nemyslíš?!
_____
Napiš = všechno mé ženě Filoméně!
Ano, než to stačím dopsat, bude zjevně vše jinak! Teda takový rychlý obrat jsem vážně nečekal! Vím, že boží mlýny…a karma zdarma, ale tohle?! No, poslechni si sám…
Trochu od konce – vše, co jsem tu začal popisovat, je k dnešnímu dni (tedy teď, když píšu tato slova) přibližně rok a půl. A během onoho prvního roku, co jsme se se ženou neviděli, udály se zvláštní věci… Píšu to proto, abych zdůraznil, jak důležitá je intuice, protože průměrný chlap si myslí, že je to buď nějaká přísada do jídla anebo dceřinná odnož společnosti! Ty, protože nejsi debil – jinak bys nečetl tuhle knížku a nedostal se až sem, asi tušíš… Ovšem dovolím si předpokládat, že jsi taky naletěl oné 100x omílané lži, že intuice je doména žen = hovno, kecy! Jen my jí příliš nenasloucháme a válcujeme vše rozumem – chyba, velká chyba!
Velice záhy (tipoval bych ani ne za dva měsíce) se začala žena tak nějak divně ozývat – ptala se na juniora (je pevný v názorech a stále s ní odmítá komunikovat; má můj obdiv i když je mi jasné, že ženské populaci nikdy nevysvětlím, že je to jen a jen jeho rozhodnutí a já ho nijak neovlivňoval, pouze jsem mu nijak nebránil – ale to je při rozchodech běžné…), ptala se na kocoura (toho si totiž nemohla odvézt – i když byl její, protože si ho prosadila proti vůli mé i syna = zjevně pan myslivec nemá rád kočky – i to je běžné, že? Odtud tedy moje dedukce…), jednou mu přivezla dokonce i konzervy…zkrátka nabyl jsem dojmu, že příliš štěstíčka nemá, ale ihned jsem si to (pochlapsku) racionalizoval = uklidni se, vole, chceš slyšet, že to byla chyba a že seš nejlepší na světě, seš trapák!!!
Zjevně se ale opět (jaké překvapení, že? :D) intuice nemýlila a o trochu déle, než po půlroce, přišla SMSka, zda li by se mnou mohla mluvit?! No, proč né, já nejsem pózista, já záseky nedělám! Přeskočím detaily (pro naše povídání zbytečné) – prostě jí onen geroj vykopnul, zkrátka je konec vztahu! Dává mi to na vědomí, abych se to pokoutně nedozvěděl odjinud a zkresleně = aha, tak to by mne nenapadlo! 😀
Víš, svým způsobem mě ten chlap sral, to je asi pochopitelné – mimo jiné i proto, protože si hrál na tajemného jak hrad v Karpatech = nemohl jsem třeba vědět, kam se moje žena stěhuje, jak se onen vyvolený jmenuje, co dělá atd., prostě se k tomu postavil fakt po chlapsku, férově a s plnou odpovědností! 😀 Asi se bál, že by dostal do držky, no to by teda fakt dostal! Ale získal si můj respekt = představ si, že si nechal všechny ty drahé dárky proplatit! Jo, třeba na to auto si musela půjčit, aby mu ho zaplatila! Síla, co?! Klobouk dolů! Na tohle bych já koule neměl…
A opět pro maximální korektnost = určitě Ti teď kecám, určitě totiž dala kopačky ona jemu – koho by totiž bavilo žít s prachatým chlapem, že?! Nota bene, když se nemá kam vrátit! (u mne už nemá trvalé bydliště – i to jí ten myslivec zařídil) To by přece udělal každej! Ona přece není na prachy, no ne?! Jde hlavně o to štěstíčko! 😉
A jestli čekáš, že přišla uplakaná a s prosíkem jako jsem mimochodem slyšel mockrát, když jsem se o tom s někým bavil, tak ani omylem, velký hovno! To je toliko chlapská představa, tak by reagoval chlap. Ne tak ženy! Ona nikdy svoji chybu nepřizná! Udělala to přece nejlíp jak mohla v rámci štěstíčka! A prostě to nevyšlo. Úplně v klidu se totiž vrátila do Kolína a dokonce měla tu odvahu se zeptat, zda-li by se nemohla vrátit do původní práce!!! Její šéfová má u mne hudlana, protože pochopitelně řekla, že ne. Zkrátka, třeba jsem přehnaně úzkostlivej a fakt přecitlivělej, ale já bych chodil kanálama, ale to je zjevně můj problém – proto mám taky furt hovno…
Takže victory!!! Jen je trochu problém, že se vrací s holou prdelí a kdo jí má tu avantýru zaplatit, ha? No já, samozřejmě, že já! Vím, že to žádný soud nebude zajímat, ale jen mezi námi = já dostal tenkrát od táty byt (v majetku města), kam se za mnou přistěhovala (já ji uvolnil půl skříně a jeden šuplík = nic víc neměla, dnes je to téměř identicky obráceně :D) a když ho prodávali do osobního vlastnictví, tak jsem ho gentlemansky napsal na oba.. (půjčil jsem si na něj ale já) a když jsme ho prodávali a kupovali domeček – logicky (zvláštní pojem, že? :D) je půlka baráku její = no a tu chce proplatit, čili buď si k hypotéce (kterou celou dobu platím pouze já – ale opět = who cares, že?) vezmu ještě další půjčku anebo mi (a synáčkovi) prodá střechu nad hlavou a udělá z nás (junior se bude možná muset kvůli kurvaviru vrátit domů) bezdomovce, paráda! Jasně, že je jí to líto, ale co může, chudák holka, dělat, že? 😀 Hele jsem debil já nebo???
_____
Tak teda sex, no – už bylo na čase, co?
Hele, nedělej Zagorku – prostě sleduju vývoj vztahu po logické línii! A pak taky tahle a hlavně ta další kapitolka je ještě žďabet drsnější a tak nějak nechutnější, takže jsem si je šetřil co možná nejvíc dozadu, abych po cestě k nim setřásl co největší počet laciných kritiků a hlavně kritiček = prostě alibista, no…
Víš, je potřeba plně přiznat a hlavně pochopit (ne tak novátorskou a ani objevnou myšlenku), že se prostě na sex díváme každý trochu (spíš hodně) jinak, máme k němu jiné důvody a jinak ho i prožíváme. Stručně řečeno, opravdu platí, že muž má touhu rozsévače a žena úrodný klín. Uvědom si, že nám zas o tolik nejde. V počátku a pak vlastně taky na závěr máme někdo někdy problémy s erekcí, ale jinak o moc věcí nejde (aneb jak opět praví klasik = impotence je vážná nemoc, ale dá se z ní vylízat :D). Ženám ale jde o hodně – první sex stojí vždycky za hovno, ale hlavně celý produktivní život jim hrozí riziko otěhotnění a následného opuštění s bubnem.
Proto začínají být vážně vášnivé až v době těsně před a hlavně po přechodu! Proto si také mnohdy paradoxně rozumí mladí kluci se staršími ženami – prostě jsou obě skupiny stejně nadržené…a mladší dívky se staršími pány – prostě jim o sex tolik nejde…
Budu teď psát pro průměrného chlapa divně, ale opravdu nefunguje ta známá věta, že žena se s mužem miluje ve chvíli, kdy on ji šuká. Víš, takové ty představy o technikách šukání, patří opravdu k pubertě a také dokazují, že mnoho chlapů vůbec nikdy nedozraje! Jo a taky moc čumíme na porno a uniká nám ta skutečnost, že je to opravdu pouze „pohádka pro dospělé“! A ještě jednou jo – nenech si nakecat, že ženský na porno nekoukaj, hovno! Kecy! Jen jsou pokrytci a nepřiznaj to ani na mučidlech! Mimochodem – všimni si, jak se pod vlivem feministek kurví i čeština = mají se správně používat tvary v ženském rodě, takže třeba ne host, ale hostka 😀 Takže bych měl výše správně asi napsat, že jsou pokrytkyně? Nevím…
A moje věta, která paradoxně zní možná jako největší finta a přesto vůbec žádnou fintou není?! Všem ženám jsem říkal, a vlastně je předem varoval a upozorňoval, že já nešukám, já se mazlím! Uznávám, že některé byly zpočátku překvapeny a pak šokovány a také připouštím, že následně i zamilovány. Jde o to, že sex je vrcholným vyjádřením hloubky citů, intimní projev náklonnosti a zhmotnění touhy být spolu a dotýkat se. Mně jde především o atmosféru, pocit, prožitek… Jo, jsem prostě asi holt vážně jinej.
Vzpomínám si na kreslený vtípek, kde měla malá holčička stažené kalhotky a povídá překvapenému a nevěřícně se dívajícímu chlapečkovi: „Až budu velká, tak tímhle budu ovládat celej tvůj život!“ Mno, upřímně teda nevím…aby to holky taky náhodou nepřehnaly! Protože tak jak chlapcům ubývají spermie, tak jsou zřejmě taky celkově línější a přestávaj mít pomalu úplně zájem „píglovat“ prostě o tyhlety trapný pohyby! Povolej jim hormony a nedej bože, aby jim došlo, že ten sex za to vlastně tak nějak ani nestojí. Za ty všechny šaškárny kolem, za to ponižování…a že nejlevnější sex je vopravdu s kurvama v bordelu! Psal jsem o tom už výše, tak teď už jen dodám, že nebudeš pak trnout, jestli kouří jestli polyká, jestli si třeba sedne alespoň na koníčka nebo to všechno budeš muset oddřít Ty… Je to všechno jedna velká neznámá a mnohdy absolutně ztracená investice!
Slyšel jsem i o případu, kdy vzal pán „dámu“ na chalupu…a když byli na večeři, neodpustil si okomentovat svůj údiv nad tím, že i když tak hubeňounká, přesto tolik jí a takové množství. Jaké bylo jeho překvapení, když se dozvěděl, že když má svý dny, tak prostě hodně jí! Chápeš?! Takže jí ani nenapadlo, že když se tam jede, že se tam jede šukat!!! Protože ty ženský maj prostě představu, že už jenom to, že je s Tebou, tak to už z toho musíš bejt úplně vycákanej, protože to je něco prostě úžasnýho! Přitom melou píčoviny, maj v hlavě nasráno, Ty tam ze sebe děláš šaška a to všechno proto, abys zasunul a ony si myslí, že když si s Tebou povídaj, že to už je ten vrchol – nějaký zasunování o tom jsme si přece nic neřekli! Fuj a hanba!
Známá věc je, že ženský dělají drahoty s tím, že jako furt myslíme jenom na to jedno… No a pak ve skutečnosti je to tak, že prostě sebou plácne na záda roztáhne nohy a nechá se obšťastňovat – máš pocit, že při tom nějak trpí? Že ji něco bolí? Tak proč teda tak blbě kecá a pak ještě vypráví kamarádkám, že jsou chlapi dobytkové?! Přitom i mrtvej kapr sebou aspoň občas mrskne. Máš lepší definici pokrytectví?! Není naopak mnohem férovější věta odposlechnutá od jedné zkušené kamarádky? On to po mě pořád chce, ale sama nevím, jestli si stěžuju nebo se vytahuju.
Tak doprdele o co jde?! Tak to prostě máme každý nějak nastavený! Kdyby chápala, že jde prostě vo teplo rodinnýho krbu, tak se ani chlapa neptá, přeblafne mu ho – tak ježíšmarjá nemusí si ho strkat do krku aby se teda nepoblila (jako dáma výše), nemusí polykat = snad pozná když už bude nebo teda jestli chce, tak jí upozorníš, nejsi debil, ne?! Nebo si to nechá nastříkat do pusy a pak to vyplivne anebo na obličej nebo na kozy… Copak to je nějaký tak strašný utrpení?! Doprdele no tak k zubaři taky chodí nebo já nevím, má to za pět minut hotový, když je šikovná. Ale hlavně = chlap jí potom bude zobat z ruky, bude o ní mluvit v superlativech a snese jí modrý z nebe! Né, to vony raději přes svou pýchu budou držkovat a dělat scény (přitom dětičkám pak klidně utíraj posraný prdelky) – no tak se to prostě otáčí proti nim. Ježíšmarja takovýdle ubožárny a fakt si myslíte, že jako je úžasný vám lízat píču?! Taky jsem třeba zažil větu:„Já se myla ráno, já na to kašlu, jestli chceš, tak se běž umejt!“ A nedlouho po té následovala prosba:„Můžeš se věnovat jazýčkem „netopýrkovi“?“ No tak řekni, že ne!?! To byl pocuc, to byla vůně, to byla chuť! Fuj tajxl, že vám není hanba! A pak, že jsou chlapi dobytkové! Já, jak magor, mě nikdy ani nenapadlo jít na rande neumytej! Ještě se všude voním, že jsem si málem popálil řitní votvor, abych měl všude navoníno…
Mimochodem, dámy, tohle vám asi žádný chlap neřekne nebo nepřizná, ale v naší hlavě se děje strašná bouře při nadrženosti a těsně před orgasmem…a po vrcholu jsme rázem někdo jiný. Takže, když nám stojí, toužíme, abyste nás spolykaly, ale když to uděláte, je nám pak vzápětí vlastně strašně trapně. A když už jsem u toho „polykání“ = na druhou stranu jsem zažil i dámu s poměrně hodně mokrým orgasmem a že by to byla teda nějaká hitparáda, to teda ne – proto bych dámy k tomu fakt nenutil! Já byl rád, že je jí dobře a proto mi to tak nějak nevadilo, respektuju to a touhle optikou jsem i rád, ale že bych byl z toho nějak odvázanej, to teda ne – podobné lze, zcela upřímně, očekávat i od žen, no ne? Prostě nebuď hovado, respektuj, ju?
A na závěr moje taková „síň slávy“ = s jednou kamarádkou jsem zažil, že si přála abych jí počůral a já to zvládnul a to jsem měl pocit, že se nevyčůrám ani před chlapem (a to na společných hajzlících chodím do kabinky a ne k mušlím!)! A s jinou kamarádkou jsem vydržel 2 hod. a jednou dokonce skoro 3 hod. souložit v kuse a to jsem měl pocit, že mám problém s předčasným výronem semene (takzvaná ejakulatio praecox), jako takhle dlouho se běží maratón, ty vole!!! Celé to tu píšu proto, ne, že se chci vytahovat, ale že jde o partnerku a soulad s ní. Zkrátka platí, že která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží! Anebo naopak, když mi to jednou nešlo, tak kamarádka řekla takovým něžným hlasem neboj, to půjde, hladila mě, on se mi postavil a ona mě spolykala! A máš-li komplex, jako jsem měl převelice dlouho i já (daný pohledem shora – stejně jako děvčata mají dojem, že mají malý kozy), věta do síně slávy = to je dlouhá reklama jako tvoje péro! Máš-li stejný problém, tak pamatuj, že před prvním stykem se muž bojí, že ho má malého; žena se bojí, že ho má velkého 😉
A jako vrchol na závěr – slyšel jsem, naštěstí jen z vyprávění (ale důvěryhodného zdroje), jak jedna dáma odmítala sahat přítelovi na přirození, že se jí prý pinďour hnusí! Umíte si představit, něco v obráceném gardu? Něco jako: jsi skvělá, je s tebou legrace, rád si s tebou povídám, chtěl bych s tebou žít, ale nezlob se, sex s tebou mít nemohu, tvoje frnda je mi odporná!?!
_____
Hygiena aneb dávka skutečných nechuťáren, fuj a pardon
Ženský se malujou a voněj, protože jsou jinak hnusný a smrděj! Toliko lidová moudrost.
Abychom si rozuměli – vadí mi na tom to pokrytectví a upozorňuju na manipulativní finty. Nemám problém odsouhlasit a tak nějak i přijmout fakt, že jsme prostě zvířátka. Zvířátka se nemejou vůbec a šukaj, že jo?! Psi si taky třeba čuchaj k prdelím a jsou spokojený! Jde mi o to, že jsem třeba nikdy neslyšel chlapa který by říkal: „Ty vole, tý smrděla píča, no ale co se dalo dělat!“ Zkrátka přijímáme ženy takové, jaké jsou a to se vším všudy a jsme vlastně tak nějak za jejich existenci a přítomnost vděční. Prostě je nepotřebujeme pořád nějak měnit, upravovat, vylepšovat. Ženský jsem už mockrát slyšel vyprávět (naštěstí o druhých, ale otázkou zůstává, co mluvili o mně, když jsem u toho nebyl, že?), to je smraďoch nemytej a nevoholenej, dobytek jeden! Furt maj tisíc požadavků, ať si prostě nehrajou na víc, než jsou = jsme na tom prostě stejně, tečka!
A že ženský vědí velice dobře o čem je řeč, že to není nevědomost = všimni si, jak se chovaj, když jdou ke gynekologovi – jak si ty frndy furt šudlaj, aby byly vyvoněný (ještě před vstupem do ordinace se šmrdlaj vlhčenejma ubrouskama!), ale jakmile jde vo chlapa, tak jim je to ukradený!
Slyšel jsem dokonce o případu, kdy pan doktor kouká a neubránil se reakci: „Tedy, vyste se dneska vyparádila!“ A až doma ta paní zjistila, že jak spěchala, aby tam byla včas a ještě se na poslední chvíli myla, utřela se do ručníku dcery, která měla v něm schované třpytky! 😀
Nejmarkantněji je jejich pokrytectví vidět ve vztahu k čoklům versus k nám. Vod psisek si nechaj volízat klidně i xicht a ani si to nevotřou a že jsou to teda navoněný frajeři, že?!. Psi přece vůbec nesmrděj, že jo? Tak doprdele vo co tady jde?!? Viděl jsem dokonce na vlastní voči, jak dáma nechala psa vojet její nohu (až do konce) se slovy: „Vždyť si taky zaslouží si trochu užít!“ A my jsme prasata a to samé si nezasloužíme???
Je to asi fórek, ale vůbec bych se nedivil, kdyby to byla původně pravda – žena prý říká muži: „Budeš tu polívku jíst nebo mám do ní přidat maso a dát ji psovi?!“ Staraj se víc o čokly než o chlapy, nerespektujou je, ponižujou je, jednaj bez úcty a pak se divěj, že se jim to samý vrací. Odmítaj sex anebo když se podvolí, tak je jejich nezájem tak jasně viditelný, že to pozná i ten primitiv z posilovny a opět se divěj a pohoršujou, že jsou jim pak nevěrný! A když jsem u té, jak Slováci říkají, „činkárni“ – věta, která mnohé z již napsaného shrnuje a kterou jsem opravdu slyšel na vlastní uši: „Když vejdu do společné šatny v posilovně, dělá se mnou ta vůně testosteronu divy!“ A jen dodám, že to neříkala žádná socka z nádraží, ale skutečná dáma na úrovni!
No a k tý hygieně (a už s těma nechutnostma končím, slibuju = jen mi přišlo, že když otevřeně a popravdě, tak tohle nejde vynechat…) – zažil jsem třeba, jak dáma celý den běhala někde na nějaký akci s dětma a pak večer, bez sprchy, jsme šukali… Budiž jí teda ke cti, že se nenechala lízat! Nebo jiná kamarádka v klidu ráno vlezla do stejných kalhotek a protože si zapomněla kartáček, jela domů s nevyčištěnejma zubama! Mimochodem, proto taky raději šukám doma, protože jinak se balím jak na týden do hor! Anebo ještě jiná kamarádka povídá (už ale ve chvíli, kdy bylo hodně blbé couvnout): „Lásko, splníš si dneska bobříka odvahy? Mně končí stopka, ale ještě mi neskončila úplně…“ Mno…snažil jsem se i tak vycouvat se slovy: „Tak přece nemusíme…“ A reakce? „Já to mám takhle ráda, já jsem mnohem citlivější, nevadí?“ Jasně – Ty bys řekl, že vadí = kecáš, vole!
A co věta: „Když mě šuká starej, myslím při tom na tebe?!?! Anebo opět jiná kamarádka nejprve kritizovala bývalého slovy: „Vždycky jenom přijel a ošukal mě.“ A jen za pár minutek následovala výčitka na mojí osobu: „Ani nepřijedeš a ani mě neošukáš!“ Prase se v tom vyznej, ty vole!!!
Jde mi o pokrytectví a o zásadní změnu role žen. Víš, bývala doba, kdy to ženy opravdu neměly lehké. Vážně to v některých sociálních vrstvách fungovalo tak, že někde na mezi porodila a obratem pokračovala v práci na poli…(srovnej s dnešní módou, kdy jsou fotři jak provinilci vláčeni k porodům! Jo, taky jsem to zažil a ano, je to kravina – syna bych miloval i bez tohoto ponižujícího zážitku a jediné, k čemu jsem byl platný, byl skoro kyslíkový šok, jak jsem se ženou dýchal jak debil, až jsem skoro omdlel z překysličení!). V oné době platilo rčení, že žena vše přikryje sukní… Dnes svět strašně zženštil, viz třeba občasné zaražení nad formou psaní této knížky = to je prostě mužský svět. Nespočet chlapů mi to potvrzuje při čtení – jsou to přímo (bez přehánění) nadšené ovace! Jenže tenhle svět chlapů je už tak nějak tabu – viz třeba smutněkrásná reakce „ty vole, takovouhle knížku jsem ještě neviděl!“. Vzpomínám, jak jsme onehdá, za hlubokého totáče, přímo zavýskali, když Bolek řekl v televizi „hovno“ = a už je to tady zase! Vše se vypípává, maže, ruší – hlavně aby se náhodou outlocitný pipky, buzny a tranďáci neposrali!!!
Krásně to vystihuje odposlechnutý hovor. Chlap za volantem: „Bože, to je kráva, já bych jim zakázal řídit!“ Ženská rádoby oponuje: „Tak si postavte svoje silnice a tam si jezděte jako dobytkové sami!“ – „Madam a kdo asi postavil tyhle silnice? Nechcete si naopak postavit vy svoje a tam si jezdit jako krávy?!?“
_____
Promiňte, pane doktore, kdo vám tady uklízí?!
Pro odlehčení a také trochu uvolnění dusné atmosféry předchozích kapitol, pojďme zase chvilku pokračovat v mém osobním příběhu, chceš?
Filoména požádala o schůzku, nuže sešli jsme se a já na ono setkání dostal dokonce i úkol = ano, jak malej fakan, jsem úkolován – vidíš, že nekecám, že pořád nechápe, co se děje a jak se naše úlohy změnily? A stejně tak ani to, kdo je oběť, kde je vinna apod. Onen úkol zněl: „Jo a připrav si papíry k Bechyni!“ Rozuměj správně = dokaž mi, že je chalupa opravdu tvoje, jinak tě ji donutím prodat, abych měla ty posraný prachy, co mi s tebou pořád chyběly a o které jsem teď přišla, protože i ten dědek byl debil! Jasně, už trošku spisovatelsky fabuluju, ale dopřej mi alespoň trochu nadsázky, když už jsem furt tak naturalistickej, okay? Díky…
Zaplať pámbu, že je moje matka takovej škarohlíd, negativák a nedůvěřivec! Filoména totiž tlačila i na ní a její tehdejší argument byl, že nebudeme do chalupy nic investovat, dokud nebude naše. Mno…matka jí tehdy opravdu přepsala, ale pouze na mne a darovací smlouvou, která nepodléhá společnému jmění manželů = hosanááá!!! Mimochodem, chaloupku jsme tak nějak napůl opravili – mno, já opravil, ale za peníze matky. Z našeho rozpočtu šly, alespoň myslím, pouze vstupní dveře – toš tak…
Přiznám se, že jsem se na onu schůzku velice pečlivě připravil, páč anžto jeliman a třicet let podpantoflák, přeci jen byla výchozí pozice pro vyjednávání tak nějak odlišná, že? Minimálně já jsem si totiž jasně uvědomoval, že je kurva megarozdíl, jestli ti odchází nevěrná manželka, ke které se snažíš zachovat alespoň v rámci daných podmínek maximálně korektně – versus návrat bejvalky ze zkrachovalého vztahu, která se snaží z tebe (a syna) udělat bezdomáče jen proto, aby bylo furt všechno podle ní! Jo, nejsem zase až takovej vůl, jak sis myslel…
Po zdvořilém přijetí jsem měl připravený úvod – dodnes si ho pamatuju vlastně doslova: „Promiň, budu v úvodu trochu nepříjemnej, ale pro korektnost našeho dohadování je potřeba si uvědomit, že neexistuje síla, kterou mne donutíš se rozvést, pokud nebudu chtít já sám; neexistuje síla, kterou mne donutíš vzít tě zpátky, protože tu už nemáš trvalé bydliště; neexistuje síla, kterou mne donutíš prodat náš dům, dokud se oboustranně výhodně nedohodneme – zkrátka vše, je na naší dohodě a korektnosti a férovosti našeho přístupu! A předem hlásím, že odmítám dělat záseky typu, že přestanu platit hypotéku, dům nám seberou exekutoři a budeme mít všichni hovno! A o Bechyni se odmítám bavit, mám na ni darovací smlouvu a je prostě moje!“
No a pak už šlo vše v podstatě do ztracena. Domluvili jsme se de facto na jediném, že hodnotu domečku necháme posoudit odborníkem a případný prodej bude řešit realitka. Další podrobnosti nejsou důležité pro naše psaní – s výjimkou jedné hlášky, kterou jsem si v hlavě několikrát přehrával s nevěřícným pocitem, že tohle jsem si už vážně musel vymyslet nebo se mi to zdálo! Když jsem totiž utrousil poznámku, že jediné, co mi na všem vadí, je to, že ten, kdo to opravdu odskáče a utrpí, je Matýsek – téměř na mne vyštěkla se slovy: „No tak, ježišmarjá, dům se prodá, my si každý koupíme byt a Máťa bude po nás mít dva byty!“ Jako že – cože?!? Dům, který měl kupní odhad dva mega sto, na který mám(-e) mega a půl hypotéku, který má jenom elektriku (i voda je ze studny a hovna jdou do žumpy) a je v zahrádkářské kolonii, v divočině u lesa atd.?! To by musel být jeden byt za cenu cca sto tisíc – nevíš, kde se takové byty prodávají? Já, že bych si jich koupil rovnou pět!!! 😀 Božeeee!!!
Přeskočím i následné dohadování po telefonu, jehož výsledkem bylo, že přijde nějaký odborník, aby posoudil skutečnou hodnotu domečku za účelem „případného“ prodeje. Dal jsem to do uvozovek, protože to byla mezi řádky jediná skutečně nová zpráva, kterou jsem z konverzace zachytil – že by začala přeci jen pochybovat?
Opět tedy nastala moje autisticky obsedantně pedantní příprava 😀 Byl jsem rozhodnut, že pokud se mi přede dveřmi objeví nějaký namachrovaný debílek, který ji ještě ke všemu zjevně šuká, upozorním ho, že neexistuje právní prostředek, kterým mne přinutí ho na můj pozemek pustit…anebo jakmile se na mne začne vevnitř nějak vytahovat, tak ho prostě (klidně i sprostě) vyhodím! Jo, jsem tvrďák – teda ve svý hlavě rozhodně! 😀 Netlem se, debile!
O to větší překvapení bylo, když dorazil opravdu stařičký, až přímo vetchý soudní znalec. Vystupování měl nepodobné Oldřichovi Novému = oslovovali jsme se plnými tituly, zdvořile o vše žádal, prosil a děkoval…chybělo jen zavřete oči, odcházím… Protože, přesně jak jsem předpokládal, si vše potřeboval vyfotit a protože dorazili pozdě (neptal jsem se kvůli komu :D), světelné podmínky to neumožnily.
Nebudu zdržovat podrobnostmi, ale byla to fakt legrace! Tak třeba = byl opravdu pečlivě připravený (já také – odevzdal jsem všechny papíry, co chtěl, prý tohle ještě nezažil), měl několik A4 s otázkami, aby na něco nezapomněl – a to byla právě ta největší sranda. Tak třeba jeden z prvních dotazů byl = k čemu budete odhad potřebovat? Snažil jsem se být slušný, ale odměřený a nereagovat – byť jsem, jako obvykle, strhával pozornost a (marná sláva) pan inžinýr se neustále snažil mluvit ke mně… Po chvíli trapného ticha se ozvala žena: „My ještě nevíme…“ To zase zalapal po vzduchu (marná sláva) pan inžinýr atd.
Jediné, kdy jsem byl už opravdu trochu nepříjemný, byla reakce na větu, kterou pronášel už s upřeným pohledem na ženu (zjevně vůbec netušil kde je, ani co se tady děje): „Takže na to focení se dohodnu už s Vámi, že?!“ „Tak to ani omylem – tady bydlím já!“, ozval jsem se… „Jejej, jejej, samozřejmě, ano, tak se tedy domluvím s Vámi.“ 😀 Jo a ještě možná i mírně v jiné situaci, kdy začal vypočítávat, které dokundamenty bude potřebovat – bude se muset zajít minimálně 2x na „katastrofický“ úřad, jednou na stavební odbor MěÚ apod. = „Zařídíš to.“, pronesl jsem lakonicky – ten údiv, když zjistíš, že poprvé v životě musíš něco zařizovat sama, ten stál za to! 😀
Nebylo tedy zbytí (a ani zbití) a musela následovat další schůzka za lepších světelných podmínek. Naštěstí bez Filomény – tedy ne, že bych na tom nějak lpěl, ale přeci jen jsem si říkal, že (marná sláva) pan inžinýr vůbec netuší, do jak velkého hovna šlápnul a že bych ho přeci jen rád trochu víc informoval a fakt nechci dělat (či vyvolávat) nějaké scény před drahou polovičkou… zajímavé, že mi to už ani nejde napsat – prostě jí tak neberu = vážně člověk tak rychle vytěsní třicet let života?!? Hmm…
Dorazil dokonce mírně dřív = prostě stará vzorná škola a já sice v klidu, ale přesto s očekáváním vyhlížel (jak Rákosníček) příležitost, kdy se budu moci ozvat. Trvalo to asi tři minuty! 😀 Povídá: „Nebojte, je to krásný domeček, ten se bude úžasně prodávat!“ 😀 Co jsem mu vyprávěl si umíš představit, tak se nebudu opakovat a zaměřím se na jeho reakci. Ne, nepřeháním a dokonce tohle ani není nějaká ta spisovatelská licence = pan inžinýr (marná sláva – málem bych zapomněl :D) téměř zamáčknul slzu a přiznal se, že se mu před nedávnem stalo téměř totéž a proto taky musí i v pokročilém věku stále makat, aby splatil, o co ho obrala… Mužské propojení navázáno! 😉
Pak už šlo vše jak po drátkách – sice jsem kolem marné slávy běhal jak pejsek, mám úctu ke stáří a kromě toho bylo zjevné, že po žebříku na půdu opravdu nevyleze sám, vše pásmem asi nezměří atd. A tady začíná teprve ta opravdová legrace = tak třeba se zaměřováním si dříve nedělali starost, takže i když plocha sedí, je podle map „šoupnutá“, takže mám plot blbě (de iure kradu sousední pozemek), ale za to je kus cesty před domem můj 😀 Čili další komplikace pro případný prodej – nové zaměření, odkup pozemku či zbourání plotu a prostě platby, platby, platby… Ale to vem čert, dědula jak roztál, začal se vyptávat a taky vtipně reagovat. Třeba když jsem mu vyprávěl o koupi dvou bytů, neodpustil si odpověď v duchu Saturnina: „Promiňte, pane, doktore, ale jí radí nějaký úplný debil! Ta se ještě bude divit…“ atd. apod. mno – prostě jsem řval smíchy… A když už byl na odchodu a notně zničen tím, co viděl a slyšel – zdvořile se zeptal otázkou v názvu kapitoly: „Promiňte, pane doktore, ještě si neodpustím otázku – kdo Vám tady uklízí? Vždyť Vy tu máte pokaždé tak vzorně naklizeno?!“ „Já, pane inženýre, já!“, přiznal jsem se 😀 „Jejej, jejej, pane doktore, Vy mi ale dáváte! To jsem ještě neviděl, to jsem ještě nezažil!“ Vím, že se do mrtvoly nekope (v tomto případě krajně nevhodné přirovnání), ale už jsem to neubrzdil a svěřil jsem se, jak onehdá přišla (možná, že to bylo i poprvé) žena do domu, který již byl uspořádaný a hlavně uklizený podle mých představ a neubránila se údivu: „Co ti to tady voní?“ „To je čistota, víš? Čistota!“, neubránil jsem se zase já jednomu malému vítězství – a pak následovala samozřejmě obvyklá reakce pana inženýra: „Jejej, jejej…“, ale to už znáš 😉
Nutno ještě dodat, že na mne tak trochu šibalsky a napůl spiklenecky mrknul, že zadavatel, je sice paní, ale jestli si to budu přát, tak mi znalecký posudek zavolá anebo raději rovnou pošle emailem (dříve, než za 10 dnů to prý ale nebude :D) – souhlasil jsem = i když mě upřímně snad trochu zajímá konečné číslo, jinak je mi to fakt uprdele…
Udržoval jsem si odstup s tím, že lze předpokládat, že se jedná pouze o vrcholně profesionální přístup – opět intuice nezklamala (anebo jsem prostě pesimista po matce ;-)) = už nespočítám, kolik týdnů či dokonce měsíců je stará tahle poslední příhoda (pro zatím) mého osobního příběhu, ale rozhodně do teď nic = slovy nula!!!
Takže čekám na kontakt od ženy – nic; email od pana inžinýra (marná sláva – možná to přirovnání přeci jen nebylo od věci, no fůůůj!) a vlastně čekám i na to, který „dokoncerok“ k našemu rozvodu byl zamýšlen…
_____
Jak se ženský zbavit aneb sláva rozchodům!
Říká se, že sbalit ženskou není těžké, těžké je se jí zbavit. Hovno, o balení jsme si říkali na začátku, teď tedy to vypakování. Chce to prostě špetku inteligence místo zvedání činek, pozorovací talent a hlavně trpělivost a možná ještě cit pro „tajmink“ (prostě načasování – netlem se, debile!). Proto je to pro mnoho borců nadlidský výkon, ale jinak je to snadné…
Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem měl oněch sedm paralelních vztahů, které začaly téměř ve stejné době = měly totiž v podstatě i stejný vývoj. Nejprve nadšení, obdiv, potom šeď a následně nároky, požadavky, výčitky a obviňování. Anebo jinak řečeno = její zvláštnosti je třeba respektovat, moje změnit!
A ještě jedna poznámka nutná pro úvod – pokud si říkáš „co to je za kravinu, chtít se zbavit ženský“, tak je mi líto, ale jak už jsi snad zvyklý, v této knížečce mám pro Tebe krutou pravdu = jsi totální looser, zoufalec a je Ti to na 100% vidět na xichtu! A tohle říkáš v podstatě proto, protože momentálně žádnou babu nemáš a Tvůj jediný erotický zážitek je, když si pindíš hoňoura, mám pravdu? Vím, že mám…nebreč, vzmuž se, tahle knížka Ti má pomoct, vole!
A raději ještě jednou = důvod, proč nemáš holku je, že jsi ještě nepochopil předešlý kapitoly nebo se o sebe nestaráš anebo strašně lpíš na tom někoho „mít“- viz moji knížku „Životní postřehy“ a myšlenky o „lpění“. Uvědom si, že holek je víc než kluků! Má ji každá (je ne, ale toužíš-li po velkejch kozách, pak jsi byl blbě kojenej, protože po pravdě řečeno, průměrnej normální chlap nepozná, jestli je to beďar na prdeli nebo bradavka na velký koze…)! Třeba máš pořád ještě přehnaný masturbační představy…žij v přítomnosti, dívej se kolem sebe!
Ale zpět k tématu této kapitolky. Příklady postupného nenápadného ponižování, které se pochopitelně objevuje v různých variantách a variacích = tak, jak narůstá množství hovorů, narůstá i počet probraných témat a v té chvíli už dámy nezvládají dál skrývat, jaké opravdu jsou – a to je právě Tvoje chvíle!
Příklad z mé praxe = „Cos dneska dělal?“, ptá se ona. „Mno, uklízel jsem, pral jsem…“, přemýšlím nahlas v odpověď já. „Ale plosím Tebe!“, skáče mi do řeči ona, „luxoval vysavač sám (mám toho robotického, co běhá po místnosti), pračka vyprala sama…“ „Jasně, tak jsem se prostě flákal!“, odsekávám na oplátku já a měl jsem býval ihned dodat a Ty jdi do píči! Rád bych teď upozornil na další komunikační podpásovku. Když si totiž uvědomíš, jak svinská je komunikace výše, když budeš pozorný na podobné tisícero variací a hlavně, když na to dámu upozorníš, její reakce bude něco ve smyslu = „Ale jdi, to byl přece jenom vtip, to byla jen taková legrace, já Tě jen tak škádlím“ – a pokud jsi debil, tak jí to sežereš a má Tě tam, kde chtěla! Když se na to totiž zaměříš, zjistíš, jak hodně se ženy vyhýbají usvědčení z podpásovek tvrzením, že nepoužívají manipulaci, že to byl vtip! Přitom tím vtipem řeknou ty nejhnusnější věci, ale de facto bez rizika adekvátní odezvy! A ano, i tohle je opět pokrytectví, neférovost a nevyrovnanost v komunikaci = my si tohle dovolit nemůžeme, to by přeci hned bylo vyčítání anebo co si to vůbec dovoluješ, proč mi ubližuješ atd., že?!
Vzpomeň si, kdo koho balí?! Opravdu může za krizi ve vztahu chlap?! „Kdybych ti, já kráva tenkrát nenalítla, kdybys na mě nehrál, jak jsi skvělej!“ Hovno!!! Správně má ta věta znít = kdybych si tě neidealizovala, kdybych nežila ve svých naivních představách!!! Takže stručně řečeno, chceš-li se zbavit ženský, prostě chvíli počkej, až ji začneš srát a ona Tě bude tlačit do její představy o tom, jak se máš chovat, co máš nosit, dělat a tak vůbec – až Tě začne chtít změnit. No a buď zůstaň sám sebou (což radím pro všechny případy) a ona Tě časem pošle doprdele sama anebo její scénu využij k tomu, abys vše „čestně“ ukončil = jak prosté! 😉
A k utrpení z rozchodů a rozvodů = všiml sis, jak rozvody svědčí chlapům? V první fázi sice přijdou o peníze a jsou hodně smutní, pak ale zhubnou, naberou svaly, omládnou, rozzáří se štěstím a mají kolem sebe samé krásky. Kdežto ženský odcházejí hrdě a s úsměvem, ale během chvíle tloustnout, stárnou, jsou bez peněz a mají kolem sebe jenom lůzry, debily, a mrduchtivce. Tolik k prospěšnosti tepla rodinného krbu a péče o „chudáky“ manžely, kteří by bez nich údajně umřeli hlady a ve špíně 😀 = to je eufémismus, že?! Ženský se totiž podvědomě a snad i pochopitelně brání přiznání si pravdy, že naprostou většinu činností, které ony považují za zásadní a nenahraditelné, chlap buď vůbec nevnímá a tedy ani nepotřebuje…a pokud jsou opravdu důležité i pro něho, pak je schopen je udělat sám a stejně dobře, ne-li lépe anebo si je zařídit jinde (prádelny, restaurace, úklidové firmy)! A tak je potřeba říci jednoznačně a nahlas, že většinu kravin dělají ženský samy pro sebe anebo pro vztek a závist druhým kravkám! Nebo Ty snad dokážeš vyjmenovat kde a jaké kytky nebo dečky máte v bytě, co?! Jedinou činnost, kterou si sami neuděláme tak dobře (i když teda jak kdy) je SEX…a do bordelu je nám svým způsobem tak nějak trapné chodit…
Hlavně, prosím Tě, netruchli z rozchodu! Uvědom si, že zatímco Ty pláčeš do polštáře, seš v depresi anebo jestli seš puberťák, tak možná pácháš sebevraždu, tak tu Tvojí milovanou a vyvolenou už brousí nějakej jinej nabušenej maník, kterýmu nakecala, že seš absolutní debil, že jsi jí strašně ubližoval apod.! Kdepak, ženská je jak opice, nepustí se jedný větve, dokud se už nedrží další!!!
A mimochodem – proč teda ve skutečnosti utíkáme za jinejma?! Není to jenom naše biologická podstata, ale hlavně nám ta nová, neznámá, ještě nestačila ublížit! Chtěl by ses chovat pořád romanticky k té své, ale když se k ní přitulíš, vzpomeneš si, jak na Tebe řvala, jak Tě ponižovala, jak se Ti vysmívala a je to v prdeli! Generála můžeš poslouchat, ale milovat?!? Je to jako v tom vtipu, kdy chlap leží v posteli a promlouvá ke svému „miláškovi“: „Hele, za chvíli přijde krásná a okouzlující kočka, koukej se pořádně předvést!“ A najednou se z koupelny ozve: „Co to tam furt meleš?!“ „Drž hubu nebo tě pozná po hlase!!!“ Mimochodem – věděls, že je prokazatelný psychologický fakt, že nám ženský pinďoura ve skrytu duše záviděj?! Naše vzrušení je totiž jasně vidět, máme svoji chloubu – ony mají jen kousek zmačkané smradlavé kůže, která umí maximálně tak trapně zvlhnout! Takže až se Ti bude zase někdy nějaká pizda vysmívat, vzpomeň si, že je to prostě jenom obyčejná závist! Ale závist není zase až tak špatná vlastnost, mnohem horší je (ženská) nepřejícnost…
A ještě poznámka k tématu „nevěra“ = chlapi jsou kurevníci. Jasně a s kým se teda asi kurvěj?! Sami mezi sebou ne??? Není to náhodou jedna ku jedný?!? To jako po světě běhaj jenom zadaný kurevníci a svobodné panny bez závazků?!?! Není to náhodou obráceně, že totiž téměř každá pipka má svého brusiče Karhana, kterého je ochotna bez mrknutí oka obratem vyměnit, protože neustále vyhlíží po princi na bílém koni?! A další věc = děláme jako chlapi obrovskou chybu a to, že jsme nasraný jeden na druhýho, ale jak víš, co ta tvoje stará nakecala tomu jejímu borcovi?! Jestlipak von vůbec věděl, že ona je vdaná a že Ty jí třeba miluješ…?! Přemýšlej nad tím, ju? Pár žen jsem v životě „měl“ a nikdy jsem neslyšel něco ve smyslu „byl to skvělej chlap, ale já kráva jsem to posrala“! Vždycky byl ten bejvalej totální debil, co jí ubližoval – zajímavé. Z logiky věci jsem tedy i já pouze další debil v řadě…
A zkušenost z mého pozorování několika manželství v mém okolí, které opravdu trvají dlouho? Vždycky i když to není reprezentativní vzorek (já vím), vždycky je ten chlap nadmíru bohatej a ženská má téměř neomezeně hmotných statků = pak je ten vztah opravdu trvalý! Co dodat? Zjevně má ten chlap opravdu veliké (bankovní) „charisma“, že? 😉 Proto taky mají hnusný, mrňavý, tlustý, plešatí miliardáři krásné hubené a vysoké blondýnky; a chytří, krásní, hubení intelektuálové a umělci, kteří jsou chudí jako kostelní myš, umírají sami a v zapomnění…
_____
Prokletí všednosti aneb makej nebo zdrhej
Pomalu se blížíme ke konci, protože mám docela příjemný pocit z toho, že jsem vše podstatné již napsal. Přeci jen mi to nedá a pár poznámek, co jsem měl připraveno se tak nějak hodí k všednímu životu ve vztahu…takže i když nerad, lehce se i této oblasti nakonec dotknu. No a pak nás čekají ještě dvě předem naplánované kapitolky a mohl by být šlus 🙂 Jenže reakce vás, čtenářů, je pro mne opravdu neuvěřitelná a chvílemi až nepochopitelně nadšená! Jsem za každou zpětnou vazbu opravdu moooc vděčný a dává mi si to uvědomit, že jsem zjevně vážně trefil hřebíček na hlavičku – byť jsem si vše původně psal pouze pro sebe…urazili jsme spolu velký kus cesty, co? 😉 A tak po poslední kapitolce bude následovat ještě několik odpovědí na často se objevující otázky – zkrátka uvidíme, kolik toho ještě bude třeba sepsat…
A když už se tu vytahuju nadšenými ovacemi z mého psaní = ne, nepřeháním – za celou dobu se zatím objevila pouze jedna, ano slovy JEDNA, negativní reakce!!! Napsala mi neznámá paní, že jsem debil 😀 S chutí jsem jí odpověděl, že mám pro ní slova velkého zklamání, ale že absolutně nic z toho, co si ona o čemkoliv či komkoliv myslí, mne totálně nezajímá – nota bene její názor na mne! 😀 A poděkoval jsem jí, že potvrdila, že mám pravdu, protože kdyby cokoliv z napsaného byla lež, ihned by mi to vmetla do xichtu, ale protože se uchýlila pouze k podlým urážkám mé osoby, není zjevně s čím fakticky polemizovat = zkrátka, možná debil jsem, no a co? Na pravdivost napsaného to nemá sebemenší vliv 😀 A soudě podle kvality reakce – tato kniha je přesně právě o ní, prostě pro pravdu se člověk zlobí! 😀 A mimochodem, pokud jsem debil, nejsem tedy vlastně chudák a nebyl by na místě soucit s postiženým? 😉
Tak tedy moje nejvyšší životní moudro do vztahu je toto = hlavně se neměň!!! Teda neměň se kvůli ženský! Sám dělej pokroky, to jo – jinak ustrneš a budeš dědek ve dvaceti, protože jen debil ví všechno přesně a tak nezkoumá a nemá potřebu obhajovat a vylepšovat (cizelovat) svoje názory! Vždyť ani to vypatlaný hovado s činkama nezvedá pořád tu samou zátěž, ale snaží se zlepšovat!!! Ale to jsem odbočil…
Jako vysvětlení a náznak argumentace použiju několikrát odposlechnuté a pro naše účely i trochu upravené vyprávění mého otce (mimo jiné také důkaz, že mé psaní platí napříč generacemi). Představ si situaci = parta mladých lidí. Jeden chlapec je obzvlášť milý a vtipný – strhává pozornost místních dívek, které spolu trochu potajmu soutěží, která ho uklofne. Ta, co „zvítězí“ je chvíli šťastná. Pak se ale opět ta samá parta sejde a on je stále stejně vtipný a upoutává na sebe pozornost svým vtipem, tím, že hraje na kytaru a zpívá atd. Jenže situace je teď jiná – on už tam není sám za sebe, už je tam s tou vítězkou, která ho ve své představě „vlastní“ – no a tak jak byla dříve jeho chováním nadšená, tak teď jí to bytostně sere a tak nějak jí to najednou přijde trapné a ubohé! Takže jí nenapadne nic lepšího, než ho později v soukromí (a od té doby pak i veřejně) seřve, poníží, ztrapní. No a protože téměř každý chlap má rád svůj klid, časem, když se ona parta schází, přestane být onen mladík vtipný, už ani na kytaru nehraje – prostě se z něj stane nudný patron – jen aby měl klid a aby měla ta kráva radost…
Jenže ouha – to není konec příběhu. Časem přijde do party nový kluk = vtipný, přirozeně středem pozornosti, hraje na kytaru, zpívá…a ta píča reaguje jak?! Ano, opět ztropí scénu tomu chudákovi, že je ubožák a ať si vezme příklad z toho nového krasavce…a ano, časem – však si to dokážeš domyslet před kým roztáhne nohy, že? 😉
Takže nechci příliš opakovat již napsané, ale chápeš, jak silný důkaz to je? Jakmile se podřídíš tomu, co ženská žvatlá – ne proto, protože chceš Ty sám, ale de facto ze strachu z ní, pak zjistíš, že ona si vlastně nepřeje to, co říká a že se to otočí proti Tobě! Takže zůstaň sám sebou! Ano, může se stát, že Tě časem pošle doprdele, ale stojí Ti v tom případě taková blbka za to?!? Z mé zkušenosti mohu ale s veškerou vážností říci, že tato varianta je téměř nepravděpodobná – paradoxně když zůstaneš osobnost a svůj, vzroste její obdiv k Tobě = blázinec? Ano, je – já vím…
A ještě jedno malé potvrzení vyřčeného. Dříve bych si to opravdu nikdy nedovolil – vlastně k nikomu, natož k ženě, ale onehdá jsme měli s jednou kamarádkou takovou mírnou při…a já se rozhodl pro takový menší experiment = reagoval jsem totiž slovy: „Víš ty co? Tak jdi doprdele!“ V mé mysli jsem to bral jako jasný konec našeho kamarádství. Představ si, že ani ne do hodiny mi psala přes Xichtbůůk, že jsem vyrostl v jejich očích, že jsem se zachoval jako chlap atd. Toš tak…
Zkrátka, každý vztah jednou zevšední, jo – i ten Tvůj…bohužel…a pokud na něm nebudete oba makat (alespoň podobně stejně intenzivně), pak je na čase zdrhnout… Je mi to vlastně vnitřně dost líto, ale nemám jinou zkušenost a ani kolem sebe nevidím nic jiného…a dokonce ani nemám žádnou další funkční radu, omlouvám se…
On totiž ani bejk nevleze dvakrát na stejnou krávu… prostě mu to už nejde, nemá zájem… A tak i nás čeká věčné ovládání se = nejdřív se musíme ovládat, že nechtěj šukat a pořád to odkládaj a protahujou…no a pak zase chtějí šukat nudně pořád stejně a my nesmíme chodit pro zpestření jinam. Kdo že to ve vztahu trpí a kolem koho se vše furt točí, ha?!?
Nechci vykrádat sám sebe, resp. moje videa, která vykrádají myšlenky druhých 😀 Ale na www.youtube.com/povidkar najdeš několik videí týkajících se partnerských vztahů (neboj, tam mluvím slušně ;-)). Popisuju mimo jiné i typickou mentalitu mužů a žen. Muži jsou totiž jako kšandy = když je utahuješ, tak škrtěj a časem ztrácí pružnost. Když jim dáš na chvilku volnost, ihned přiskočí. Ženy jsou zase jako vlny a to je něco, co bychom jako muži měli nejprve pochopit, pak se s tím smířit a hlavně s tím nakonec neustále počítat!
Nechtěl jsem to původně rozebírat, přišlo mi to příliš intimní, ale psal jsem zde už o tolika čuňačinkách, že perioda se teď jeví jako neškodná taškařice, že?! 😀 Uvědom si totiž, že v zásadě máš doma během měsíce čtyři naprosto odlišně smýšlející a hlavně cítící ženský! Nechci tady ještě ke všemu vykrádat jednu sqělou „kolegyni“, ale podle tohohle vodítka si její práci i videa najdeš případně sám. Popisuje to totiž takto:
STAŘENA, VĚDMA – menstruační či reflektivní fáze, 1. až 6. den cyklu
PANNA – dynamická fáze, 7. až 13. den cyklu
MATKA – ovulační či expresivní fáze, 14. až 20. den cyklu
ČARODĚJKA – kreativní fáze, 21. až 28. den cyklu.
My si tohle nedokážeme představit. My jsme tak nějak pořád stejný. Sere nás to, co nás sere. Baví nás to, co nás baví a taky třeba vzrušuje to, co nás vzrušuje a to téměř v nezměněném stavu vlastně až do smrti. Jenže vzhledem k tomu, že jsou to čtyři ženský, tak jednou jí tím samým sereš, po druhý jí tím samým rozesměješ a potřetí ji tím samým vzrušuješ = to je prostě na palici, to nepochopíš! V praxi to taky znamená, že jeden týden po tobě chce (zdůrazňuji TÉMĚŘ) abys jí znásilnil a chce třeba rychlovku; druhý týden se chce hodiny mazlit a není pro ní důležitý orgasmus; třetí týden jsi jí odporný a připadáš jí jako úchyl a největší dobytek apod. A hlavně = pořád dokola!!! A bohužel, ano s koncem periody, tedy v klimakteriu a dále, tyto vlny neskončí – maximálně se zmírní, zmenší výkyvy, ale hormonální změny probíhají neustále…
A ještě jeden problém v dlouhodobém soužití vidím. Ženy údajně „touží po souznění a klidu a štěstí“ a přitom vůbec netušej, o čem mluvěj – to my po tom toužíme! Ony během krátké chvíle začnou na Tebe valit svoje problémy, problémy svých kamarádek a ty zažíváš všechno, jenom né klid! A to, že máš nějaký starosti Ty, to nikoho nezajímá! Prostě jsou to totálně hovnoviny, že pak potáhnete dva jednu káru a že ve dvou se to lépe táhne (leda tak zahne :D) = naopak Ty potom potáhneš káry dvě – tu svojí, kde Ti problémů neustále přibývá a ještě k tomu i tu její, kterou má naloženou nesmyslama, pseudoproblémama a přijatejma problémama druhejch!!! Argumentem, že nekecám budiž tento testík = zkus nechat posoudit chování jedné ženy jinou ženou. Pravděpodobně uslyšíš něco ve smyslu, že ta druhá je mrcha, že Tě zneužívá, manipuluje, že nemůžeš bejt tak blbej apod. To, že ona dělá to samé a když se jiné ženy zeptáš na její chování, uslyšíš to samé, to už neřeší = jak si někdo nemůže takhle vidět do pusy aneb mlít hovna?!?
_____
Lesk a bída seznamek
Víš, možná se Ti tahle informace bude zdát divná, ale můj obecný přístup k životu je takový, že se snažím rozumně vyzkoušet de facto vše a u toho pozoruju moje vnitřní prožívání a dělám si svůj názor, svůj závěr. A jak jsem již napsal výše, došlo mi, že mi život proutníka není příjemný. Nestydím se za nic, co jsem udělal nebo prožil a jsem fakt za ty zkušenosti rád. Jen je mi z nich tak nějak smutno…upřímně řečeno to nepřineslo nic, co bych očekával nebo si chtěl nějak ponechat a rozvíjet. Začal jsem tedy (zatím mírně) pociťovat potřebu mít spřízněnou duši, které mohu alespoň v bazálních věcech důvěřovat a s kým mohu sdílet svůj život = prostě začíná vyhrávat romantik a nenapravitelný idealista ve mně, no…to mi poser holý záda!
No a protože se nebráním výzvám či „nabídkám“, které přináší život – naopak rád jdu dobrodružství vstříc – zkrátka mojí „filozofií“ je flow, tedy plout s proudem života, samozřejmě, že kormidlovat podle svého, ale nepádlovat proti proudu (stejně se jen unavíš, ničeho nedosáhneš a při pohledu ze břehu zjistíš, že vlastně pouze stojíš na místě) a vše v klidu pozorovat. Rozhodl jsem se vyzkoušet na vlastní kůži Internetové seznamky. Už se zase tlemíš?! Jsi fakt debil! 😀 Tak chceš slyšet, co jsem zažil nebo ne?!? No proto!
Začnu od konce a maximálně stručně = jo, je to slepá cesta pro zoufalce! Pokusím se teď vysvětlit proč, ale pokud jsi četl všechny předešlé kapitolky pozorně, odpověď už snad znáš…
Nejprve jen stručný úvod = udělal jsem si na úplný začátek podrobnější průzkum, které seznamky jsou navštěvované, jaká mají hodnocení – plusy, mínusy apod. Obecně platí, že je-li něco zadarmo, pak to nefunguje = takže pokud jsi na freeúčtu a osloví Tě nádherná kočka, můžeš se spolehnout, že to je fake! Na druhé straně „drátu“ je buď nějaký nadržený buzík anebo indický prodejce! 😀 Jo, říkal jsem, že vyzkouším téměř vše, tak tedy i toto = měl jsem prdel, jaké krásky mne začaly oslovovat a jak postupují zjevně podle stejného prodejního mustru = pochvala, případně informace o tom, že je nadržená a pak pohádka o tom, že má zablokovanou kreditní kartu nebo ráda investuje do zlata 😀 Fakt nechápu, že se někdo může takhle živit, ale zjevně je v populaci přítomno až příliš vysoké procento zoufalců, rozhodně vyšší, než jsem ochoten připustit…
Nakonec jsem si tedy zaplatil dvě nejnavštěvovanější seznamky (pro lidi mého věku), z čehož jedna je opravdu extrémně drahá, ale která Tě nechá předem vyplnit celkem sofistikovaný dotazník, komunikuje s Tebou osobně a doporučuje Ti báby opravdu podle Tvých kriterií. Přesto platí již napsané = ztráta času, peněz, sebeúcty 😉 To poslední si troufnu říci u mne neproběhlo, přeci jen jsem to bral převážně jako takový testík a podklady pro psaní…ale upřímně připouštím, že to nebyly jediné motivace – ještě taky třeba zvědavost a trocha naivní touhy si najít někoho „normálního“ – jo, debil, no…
Další část onoho pravidla je, že čím dražší služba, tím reálnější výsledek = rozuměj tím tedy hnusnější, tlustější a blbější kravky. Uvědom si, že kolem krásky se furt motaj chlapi, proč by teda lezla na seznamku?!
Tak tedy – jak už asi tušíš, máš moji plnou důvěru, že nejsi debil, jinak by ses neprokousal až téměř k závěru 😉 hlavní a hned prvotní problém seznamek spočívá v obecném principu seznamování mezi muži a ženami. Chlapům stačí fotografie, aby rozpoznali, zda li mají zájem. Jenže právě v tomhle ženy strašně selhávají. Vůbec nechápou, vyjma teda profesionálek, ale těm to připravují chlapi, jak se vyfotit a jak tvářit. Neuměl jsem si představit, jak obrovský počet blbek nemá ani potřebu zveřejnit své foto (asi vědí proč anebo si vážně pořád ještě hrají na stydlivky? To zajímá někoho po patnáctém věku života?) = to jako vážně spoléhají, že naletím na hovnoslinty za koho se vydávají?!? Bohužel, asi ano a důvod je opět zřejmý = ony si tak vybírají nás! Čím totiž větší romantickou píčovinu dáš do popisu, tím větší šanci máš! Hrůůůza!!!
Ani si neumíš představit, kolik bab neumí upravit fotku alespoň tak, aby nebyla přetočená; kolik z nich vybere na profilovku ten nejdebilnější xicht třeba v kulichu nebo v lyžařské helmě = asexuální hnus! Nevěřil bys, kolik jsem viděl fotek s čoklama a jinou havětí, kolik s parchantama – jako by nebylo jasný, že jí už někdy někdo prcal a že se budu muset s kukačkama případně smířit; kolik fotek bylo u moře a na jiných exotických místech = to se jako vytahuje (že od ní utekl pracháč) anebo chce, abys jí tam tahal a hlavně platil?!? atd. apod.
V té mé (raději nejmenované) seznamce o sobě zveřejňuješ (pokud samozřejmě chceš) hafo informací. Jedna otázka je třeba, zda budeš chtít děti. Představ si, že snad každá druhá kvočna zaškrtne možnost, že „chce“ haranty a přitom jí je přes pade?!! Snad se to dá vysvětlit tak, že nechápe otázku – má za to, že se jí ptaj, zda-li jí děti nevadí…tak jako tak, prostě, ani neumí vyplnit dotazník – je prostě blbá!!! 😀 A když jsme u těch dotazníků, resp. odpovědí – téměř všechny soudružky tam mají variace na „toulky v přírodě“ = takže česky řečeno jsou bez zájmu o cokoliv! Hele, uměj ty coury vůbec něco jinýho, než se courat???
Zpět k výběru a nyní pohledem ženy = už jsem zmiňoval, že ženu zaujme vůně, pak barva hlasu, celková postava, smích…už chápeš, proč jsou seznamky nesmysl?!? A upřímně = chlapi jsou třeba nesmělí anebo hledají bokovku na tajňačku, ale umíš si představit normální zdravě sebevědomou o sebe pečující ženskou, která hledá chlapa na seznamce??? Tak tady máš odpověď 😉
A aby byla moje zkušenost kompletní – kromě běžných „lajků“ lze tady poslat i úsměv, coby vyjádření zájmu, který může druhá strana opětovat a tak se (alespoň teoreticky) usnadní prvotní kontakt… Následovat může již pokus o zaujetí napsáním vtipného a hlavně originálního vzkazu – na který zjevně ony pipinky čekají = no a jak víš, s tím má právě mnoho chlapců bytostní problém 😀 a tak napíšou „ahoj, jak se máš?“ 😀 Takže opravdu a s plnou vážností = je to slepá ulička!
Poslal jsem tedy pár ženám úsměv, lajknul jejich psaní = zkrátka byl všímavý, pozorný atd. a? Jo, a nic! Ty blbky tam ani pravidelně nechoděj! Anebo jsou líné odpovědět anebo (těžko bych se jim nelíbil, že? :D) dostávají takových zpráv denně tuny, hasí si tím mindráky a to je tak všechno!
Dokonce lajkly občas i můj profil – jasně, všechno to byly totální hydry! Jo, to moji důstojnost trochu nabouralo, přiznávám = vážně jsem podle fota a bia jejich liga?! Ale trochu se utěšuju, že tu nejde o mne – tyhle zkrachovalkyně by oslovily i Brada Pitta = berou prostě všechno! Já totiž svoje „bio“ vyplnil upřímně a popravdě, tedy včetně doktorátu, pedagogické a terapeutické praxe atd. a oslovila mě uklízečka z Havířova = jako fakt???
Ale hlavně, došlo mi, že na seznamkách prostě platí stejná pravidla jako při seznamování s namyšlenou husou. Nijak je neoslníš, než dlouhejma kecama a de facto přemlouváním = pořád čekaj, že budeš kolem nich skákat, pět ódy, budeš vtipnej a ony nic! A to chtěj rovnoprávnost!!! Takže prostě vyhozený prachy, ztráta času – tohle nee!
A ještě jednu poslední poznámku mírně offtopic. Ženský jsou zvědavý a všechno vykecaj. To jen pro případ, kdyby ses náhodou dal do delšího a trochu důvěrnějšího psaní-chatování. Mám tím na mysli samozřejmě to, že když ony nám pošlou nahý fotky, tak je chováme jako svátost. Nikdy je nikomu neukazujeme, jsou naše a vážíme si jich. Pokud sis vyfotil pinďoura a posla jí ho, tak věz dvě věci. Jednak nejdřív dělaj drahoty, ale přitom se na to klepou, aby ho viděly, ale hlavně = pak to ukáže všem kámoškám a budeš terčem neutuchající srandy, na to vem jed! Takže bacha! 😉
_____
Omnia vincit amor!
Tak jsme téměř na konci. Tak jsem to ze sebe vyblil a Ty se s tím nějak poper! 😀
Jo, je mi líp – zvládl jsem to. Byla to dlouhá cesta od prožití a depkaření, přes vyprávění a cizelování až po nechání se ukecat a otestování, co na to ostatní…
Závěrečný odstavec jsem měl napsaný téměř jako první a už jsem se k němu dopracoval. Netušil jsem tedy, jak velká odezva z těchhle mých „prdiček“ bude a že budu ještě chvíli pokračovat v psaní i po dopsání plánované konečné kapitolky, ale tak to asi v životě chodí…
Jedna z reakcí mi byla obzvláště milá = „tohle by měla být povinná četba pro puberťáky!“ Okay, tak jakmile dočtou „Už vím proč“, koukejte jim doporučit (co – rovnou přikázat) tohle 😀 A osobně k tomu dodávám, že možná by to bylo fajn nejen pro puberťáky 😉 Je to ale na Tobě, jo mluvím teď přímo k Tobě, co čteš tyhle řádky – víš, tak jak jsem neplánoval nějaké vydání a vše vzniklo spontánně, tak ani neplánuju nějakou reklamu atd. – jen ať vše zařídí osobní doporučování…anebo ať to klidně chcípne a skončí v propadlišti dějin 😉
A přeci jen ještě jedna poznámka – snad pro vysvětlenou, snad předčasná obrana proti případným invektivám kritiků a závistivců = ať se Ti to líbí nebo ne, útvar této knížky stále spadá pod pojem „krásná literatura“! Jo, klidně jí říkej literatura hnusná, intelektuální porno, zakomplexovancovy zápisky – je mi to jedno. Chci tím pouze a taky hlavně říci, že se v žádném případě nejedná o nějaký sociologicko-psychologický průzkum nebo nedej bože studii! Přistupoval jsem k psaní s maximální možnou otevřeností, upřímností a odbornou erudicí, to ano – ale stále je to „pouze“ beletrie…ve stejné kategorii jako Kája Mařík a Honzíkova cesta 😉
A úplný závěr? Zkrátka – tahle smíšená manželství…když mě prostě Dušššan nebo Ríššša a jejich análek nepřitahují smůla…zas až tak moc v prdeli být nechci!
Proč teda takhle většina z nás blbne? Stojí nám to vůbec za to? Takhle ta otázka totiž vůbec nestojí. Jde o to, zda-li si vůbec můžeme pomoci?! Odpověď je podle mne zřejmá – nemůžeme! To matka příroda (mimochodem – zase ženská!!! :D) to tak udělala či dokonce chtěla, abychom se rozmnožovali a prospívali! Ať jsou strasti našeho života jakékoliv, nade vším totiž vítězí láska a pro ni to jsme ochotni a také schopni snést! A tak nám nezbývá nic jiného, než se znovu a znovu vrhat do předem prohraných bitev a opakovat v podstatě tutéž hru, tentýž software – aby byl výsledkem kýžený hardware…
Omnia vincit amor!
_____
Otázky a odpovědi – 1.část
Přijde mi, že knížka byla psaná snad na jeden zátah, kolik je tam vtipu a emocí nebo se pletu?
Vynechám stálé děkování – jsem opravdu vděčný, ale chápu, že pro nezaujatého pozorovatele by to mohlo působit jako trapné vytahování… Snažil jsem se, aby knížka působila lehce, psaná z nadhledu a odstupu a aby se dala číst na jeden zátah. Přesto, od prvních poznámek po finální korekturu, uběhly v podstatě téměř dva roky. První postupné publikování probíhalo na Wattpadu, kde mi ji smazali 😀 Značné urychlení převodu mých myšlenek do psaného textu zajistila aplikace Speechy, která funguje de facto jako zapisovatel s poměrně přesným záznamem mluveného slova. Prvotní verze tedy vznikaly přímo zpíči do vodpadu! 😀
Má to nějakou filozofii?
Moje „filozofie“ je pečlivé, přesné pozorování, vciťování, vnímání, zapamatování s téměř eidetickou pamětí + následné stručné, trefné, pregnantní zapsání a dokonce i s trochou vtipu a vyzdvižením obecného poučení = v tom jsem možná lehce geniální, vše ostatní je balast…
Mají ženský vůbec nějaký plusy?!
Proboha – já přeci nejsem nějaký misogyn! Já ženy obdivuju a miluju! Já se jen snažím upozorňovat na jejich (mnohdy falešný) hry, finty a hlavně pokrytectví. Copak jsem neposkytnul dostatek narcistních důkazů?!? Copak bych mohl mít u žen takový „úspěch“ kdybych byl to machistické hovado??? Naopak – chovám se k nim hezky, s pochopením, oceněním a něhou – proto ty počty!
To, co považuju právě za obrovský plus, je jejich ženskost, to nás přitahuje, na to jsme naprogramováni. Když se naučí správně používat jejich emotivnost, mají nad námi obrovskou výhodu. Kromě toho je nade vší pochybnost jasně prokázané, že ženy mají v průměru vyšší IQ, než muži – jen si osobně myslím, že je jim to tak nějak k hovnu 😀 A taky mnohem víc vydrží = proč asi žijí déle, co? Přemýšlej nad tím! To my, chlapi, jsme ta křehká stvoření, co prd vydrží a brzo zhebnou – to o nás je potřeba pečovat!
V mých očích je přímo odporné, když se ženy snaží chovat chlapsky – nejen, že jim to nejde, ale ještě je to trapné. Krása je právě v tom ženství, tedy že vlastně nic kloudného nedokáží, nevymyslí, nevynaleznou – ale mají obrovský dar přivést na svět nový život! Jenže to je v dnešní pojebané době tak nějak ponižuje!!! Proto si furt něco dokazujou a furt se serou do věcí, na co nemaj a nechtěj si to přiznat! Normálního chlapa by ani nenapadlo přihlásit se třeba do soutěže ve vyšívání – neumíme to, nemáme na to buňky (v tomto případě na jemnou motoriku) Ženský se serou do politiky, vedení firem, rozhodování atd. apod. a ještě jsou tím totálně asexuální = viz ženská v kamionu a nakonec i v busu…Ty vole, fakt, když vidím Merkelovou, tak si ho honím do umrtvení a stříkám jak švestkovej knedlík!
A co nepostradatelnost ženskejch?
Hele, fakt nechci bejt hnusnej, ale na férovku = jakej je, kromě rození dětí, neoddiskutovatelnej přínos ženskejch do vztahu, do domácnosti? Tak kromě 266tisíc kytek, motýlků a zvonečků – NULA!!! Sorry, ale už ses někdy zasmál se ženskou tak, až Tě bolely tváře jako s partou kámošů? Už sis se ženskou zafilozofoval jako se spolužákem z vejšky? Můžeš se o nějakou ženskou opřít, že Tě nenechá ve štychu a že klidně prodá střechu nad hlavou, jen aby Tě dostala z průseru?
Prostě se ženskou je dvojnásobná útrata a poloviční sranda! Už o svém životě mluvit nechci a kopat do mrtvého koně mi přijde ubohé, ale poslední poznámku si přeci jen neodpustím. Jak jsem si oněch třicet let s Filoménou (nechtěně) přehrával v palici, došlo mi, že v podstatě vše hezké leda tak zkazila = Španělsko bylo fajn, ale srala mně tam, Bulharsko (včetně letadla) bychom si se synáčkem docela užili, ale opět, byla tam ona a tak bych mohl pokračovat do nekonečna a ještě dál…
Třeba na vandru (viz moje první knížka) ženská toho ujde polovinu, unese polovinu, ale obsah batohu zvýší 2.5x. Na všechno remcá = hnusnej krpál, hnusný spaní, tvoji kámoši jsou banda debilů atd. – jako by to bylo všechno pro ní. Klady a úspěchy jsou „očividně“ díky ní a průsery a nezdary kvůli Tobě – chápeš, že vlastně mluvím o našem vandru životem, že?
Proč se teda ženský dělaj krásný, není to kvůli nám?
Ne, není! Obtěžuje je to, ale vítězí zase jejich soutěživost = chtějí být prostě hezčí než ta druhá pizda!
A ještě dovětek k těmto otázkám = co se týče onoho rození dětí a péče o ně – začínám si říkat, jestli to není taky trochu můj idealismus… V reálu mnohá blbka šoupne parchanty do jeslí a buduje si kariéru. My ale nechceme chlastacího kamaráda, co krká a prdí líp než my! Zapomínají, že to je jejich úloha, ale myšleno do plusu, tedy jako přednost-jedinečnost-unikátnost = my rodit děti nedokážeme, ale ony to berou skoro jako potupu (minimálně to takhle napsat), fuj
a hanba!
Vím, že to tak podle této knížky nevypadá, ale já jsem svým způsobem produkt ženských přání = myslím to tak, že jsem plnil to, co chtěly a vždy se řídil tím, co ŘÍKALY, že chtějí. A vidíš sám, jak jsem dopadl! Proto píšu takhle otevřeně a konečně po chlapsku…
Tak třeba = chápal jsem to tak, že ženy nechtějí, abych jim čuměl na kozy – okay, tak jim tam teda nečumím. A ony jsou často dotčené, že si jich „nevšímám“!!! Takže přesně řečeno = ony chtějí, abychom jim čuměli na kozy a ony se kvůli tomu mohly pohoršovat a rozčilovat, chápeš?!?! To je naprosto šílený!!!
Nikdo mi třeba taky neřekl, že když začneš konverzaci prasárnama, tak si vlastně hrajou na stydlivý a ctnostně dělají, že jsou jako nasraný, ale když už má jako k Tobě trochu blíž, tak naopak, když nepřejdeš do prasáren, tak maj pocit, že jseš divnej a že Tě nepřitahujou apod. Magoriáda!!!
_____
Otázky a odpovědi – 2.část
Nepsals nic o ženským orgasmu
Bylo by fajn se jednou pro vždy dohodnout, že sex není honba za ženiným orgasmem! Mám pocit, že se i v tomhle svět zbláznil! Dříve se o tom vůbec nesmělo mluvit a dneska v tom snad ženský soutěžej nebo co… Nehledě na to, že i v tomhle je velký rozdíl ve vnímání mužů a žen. Ženský jejich vlastní orgasmus berou jako že nám dali maximum a my máme závazek; my to bereme tak, že jsme jí dali maximum a máme mít od ní pokoj! Jo a rada, pokud chceš, aby ženská řvala ještě tejden po sexu, tak si ho votři do záclony! 😀
Dokonalá věta, shrnující celý problém zní: „Hele, mělas na to stejně času jako já!“ 😀
A co žárlivost a vynucování věrnosti?
Jo, to s tím vlastně přímo souvisí, bohužel… Upřímně, kdyby šukala jak divá a byla v tom fakt dobrá, tak Tě to ani nenapadne, ale ona drží nohy u sebe a jenom buzeruje = a my jak kreténi na tu hru přistoupíme, neumíme říct = hele buď bude sex po mém a tak často jak já chci anebo po Tvém, ale pak mi do toho nekecej! Jak naivní a utopické…
Vynechals jejich řidičské umění
Já vím, je to zbytečně snadný terč. Víš, vlivem okolností atd., se už třetím rokem živým jako řidič busu MHD (terapie jsem si nechal jen jako koníčka a abych nevyšel ze cviku, ovšem živit se tím, mi prostě nejde) a vzhledem k tomu, že šest dnů v týdnu najedu minimálně 100km denně pořád dokola na malém městě, vidím a viděl jsem už mnohé…
Zkrátka během pěti vteřin pozorování chování „auta“ je jasné, že tam sedí buď debil nebo ženská. Mají totiž představu, že pomalá jízda je bezpečná – že nasírají celé okolí a to pak zbytečně bourá, to už nevidí… Nemají absolutně prostorovou orientaci ani odhad vzdáleností a velikostí (což se přeci jen občas i hodí, že? 😉 15cm je hooodně relativní pojem :D). Ale hlavně = absolutně nedokáží předvídat situaci, ani adekvátně reagovat, prostě totálně nejsou v klidu a v přítomnosti = zjevně řeší píčoviny a nevěnují se provozu.
Prdel je i to, kolik výstavních bloncek jezdí v nabušených SUVéčkách! Mnohdy se v duchu neubráním komentáři – na to sis rozhodně vydělala sama, viď? Kolikrát toho máš i plnou hubu, vlastně zuby, že? 😀
Ale na jejich obranu – a opravdu stručně, protože i na tohle téma jsem točil video. Ony k řízení nemají „buňky“, protože historickému dědictví ani v tomhle neutečeš a když si uvědomíš, že chlapi pořád na něčem rajtovali, ale ženskejm to nebylo dovoleno a až mnohem později mohli jet na koni, ale s nohama u sebe, tedy bokem = zkrátka se jim nevyvinula schopnost reakcí při rychlostech vyšších než je chůze, prostorové vnímání čehosi, co sice ovládají, ale je větší, než ony samy atd. – proto ty problémy při couvání apod. Mimochodem, už i u MHD jezdí ženský! Pominu, že na mne působí jako babochlapi(-y?) a že bych je rozhodně teda píchat nechtěl, ale v depu neomylně na první pohled zjistím, kdo parkoval bus na místo, prostě na to nemaj = tím je nijak nesnižuju, jen konstatuju fakt…
Jak obejít detektor lži?
Vím, toho jsem se lehce dotknul a zjevně Tě to zaujalo…okay = klíč je, že tomu musíš sám věřit, pak to není vyhodnoceno jako lež 😉 Doporučuji říkat v každé větě alespoň něco, co je prokazatelná pravda – na to upni svoji emoci, ale to už je asi vyšší dívčí nebo ne?
Mimochodem – ano, lžeme…ale zamysli se na tímhle argumentem = lžeme, abychom se vyhnuli tomu, co nechceme říct a co z nás páčí a většinou proto, protože víme, jaké scény pak budou následovat – čili, kdo za to může? Kdyby se neptaly, nelhali bychom, nebyl by konflikt a máš pocit, že by je nějak ubylo anebo jim bylo ublíženo?!?
A co jejich vztah k penězům a majetku?
To je pravda, to jsem popsal jen okrajově a tak nějak podprahově. Všimni si, že většina ženskejch má pocit, že chlap má někde schovanou tiskárnu na peníze = vůbec je nezajímá, jestli na to mám nebo ne, prostě JE to potřeba!!! A kromě toho další typický rys je, že ať máš, kolik máš a vyděláváš, kolik vyděláváš – vždycky to „není ani na“…
Divný je i obecný postoj kritičky a schvalovačky, prostě nic nevymyslí, nenavrhnou, ale chtějí, aby byl chlap aktivní a ona mohla KRITIZOVAT!!! To nechápu, tak když nejsem schopná nic vymyslet, tak se podřídím a jsem ráda a držím hubu! Krásný výrok, který se hodí nejen k tomto = kritik píše, jak by to udělal sám, kdyby to uměl. 😉
Osobně jsem na podobnou situaci zareagoval tak, že jsem přestal navrhovat, protože mi není příjemná věčná kritika a hodnocení = NIC se nedělo a ZASE TO BYLO ŠPATNĚ!!! Chápeš? Prostě NEEXISTUJE varianta, kdy je to správně a kdy je ženská spokojená a neremcá!!! Přemýšlej o tom!
Zkrátka – ženský si věčným remcáním, výčitkama a taky hraním na slabost apod. zajišťují naši větší výkonnost!!! Prostě platí pravidlo = když chlap slíbí, že to udělá, tak to udělá a není potřeba mu to pořád každý rok připomínat! 😉
Vzhledem k tomu, že úvahu o majetku přivedl k dokonalosti mnou již jednou doporučovaný dr.Hausmann a taky proto, protože se už objevují stesky, že tato knížka končí – s laskavým svolením níže uveřejním onu dokonalou úvahu s doporučením = chceš-li, pokračuj dál ve čtení právě jeho knížek! 😉 Tedy:
Proč ženy nemají úctu k majetku
„Včera jsem při couvání do garáže zdemolovala levý blatník“, říká manželka přítelkyni. „Až to řeknu manželovi, ten zas bude vyvádět“…
On bude vyvádět, ona ne, jí je to jedno. Jenom chlap totiž na zdemolovaném autě vidí shánění opravářů, náhradních dílů a peněz. Manželka ne. V jejím životě se nic nezmění. Ona nebude ani lítat po opravářích, ani shánět pomocí inzerátů práci na víkendy k vydělání peněz na jejich zaplacení. Její život v trojúhelníku domácnost – sousedka – kancelář je totiž nedotknutelný, peníze na jídlo, prací prostředky a nájem se musí dát dohromady vždy. Ona nemá úctu k dalším hodnotám, ona nevidí litry potu, starostí a odříkání, které představují peníze na vše, co vybočuje za rámec tohoto trojúhelníku. Na domácnost jí stačí pár tisíc, které dostane částečně od manžela, částečně je vydělá během osmihodinové pracovní doby. O tom, jak se vydělává půl miliónu, nechce slyšet, je jí to jedno, nikdy to stejně dělat nebude, a proto snadno nazve toho, kdo toto peklo podstoupil, bláznem, který na ní řve kvůli pitomému nabouranému autu. Kdyby přišla a řekla: „Způsobila jsem tu a tu škodu a podniknu to a to, abych jí odstranila“, chlap by neřval. Chlap řve proto, že ví, že to všechno bude muset oběhat a vyřídit sám a ona se přitom bude tvářit a la: „Za to, že mě můžeš mít, musíš holenku něco obětovat“. Nejhorší je, když si tohle myslí a dává najevo megera, o kterou chlap už dávno nestojí a žije s ní v podstatě ze setrvačnosti a s neopodstatněných morálních povinností vůči ní. Ženy nechápou stres z úsilí mužových podnikatelských a výdělečných aktivit. Neváží si jich, protože to nikdy nezkusily, ani by nebyly schopné to zkusit a ani by neměly motivací to zkoušet, neboť to nepotřebovaly a nikdy potřebovat nebudou. Podvědomě (a bohužel oprávněně) cítí, že se vždy najde někdo, kdo to udělá za ně nebo pro ně. A když náhodou ne, bez problému přešaltrují na přízemnější způsob života. Přestanou platit dětem hudební a jazykovou školu, přestanou jim plánovat lyžařské zájezdy, samy sebe odhlásí ze sportovních a zájmových klubů, a jede se dál směrem k primitivismu.
Za svého působení na střední škole jsem si všiml, že (výjimky nechejme stranou) studentky nemají tak odpovědný přístup ke studiu jako studenti. Jakoby už ve svém věku věděly (a že to holky v Praze v sedmnácti letech většinou ví), že se o ně vždycky nějaký blbec postará, že nikdy nedopadnou až na dno, zatímco kluci si toto nebezpečí začínají uvědomovat. Kluci vědí, že poté, co opustí domov, tak v případě, že nevydělají peníze, neuspějí na konkurzu, neseženou byt či vyletí z práce nebo univerzity, si to odskáčou sami a vypiji to až do dna. Nikdy nebude v jejich životě nikdo, komu by se mohli pověsit na krk, kdo by je podržel v krizi a na koho by mohli svést odpovědnost za neutěšenou situaci. Proto podvědomě přistupují ke studiu s větší odpovědností.
Nenechejme se zmást tím, že kluci jsou vždycky trochu „nad věcí“. Za všechno hovoří výrok, který jsem nedávno slyšel v tramvaji: „Vyhodili mě z práce, byt nemám, tak se asi vdám“.
A na úplný závěr jeden citát hodný zapamatování a promyšlení:
„Ten tvůj ledovej klid! Já se tě tu snažím nasrat a místo toho jsem víc a víc nasraná já!!!“
_____
Pro amateri.com
Další pokračování této „blogo-knihy“ bylo na tomto v podstatě erotickém webu-seznamce… Vím, může to na první pohled vypadat dost divně a asi to i divné je, ale má to své logické vysvětlení. Vzhledem k nečekanému úspěchu a bez přehánění masovému šíření po netu jsem přemýšlel, jak a kde knížku publikovat.
Oslovení vydavatelé ani nereagovali na zaslaný rukopis – nedivím se, pro stav dnešní společnosti je to nepublikovatelné… Hledal jsem tedy nějaké blogy, kde bych mohl vše zveřejnit a následně i pokračovat – to jak mi další témata naskakují jako reakce na napsané a uvědomování si po dopsání nových pohledů apod. – jenže ouha = všechny, které jsem našel, mají v podmínkách „žádné vulgarismy“ – no a protože já nepoužiji hovno ani za pytel sraček, měl jsem na výběr buď autocenzuru, ale pak by se ztratil ten původní duch psaní a také jeho smysl; anebo využít jedinou nalezenou stránku s blogem, kde jim to nevadí…
Legrace byla, že se tu vyskytly nečekané problémy = tak třeba hned v úvodu jsem si chtěl dát na profil několik fotek, nechci působit anonymně, když se pyšním naopak svým otevřeným, opravdovým a hlavně pravdivým přístupem. Několik fotek, vlastně všechny kromě jedné, mi bylo smazáno a to z důvodů, že jsou málo erotické!!! 😀 Ne, nekecám! Je to vlastně erotický portál a tak jsem paradoxně nezapadl z důvodu přílišné slušnosti = no řekni, není ten svět vlastně zábavný?! 😉
Průběh psaní tak nějak popisuji v jednotlivých částech níže a dále. Hlavní problém ale nastal v tom, že některé kapitolky byly zjevně i pro erotický portál už příliš = minimálně dvě mi smázli – což ale dalo na prdel celkové idee psaní, protože se ztratila návaznost 🙁 Mimochodem, osobně jsem přesvědčen, že nebyl problém v obsahu, ale mnohem spíše opět v názorech = kupodivu obě kapitolky obsahovaly humorné poznámky na téma homosexuality – čili jsem přesvědčen, že vím, jakou orientaci má admin! 😀
No zkrátka až tam mi došlo, že jedinou schůdnou cestou bude vlastní web s vlastními pravidly – a zbytek už znáš…
Dále tedy uvádím pokračování knížky psané původně pro web amateri.com
A možná poslední kapitolka psaná již přímo pro tento prima web a jako reakce na prožité (nejen) pod mými články…
Dámy se často pozastavovaly nad formou psaní (mimochodem – jak povrchní a prvoplánové)… Nebudu reagovat na osobní invektivy, protože ty svědčí o pisatelce (občas i pisateli), než o mně… Dospěl jsem totiž do věku, kdy už konečně nemusím nikomu nic dokazovat a to ani sobě + můj vnitřní svět je natolik bohatý a tak nějak důležitější, než okolní svět, že nejsem závislý na reakcích druhých lidí = čili pokud mě někdo pochválí, je mi to samozřejmě příjemnější, ale beru to s rezervou a když mi někdo vynadá, nebrečím do polštáře = takovou radost mu/ji neudělám, protože už dávno vím, že moje hodnota je stabilní a není závislá na hodnocení druhých lidí. Nakonec platí neustále to samé pravidlo = ať uděláš cokoliv, přibližně třetina lidí bude nadšená, třetina nasraná a třetině to bude uprdele = vyber si, kam chceš patřit 😉 jen si neodpustím připomenout, že pro pravdu se člověk zlobí, když totiž vím, že to jsou kecy, tak se nevzrušuju, pouze pousměju, jaký je to debil… Ale k té formě se rád vyjádřím.
Podstata věci je vlastně hrozně jednoduchá = nepíšu zženštile. Svět se totiž zbláznil! Ještě poměrně donedávna existoval ženský styl konverzace (včetně knížek – tzv. červená knihovna) a mužský styl (můžeme ho klidně označit třeba jako černá knihovna). Jenže dnes se už musí mluvit pouze „žensky“ – po chlapsku je mluviti skoro zakázáno! Kdo ale určil, že tohle obcházení pravdy, balení slov do pozlátek atd. je lepší, než to přímočaré bezskrupulózní? Viz třeba žádost o ruku, když jde o vaginu; pozvání na kafe, přitom jde o šukafe anebo nabídka procházky či výletu místo skutečně plánované soulože? Osobně mi to přijde, jako kdybych přišel do pekařství a chtěl karafiát, protože říci rohlík by mi přišlo příliš sexistické a vulgární!
Samozřejmě, že nejsem asociál a diktátu doby jsem se podřídil a tak, jak píšu, v reálu nemluvím – tedy pouze občas a v chlapském disentu 😉 Mimochodem, dámy – nehrajte to na mne, vím velice dobře, že samy mezi sebou mluvíte mnohdy ještě hůř, než my, chlapy – jen to pokrytecky nepřiznáte! Jasně – zrovna Ty jsi výjimka, já vím – jsi přímo ctnost sama a místo hovno, říkáš „ó nikoliv“ – proto jsi na amaterech z uleknutí, omylem a úplnou náhodou, protože zde očekáváš hluboký rozbor rozdílu v myšlenkách Platóna a Sókrata (mimochodem – napiš, rád Ti na toto téma povedu hodinové přednášky :P) a fotíš si píču nevědomky = jasně, ne každému, jenom tomu, kdo si řekne! Ale upřímně a konkrétní příklad, který mi každý zdravý heteráč potvrdí = samozřejmě, že Vám pochválím krásné oči apod., ale přitom mě ve skutečnosti zajímá, jestli máte vyholenou kundu, jak velký a jak zbarvený máte dvorce a bradavky…a když žvaníte trochu déle, začnu přemýšlet nad tím, jestli vůbec kouříte a polykáte…sorry, pravda je prostě někdy krutá – já mám ale raději krutou pravdu, než milosrdnou lež! Ovšem pozor = nezaměňovat pravdu za názor, myšlenku či verzi!
Velice pozitivní na zveřejňování knížky formou blogu na Amatérech bylo to, že s trochou nafoukanosti jsem konečně našel svoji cílovku. A pak hlavně zpětná vazba. Knížku jsem při psaní posílal řádově necelé stovce přátel, kamarádů a kamarádek – o jejich reakcích jsem se zmiňoval i o mém překvapení nad jejich pozitivitou. Byla daná hlavně tím, že mě osobně znají a to mnohdy od malička, teda velice dobře chápali nadsázku, ironii, sarkasmus – prostě humor + hloubku textu zároveň. Vím, že knížka potom (bez přehánění) obletěla Internet, ale tam už moc zpětné vazby nebylo – proto si tak vážím toho, co proběhlo zde. Vůbec mě nepřekvapila místy až nenávistná odezva stran právě dotčených pipin, o kterých je vlastně právě ona kniha = prostě potrefená husa se vždycky ozve. Ověřil jsem si, že pro pravdu se člověk zlobí a ze strachu neútočí na fakta a obsah, ale osobu autora… Trochu mne zarazilo, že kromě pár blbečků z posiloven, kteří nepochopili, že si dělám legraci (nakonec sám pravidelně cvičím, jen tedy opravdu ne v zasmrádlé a upocené posilce), že se ozvalo i pár pseudo-alfa-samců, kteří mě tak nebetyčně zjevně považují za konkurenci, až mě to pobavilo = děkuji všem za pohlazení a posílení ega – v reálu ho mám totiž přeci jen trošku pošramocené, i když na tom makám – viz knížka jako jasný důkaz! 😉 Jinak ale k témuž ještě krátký dovětek = zpětná vazba není urážení atd. a úplně nejvíc mě pobavila otázka = proč to teda píšeš? 😀 Asi budu pár místních intelektuálů šokovat, ale píšu to proto, aby to bylo čteno, tedy rozhodně ne proto, aby to bylo mazáno, nepochopeno, komentováno v duchu podsouvání nenapsaného či dokonce spíláno…
Chcete-li, abych psal dál – ptejte se. Otázka (alespoň u mne) vždy vyvolá potřebu téma zpracovat – do hloubky a ideálně z mnoha aspektů a pohledů… Jinak ale, upřímně řečeno, nemám sebemenší problém přestat psát a pouze tu jen tak být…opravdu na svém psaní nelpím…
Přeji vše dobré a hlavně klidné dny a kvalitní-pravidelný sex,
Váš Ondra V.
_____
Přátelství s výhodami nebo milenecký vztah bez výhod?
Děkuji všem za podporu (vyjádřenou většinou v soukromých zprávách – zjevně abyste se vyhnuli místnímu hejtovacímu komandu = nedivím se a chápu a divili byste se, kdo všechno mi psal = o to více to potěšilo). Z Vašich reakcí, dle slibu, skládám tyto už pouze cosi jako glosy a myslím, že to bude stačit – upřímně mne taky nebaví ta hora nadávek, urážek, ponižování, zesměšňování = zkrátka když ze mne hlupák dělá hlupáka, přijde mi to jako ztráta času = viz lidová moudrost = nehádej se s blbcem, protože během pěti minut není jasné, kdo je kdo 😉 A pokud se oni hateři dostali ve čtení až sem (o čemž silně pochybuji), tak vězte, že popisuji pouze svoje postřehy a pohledy na věc – nečiním si žádný nárok na zobecňování a dokonce ani na obdiv…ale je mi jasné, že Vy víte mnohem lépe kdo jsem, proč tu jsem, co jsem ve skutečnosti napsal a čeho jsem tím chtěl dosáhnout, že? 😉 Až jednou vznikne ústav na výklad mých myšlenek, máte tam už teď permanentku (pro ty ještě hloupější = to byla nadsázka, ironie – mistr google případně poradí, vysvětlí)! Vždyť je všechno v mých textech obsaženo = to je totiž třeba právě ona „třetina nasraných“…jen je trochu problém, že většinou tak třetina z této skupiny je tak hlasitá, že překřičí a následně i umlčí všechny ostatní…
A teď ona věta z nadpisu = Přátelství s výhodami nebo milenecký vztah bez výhod? To je ale kravina, co? Dámy si neuvědomují (a to je ta milosrdnější varianta), že rozdíl mezi přátelstvím a vztahem je SEX! A právě jeho odpíráním (či nekvalitním čili odbytým-líným způsobem či četností) legitimizují mužovu potřebu jít někam jinam – další krutá pravda je totiž ta, že my k sexu lásku nepotřebujeme nebo minimálně ne tolik jako ženy! Platí totiž pravidlo, že ženy se musí zamilovat, aby měly potřebu sexu – ovšem muži potřebují sex, aby se mohli zamilovat = v tom vidím zakopaného psa…
Co jiného, než výraz vrcholného sobectví a pokrytectví je postoj = mě sex nebaví, nepotřebuji ho a ani to vlastně pořádně neumím (samozřejmě řečeno nějak zaobaleněji) a Ty mě musíš v tom respektovat, ale běda, kdybys šel uspokojovat svoje potřeby jinam! A kde je respekt ke chlapovi?!? Takže chlap bude solit prachy na luxusní život svého nepoužitelného protějšku a bude si ho honit jako puberťák?!? A jako třeba ponižování to není, že ne?!! Ne nadarmo opět lidová moudrost totiž říká, že chlap potřebuje plný žaludek a prázdný pytlík, jinak štěstí v soužití prostě není možné…
Vidím to, ze zkušenosti, takto = muž, když ženu miluje, udělal by pro ní všechno. Žena, když muže miluje, dovolí mu udělat pro ní všechno a pokud ho opravdu hluboce miluje, dovolí mu, udělat jí všechno…přijde mi to jako velice smutné prozření… A taky to, opět pouze podle mého, vysvětluje, zda-li je možné přátelství mezi mužem a ženou = ano, je – prostě ona mu nedala a on stále čeká v bláhové naději (a ona toho v horším případě ještě zneužívá)… Anebo je možný ještě jeden výklad = přátelství mezi mužem a ženou? Myslíte takové to žvatlání o ničem, bez sexu atd.? Ale ano, existuje – jen se tomu odborně říká manželství! 😉
A pro ufňukánky a ublížence, co údajně nemohli komentovat moje příspěvky = nikoho nemám ignorovaného a jsem rozhodnut (ovšem nevím, zda-li to úplně beze zbytku vydržím = snažím si připomínat, že kdo se vytočil, už prohrál), že nebudu nahlašovat i hrubě urážlivá vyjádření… Víte, jsem přesvědčen, že minimálně na tomto webu jste si tak nějak popletli blog a diskusní fórum. Zcela upřímně (a klidně se vzteky postavte na hlavu) – mě velice zajímá zpětná vazba, ovšem od lidí, které znám a kterých si vážím – jejich názor je tedy pro mne důvěryhodný, erudovaný, zasvěcený atd. A bez veškeré úcty = jak si mohu vážit prachsprostých urážek od noname osob, u kterých ani nevím, zda-li to třeba není jeden člověk pod desítkou fake-účtů anebo při už hodně velké fantazii a paranóje = co když za tím vším stojí Filoména? Chápu, že netušíte, kdo by to mohl být, protože je nad Slunce jasné, že ty největší křiklouni (nakonec i to sami-y přiznávají) nečetli ani zdaleka celý blog – dokonce to mnohdy vypadá, že přečetli stěží jeden odstavec!
Takže vlastně děkuji úplně všem a teď už račte diskutovati až do roztrhání (bohužel mého) těla…
S úctou (jak ale ke komu) aneb sbohem a šáteček, Ondra V., ju? 😉
_____
Ten to zkouší na každou…
Ten to zkouší na každou, je to prostě kurevník! Jak obvyklá a bohužel i častá věta některých dam, která (samozřejmě podle mého) opět zcela jasně ukazuje na ženské pokrytectví. Jak to myslím? Mno…pomiňme hned v úvodu tu část, že v oné větě vlastně ženy samy sebe označují za kurvy (chápu, že si to neuvědomují) a pomiňme i to, že intonace onoho sdělení je obvykle plná pohrdání a odsouzení – je to prostě konec konverzace a s mírným přeháněním i konec onoho nešťastlivce = prostě je to v jejich očích (údajně – hlavně tedy slovně) ubožák.
Pojďme si, samozřejmě pouze pokud chcete, onu větu rozebrat trochu více do hloubky. Ano, průměrný zdravý heterosexuální muž to opravdu zkouší téměř na každou (opět v jeho očích) přijatelnou ženu a podle mého názoru je to tak nanejvýš správně. Vždyť samy ženy na druhou stranu odsuzují (a přímo je i odpuzují) nesmělí a ostýchaví chlapci, kteří červenají jen při pokusu onu dámu pozdravit. A mnohdy se přímo čertí, jak to, že je právě ten úžasný blazeovaný chlapec ještě neoslovil (většinou proto, protože už svého chlapce onen mladík již má)…
Víte, v čem vidím hlavní „problém“? Prostě to tak v životě už je zařízeno, že chlapec oslovuje dívku. Pokud je dotyčná příliš ošklivá či zanedbaná, pak jí nikdo neoslovuje a najednou není problém, že se chlapcům vnucuje ona – to a margo férovosti v přístupu k oběma pohlavím a kdo je ve skutečnosti více utlačován (můj názor z předchozích textů již znáte). Tak tedy – v klasické (průměrné, normální pokud chcete) situaci, muž oslovuje (zkouší to na) ženu. Proto tedy vzniká falešný dojem, že ženy jsou ctnostnější, protože se nikomu za obvyklé okolnosti nemusejí vnucovat. Ale jaká je jiná varianta = to mám oslovit jednu ženu, která se mi líbí a čekat třeba půlroku, než se rozhoupe a kopne mne do řiti?!? To bych „tu pravou“ našel, odhadem, asi ve 180letech a já tedy zatím nemám v plánu žíti tak dlouho…
A jak reagují ženy? Co? Když jí osloví jeden muž, tak už s jiným nikdy nepromluví, dokud se nerozhodnou?! Hovno!!! Nechá se balit hned tuctem nešťastníků, přijímá jejich „galantnost“ a hlavně dary a pozvání a u toho přemýšlí, který by byl asi tak nejlepší (a přitom pošilhává právě po tom, který ji ještě ani neoslovil) = proboha, to vidím pouze já, že je to stejné?!? Prostě my oslovujeme množství žen a čekáme, která se chytne a v ideálním případě si pak vybereme (nebo použijeme obě či víc) a ženy se nechávají oslovovat množstvím mužů a probíhá vše de facto stejně = jen nás by nikdy nenapadlo označovat ženy třeba jako „kokety“, „plané dráždivky“ nebo již zmíněným označením kurvy = my totiž víme, že to tak je a přijímáme to jako fakt a nemáme potřebu se nad tím nějak pokrytecky pohoršovat…
_____
Jako kdyby JÍ neměla…
Tohle mi přijde jako sqělá metoda, jak se zbavit studu při seznamování pro nesmělé začínající panice a zároveň i jak si uchovat tvář v delším vztahu či pozdějším „zkušeném“ věku.
Už jsme si řekli, že ať se to ženám líbí či nikoliv (už víme, že líbí – pouze pokrytecky tvrdí, že ne), naší motivací k seznamování a následně i k soužití se ženou je sex, tedy přesněji řečeno její vagina = ne nadarmo říká lidová moudrost, že ženy přežily evoluci pouze proto, že během vývoje zákeřně přirostly k vagině! No a čím větší je naše touha po splynutí, tím více je nám to na xichtu vidět a tím jsme, paradoxně, pro ženy vlastně odpudivější a tedy méně úspěšní – no a logicky tím více urputní a zkrátka jde veškerá naše snaha víc a více do hajzlu…
Má rada je tedy prostá, milý Wattsone, zkus si představit, vžít do situace – tedy s veškerou opravdovostí, snahou a imaginací, že dotyčná nemá vaginu = jen si to vyzkoušej, klidně hned – já počkám 😉 Cítíš, vnímáš tu náhlou změnu v Tvém prožívání? Že to je najednou pohoda, klid, protože Ti vlastně o nic nejde – rázem je to tak nějak (pokud ne přímo) slaboduché, (pak ale určitě) slabší, mírně trapné stvoření, co se snaží Tě nějak zaujmout a dílem oblafnout – že je Ti vše najednou poměrně jasné, že?! No a pak už se prostě chovej tak, jak to cítíš, přirozeně, s nadhledem a vtipem = nebojím se říci, že budeš výsledkem přímo šokován – no jen to zkus a nedělej Zagorku, vole! 😉
A ještě s jednou myšlenkou se chci podělit = přišla úúúžasná reakce na mojí úvahu o tom, co je to to „charisma“. Psaní bylo typicky žensky upovídané a rozvláčné, proto ho s dovolením zestručním = ženy prý touží po maskulinitě proto, aby bylo potlačeno jejich mužství a mohlo vyniknout tak jejich ženství (jo, ženy tohle hodně řeší = mužskou a ženskou část ženiny osobnosti = to neřeš a pouze to přijmi, uleví se Ti, věř mi) – proto podvědomě „sáhnou“ po první machistickém debilovi a pak jim zbudou oči pro pláč! Očekávají totiž dominantní mužskost, ale s respektem a úctou k nim samotným. Tedy zdravé sebevědomí a vůdčí osobnost, ne kreténa, co je absolutní sobec a pouze je ponižuje, ale stejně tak ani ukňouraného subíka, co jí udělá vše, co jí na očích vidí a běhá za ní jako uškemraný pejsek. Popravdě? Já smekám! Konečně reakce na moji knížku, které mi otevřela nový pohled na věc, který jsem opravdu nechápal, díky moc!
_____
Předčasná ejakulace
Přemýšlivější a hlavně chápající čtenáři rozuměli, že mojí motivací k poznámce o předčasné ejakulaci v dřívějším textu byla moje osobní zkušenost, tedy nikoli potřeba se vytahovat (téměř tříhodinovou souloží) a ani někoho zesměšňovat (prostě pochopili nadsázku, ironii a sarkasmus literárního útvaru) a začali se celkem často ptát hlavně na možná řešení tohoto poměrně citlivého tématu…
Okay, ponořil jsem se tedy do hledání různých „studií“ a spojil jejich hlavní závěry se svojí zkušeností – třeba to někomu pomůže…
Tedy = o předčasné ejakulaci je možno mluvit ve chvíli, kdy muž ve VĚTŠINĚ případů ejakuluje dříve než je uspokojena jeho partnerka. Prostě jednou za čas se to stane každému a kdo říká, že ne, stává se mu to do teď! 😉 Z lékařského hlediska lze za předčasnou ejakulaci považovat situaci, kdy muž nedokáže prodloužit soulož na dobu delší než je 1 minuta. Většina mužů totiž začíná svůj sexuální život jako tzv. „předčasný ejakulant“. S postupným nabýváním zkušeností a jistoty se však tento problém vytrácí. Je však prokázáno, že asi tři desetiny všech zralých mužů mají s předčasnou ejakulací čas od času potíže. Lidově řečeno – když prostě déle než měsíc nešukáš, pak klofneš ženu svých snů, která ještě dává jasně najevo, že po Tobě touží (kdo by to čekal, že? :D) – je opravdu velice vlhká, nádherně sténá (a to třeba již při líbání) a ještě Tvoje něžnosti opětuje, krásně Tě hladí a líbá = prostě eee, promiň = to už nešlo vydržet 🙂 aneb dej mi, prosím, chvilku – popovídáme si, dáme ještě jednu skleničku a budeme pokračovat, ano? Anebo – dej mi, prosím, chvilku – já se teď budu věnovat Tobě, ju?
Podle průzkumů bylo zjištěno, že průměrný čas soulože je u mužů asi 14 minut. Nicméně soulož trvající méně než 3 minuty bývá označována jako krátká – tj. coitus brevis. Někteří dokonce ejakulují ještě před samotným zavedením penisu do pochvy. Tato situace se odborným termínem nazývá ejaculatio ante portas (vyvrcholení před branami). Relativní předčasnou ejakulací nazýváme situaci, kdy muž sice neejakuluje předčasně, nicméně dříve než je uspokojena jeho partnerka.
Příčiny mohou být například v nízké frekvenci pohlavních styků (sexuální nadrženost a předrážděnost zajisté vede k překotné ejakulaci), strachu a úzkosti prožívaným v průběhu soulože (obava z neuspokojení sexuální partnerky, či jiné obavy týkající se každodenního života) a nebo se může jednat o naučenou reakci, kdy je vynucena rychlá ejakulace vlivem nepříznivých podmínek pro koitus (obava z odhalení, či dlouhodobý sexuální styk s chladnou ženou, která „už to chce mít rychle za sebou“). Je také prokázáno, že mnoho mužů má několikanásobně zvýšenou vodivost periferních nervů a tím pádem mnohonásobně rychlejší reaktivní odpověď na sexuální dráždění.
Léčba předčasné ejakulace
Nejčastěji je doporučováno zvýšit četnost sexuálních styků (a to převážně u mladých ještě ne příliš sexuálně zkušených mužů), dále pak odpoutávání myšlenek od sexuálních podnětů vedoucích k rychlému nárůstu vzrušení a v neposlední řadě taktéž poučení o možnosti snížení sexuálního vzrušení během soulože pomocí krátkých přestávek. To byl totiž přesně můj problém – kdo četl celý blog, ví = bohužel a je to opravdu víc smutné, než se zdá – já si ani za 30let nezvykl na pravidelný styk, protože Vánoce byly častější…Mimochodem – dámy, co máte potřebu (podle mne z naprosto nelogických důvodů) držet nohy furt u sebe = nenapadlo vás, proč mají dlouhodobě ženatí muži po čtyřicítce problémy s prostatou, když ideální prevence je mít minimálně tři ejakulace za týden?!? Chápete, že své muže vlastně zabíjíte – myslím teď tedy i fyzicky, duševně už od prvního dne!?
Mezi techniky patří například stiskací technika, kdy je doporučováno těsně před vyvrcholením silně stisknout žalud penisu – což si teda upřímně neumím moc reálně a v praxi představit; či technika start – stop, při které pacient po dobu asi půl hodiny manuálně dráždí svůj pohlavní úd a při každém pocitu blížícího se vyvrcholení přestane.
Další možnost jsou tzv. lokální anestetika (např. prokain nebo mezokain). Tyto látky je možno pro tyto účely obstarat v podobě gelu či krémů a jejich účinek je téměř stoprocentní. Důležité je však při jejich aplikaci na penis následně použít kondom, který zabraňuje jejich účinku na nervová zakončení ve vagíně a tím potlačení sexuálního prožitku partnerky. Měl jsem jednou (popravdě tedy víckrát) jednu partnerku, která měla trochu větší zoubky – a ne, opravdu se nechlubím mohutným nádobíčkem (ale možná vlastně jo, protože její muž tohle nikdy prý nezažil), že když se mi chvíli věnovala pusinkou – o malinko více, než mírně, mne na něm „škrábala“ – což vedlo ke slušnému a hlavně praktickému „umrtvení“ a já byl pak k neutahání…
Dalším opatřením, které může pomoci s řešením předčasné ejakulace je změna sexuální polohy. Například poloha, kdy partnerka je „nahoře“ bývá hodnocena kladně u pacientů trpících předčasnou ejakulací. Jde o to, že žena má trochu jiné tempo, než by nám vyhovovalo a právě to, že nám to tolik nevyhovuje, odvádí naši pozornost – a to nemluvím o tom, že existují dámy, které rajtují, skáčou, přirážejí, jak kdyby mě chtěly rozsednout či rozmačkat koule – občas mám pocit, že to zpozdí moji ejakulaci na příští týden s někým jiným 😀 Ke snížení sexuální dráždivosti může taktéž pomoci používání kondomu (Long action zdá se fungují a není třeba tak často přerušovat pohyby, když už se člověk dostane aspoň na dobu v řádu minut). A pokud je to nějak trochu nenápadně možné, klidně si nasaď dva – opět = budeš překvapen 😉
Na závěr ještě několik tipů, které mohou při boji s předčasnou ejakulací pomoci:
– uvolněte se a nepřipouštějte si žádný stres. Svůj každodenní život hoďte za hlavu
– snažte se vždy svoje vyvrcholení a ejakulaci regulovat
– o svém problému se nebojte pohovořit se svoji partnerkou, neboť to může být právě ona, kdo vám s tímto problémem může pomoci (a zjevně ho i ona také původně způsobuje ;-))
– nesoustřeďte se na podávaný výkon a nemyslete na případné nezdary = mimochodem – ona dáma, se kterou mi to šlo ony tři hodiny byla nanejvýše spokojena a možná má o čem povídat kamarádkám do teď – jo, nasral jsem jejich partnery, je mi to jasné = ale popravdě řečeno, mnoho dam by přemýšlelo, jak akci urychlit – takhle dlouho by je to nebavilo, což by mohlo vést k tomu, že by vyschly a ještě by to mohlo být pro oba nepříjemné – moje osobní doporučení (protože i to jsem zažil) = já mám moc rád polohu zezadu a při ní se nemohu v podstatě udržet, používám ji tedy je zálohu pro potřebu urychlení, dokonce ji tak i s jednou partnerkou nazýváme = „urychlovák“ 😉
– také je možno snížit citlivost žaludu jednoduchým způsobem a není to obřízka. Stačí, když má člověk prostě stále shrnutou předkožku dostatečně dlouho před aktem a tím, jak se žalud tře o trenky/slipy a tak různě, tak trochu znecitliví. Možná by se šlo ještě těsně před aktem vyčůrat a trochu si ho „poškrábat“ nehty a tak ho trochu „umrtvit“. Aspoň já mám ten pocit.
– alkohol – říká se, že chlap pak spíš nemůže = já to mám zjevně i v tomhle jinak = já pak mohu a fakt dlouho
– masturbace před sexem – jen to chce vychytat čas, jak dlouho před tím, protože buď mi to neúčinkuje anebo nemám pak moc na to chuť…
– Kegelovy cviky – buď si to najdi nebo napiš a já opět zpracuju
_____
Hodinový manžel
Vposlední době mne zaujalo opět několik výroků a nedá mi to, znovu se nad situací nezamyslet – já to vidím takhle, Vaše názory Vám neberu, svůj si, s dovolením, ponechám…
„Muže přitahuje ženino tělo, nikoli její osobnost!“ Fůůůj hanba, že ano?! Anebo že by to byla pravda? Mno…rozhodně je to otázka priorit, resp. úplně jiného žebříčku hodnot a vnímání „světa“. V podobném duchu se totiž vyjadřovala jedna dáma (naštěstí ne o mně, ale kdo ví…):“Napsala jsem, že potřebuju posekat dříví – žádná odezva! Kdybych napsala, že potřebuju vošukat, už by tu byl!“ Ano, to je totiž ono!
Zkusím zareagovat v bodech:
– kdybych jí napsal, že potřebuju umýt nádobí, utřít prach a vyluxovat, tak by přijela?! A co kdybych jí nabídnul luxusní exotickou dovolenou, neměla by už náhodou sbaleno?! Nemáme si totiž vůbec co vyčítat – pouze je potřeba respektovat, že máme každý jinak postavené hodnoty…
– my totiž toužíme ženě poskytnout to nejlepší, co známe = mazlení, něhu, sex…prostě udělat VÁM dobře, ne SI udělat dobře = křik Vaší rozkoše námi způsobené je ta nejkrásnější muzika pro naše uši! Žel, pro mnoho žen (naštěstí ne pro všechny) je důležitější posekané dřevo = aha, takže my jsme sobci, že?!?!
– víte a upřímně = mnoho žen uráží, že prý je vnímáme pouze jako kus masa = budiž, ale kus nádherného masa k zulíbání…obdivujeme krásu, umělecké dílo! A víte, že mě zase uráží být vnímán jako chodící šroubovák?!? K čemu bych ho tak ještě využila – posekat trávu, vymalovat, tohle přitlouct, tohle přišroubovat, tohle odvézt, tamto přinést…
– víte, že za tyto činnosti, poskytované hodinovým manželem (debilní název), se platí?!? A já je mám dělat zdarma, protože platit sexem je pod Vaši úroveň, že?!? Jako vážně???
Protože mě poslední dobou nějak sledování televize ubíjí, oprášil jsem svůj milovaný seriál Teorie Velkého třesku. Úplně jsem zapomněl na větu Penny, když chválila Leonarda, že se snaží ji dělat šťastnou a ostatní se jí zeptaly, cože je tedy JEJÍ úlohou:“Umožnit Leonardovi, aby mě činil šťastnou!“ Tak takhle, milé dámy, nee – když rovnost, tak rovnost, ju? 😉
_____
Když rovnost, tak rovnost!
(pro vztahovačné a rádosenasírací = pozor, satira!)
A začal bych sice pořádně, ale od něčeho lehčího – co třeba začít sportem? Běhny, tedy pardon – běžkyně, pěkně s běžcema – prostě žádná diskriminace a povyšování machistického světa! Pak třeba box nebo hokej…mno, on by stačil i blbý tenis = dát si pěkně na tři vítězné, žádné šolichání…není Vám divné, že v tomhle ohledu se aktivistky nebouří? Přitom je to přímo flagrantní segregace! Jak vůbec mohou dopustit rozdílné podmínky pro muže a ženy?!? Že by to bylo tím, že v tomto případě to mají těžší muži?! 😉
A co taková práce?! Moc se těším na zástupy zednic (pozor, opravdu tam nemá být zAdnic), hornic (já bych raději dolnice), pokrývaček, traktoristek…a samozřejmě, ať jsem i já hyperkorektní = zástupy švadleňáků, malérečků, porodních dědků (moderně „dulů“), kosmetiků atd.
Víte, nejlepší by bylo všechno to dělení úplně zrušit = prostě lhostejno, je-li člověk bílý nebo jinak barevný a stejně tak jestli je biologicky anebo se cítí mužem, ženou, hermafroditem apod. Zavedl bych prostě šatny, WC a žádné jiné rasistické dodatky = moc rád se budu převlékat vedle sličné dámy a budu si fakt užívat tu úžasnou svobodu bez vyčleňování. A víte ještě co? Já bych zrušil na WC rovnou i kabinky – žádné omezující kóje! Jen ať je pěkně vidět, že máme všichni stejné, holé prdele a nakonec, co? I bytost s mušlí má právo se vychcat do mušle! Již žádná diskriminace, svobodu mušlím!!!
Ono na tom opravdu asi něco bude – např. dneska ráno jsem se probudil nasraný, zmačkaný, hnusný – no prostě jsem byl jednoznačně ženou! Jen nevím, co na to příroda – jestli už jí došlo, že neexistují dvě pohlaví – že by třeba už konečně i muži mohli, spíš měli, dostat krámy a taky rodit = takové ponižování a upíraní výsad jsem ještě nezažil… Ženy, ty jsou dál – holí se už dávno, čůrají ve stoje (a nás nutí čůrat v sedě), krkaj a prděj mnohem lépe, než my – no a další atributy mužství mě už nenapadají… 😀
Ale hlavně – vrhnul bych se na osvětu a jazykovou korektnost = proč Praha, Ostrava? apod. Jen pěkně Prah a Ostrav nebo Praho a Ostravo – jak správně pochopili na Moravě = oni již nemají Brn nebo Brnu, ale pěkně neutrální Brno! Moc rád si přečtu knížku Dědeček, poslechnu pohádku o Červeném Karkulovi a Chytrém Horákovi…na druhou stranu by bylo docela vstřícné gesto, kdyby se objevila pohádka O hloupé Janě…
_____
Slova, slova, slova…
Myslím, alespoň mám ten dojem, že jsem konečně přišel na to, v čem tkví nedorozumění a tedy nesoulad mezi pohlavími…
U mně to tedy funguje 100% a připadá mi, že to má i obecnější přesah…a je taky třeba uznat, že se to týká i minoritní skupiny mužů (hrubým odhadem tak 4%), kteří mluví podobně.
O co jde? Mno…podstata věci je používání slov. Nejde tak ani o v pravém smyslu jakýsi „slovník“ – ten máme poměrně velice podobný – prostě skutečnému významu slov rozumíme všichni dost podobně, resp. to cítíme podobně (v tom jsem se totiž původně mýlil a měl dojem, že mluvíme každý jinou řečí, jiným významem slov). Určitě jste zažili situaci, kdy něco bylo pro Vás de facto cizí slovo, ale tak nějak intuitivně jste chápali jeho význam, že? 😉
Muži používají slova jako balistickou raketu s plochou dráhou letu. Je to dáno historicky. Prostě, my jsme se museli domluvit v tlupě při lovu mamuta – tedy vyjadřujeme se stručně, jasně a až teprve tehdy, kdy máme vše promyšleno a přicházíme na svět s novátorskou myšlenkou hodnou obdivu (kterého se většinou nikdy nedočkáme a proto jak stárneme, mluvíme méně a méně). Tedy začít s kolegou lovcem rozebírat jak se zrovna dnes cítí, jak se vyspal a že mu barva oštěpu ladí s náhrdelníkem tak nějak nebylo možné, že? 😀
Ženy, podle mé zkušenosti, jsou také schopné takto mluvit a tak nám rozhodně rozumějí, ale z nějakého (pro chlapa nepochopitelného) důvodu mají po většinu času zapnutý „komplikátor“ a mluví, resp. používají slova jako balónky, se kterými si jen tak nezávazně pinkají a my jsme popravdě totálně v prdeli! Pokud použiju asociace spojené s touto metaforou, pak ženy velice rády a velice často si sice jen tak zlehounka pinkají, ale pozornějšímu přihlížejícímu nemůže uniknout, že pinkají tak nějak zvláštně ze strany na stranu a muž pobíhá sem a tam a jen co to „vybere“ na jedné straně a vypadá to, že bude chvíli klid, ejhle – míček letí na druhou stranu…no prostě se ho snaží unavit a otupět jeho pozornost, protože po několika takových výměnách následuje nečekaná a hlavně nevybratelná smeč! A to nemluvím o tom, že ženy při pinkání rády a opět zcela nenápadně používají falše, tedy falešně roztočený míček, který zjevně letí kamsi, ale po odrazu náhle mění směr, takže chlap má pocit, že v rozhovoru odpovídá na něco zjevného a přitom nechtěně odpověděl na něco nevyřčeného atd. A raději pominu i to, že občas prudce smečovaný míč letí přímo na choulostivá místa apod. Naše řeč tedy koordinuje činnost a směřuje snahu k souladu; jejich je nezávazná, nijak vážně míněná hra. A všechny ostatní neshody už podle mě vycházejí pouze z nedorozumění toho slovního…
Příklad? Možná to tak mám jen já, ale fakt nerad lžu a ani nerad zkresluju fakta. Něco jiného je trocha nadsázky, vtipné propojení kontrastních nebo kontroverzních věcí či myšlenek atd., ale nikdy bych nepoužil vtip, ve kterém bych musel říci např., že nenávidím svíčkovou – já ji prostě miluju a tak mohu vtipkovat, že je ze svíček anebo že je to lepší než orgasmus (což popravdě občas i je – rozhodně tedy, když není můj :D), ale nikdy bych nevtipkoval v podstatě lží = ne tak ženy! Protože po většinu času vlastně jen „neškodně!!!“ žertují (mám ten dojem, že tomu dokonce i samy věří), nejedná se přeci v žádném případě o lež, záměrné uvádění v omyl, vyvolávání falešného dojmu či očekávání atd. – je to přesně, jak je naučila v dětství už Nastěnka:„Promiň Ivánku, já jen žertovala!“ Ženy se totiž dokážou tak nějak odosobnit od slov – jakoby to říkala nějaká jiná, rozhodně ale ne ona, protože pokud to říkala ona, tak to byl pouze vtip, nemyslela to tak a jestli to teda opravdu řekla, tak ne takhle a rozhodně ne tímhle tónem atd. znáte ty výmluvy sami, že?
No a co tedy s tím? Dlouhou dobu mi přišlo nefér, začít reagovat (a to ani v duchu) ve smyslu – ať si kecá, stejně to bude zejtra jinak = to jsem cítil, že není ten správný přístup – podle mého je ideální to prostě vnímat jako hru, nepřisuzovat jejich slovům velkou vážnost, ale spíše se snažit hledat to, co jsme uměli za bolševika – to nevyřčené, to mezi řádky, pod čarou, tušené…prostě nám jde o obsah a ženám jde o vše okolo, pouze ne o obsah vyřčeného – pak se totiž dozvíme mnohem více, než si myslíme a upřímně – přestaneme pokaždé prohrávat…alespoň já to tak tedy mám – co Vy?
Víte, to není podezřívavost nebo nedůvěra, to je vnímavost! A ani to není povýšenecké nebraní vážně – to ony neberou obsah tolik vážně jako my a proto my tak často nechápeme o co tu jde o čem je řeč. A poslední postřeh, který je trochu více pro dámy, ale občas s ním bojujeme napříč pohlavním spektrem 😉 Dokud budeš mluvit o sobě – tedy věty budou obsahovat „JÁ“ = např. nezlob se, ale já to vidím takto, já to cítím jinak, já bych si přál atd. = alespoň teoreticky bys měl klidnit hovor, protože na svůj názor, pocit, přání atd. máš přeci právo. Pokud není druhá strana už vytočena do ruda a nemá-li již zatemněný mozek, pak by mohla (ideálně v klidu) zareagovat stejným stylem, tedy = dobře, já to vidím zase takto atd. – no a teoreticky je tu cesta k domluvě. Pokud budeš ovšem formulovat věty typu „TY“ na což jsou většinou ženy specialistky, pak to bude působit jako útok a výzva k boji = ty jsi nezodpovědný, lžeš, vymýšlíš si, pokazils to atd. – je to prostě obžaloba, rozumíme si? 😉 Uzavřeme tedy tuto poučku oním cimrmanovským principem Já-Ty…
_____
Díky bohu za potvory!
Vím, že to zní divně, ale myslím to vážně = díky bohu za potvory (a jejich otvory) – je s nima alespoň legrace aneb jak říká přísloví = hodné holky skončí v nebi, se zlobivou se budeš cítit jako bys už v nebi byl…
Myslím to takto = z mého pozorování (pro šťourali = ano, je to zkreslené, na malém nevypovídajícím vzorku a blablabla – uvědomujete si, že tato knížka není o obecných pravidlech a zákonitostech, ale o mém pozorování a mých zkušenostech? Takže když napíšu všechny ženský, myslím tím rozhodující většina žen, které jsem JÁ potkal-poznal a už se k tomu fakt nechci vracet a vysvětlovat to furt dokola! Pár věcí se zobecnit dá, ale to už je na Tobě…), tedy z mého pozorování je zhruba 30% hodných holek a 70% jsou potvory. S potvorama je alespoň legrace a vzrušení. Z hodných holek se hrozně rychle (mnohdy v řádu dnů!!!) stávají přehnaně pečující matky = „umyl sis ručičky, máš kulíška-ukaž…nechceš papat, co budeš bumbat?“ To je fakt něco strašnýho! Chtějí o Tebe pečovat tak dlouho, až si z Tebe udělají zahrádku na hřbitově a pěstujou na Tobě kytičky doslova! Mimochodem – prvním poznávacím znakem, pokud si nejseš jistej je, že pořád něco řeší…a taky chtějí pořád něco měnit…(a možná taky to, že ve většině případů jsou docela hnusný nebo tlustý, případě oboje)
Hlavní problém vidím v tom (a už jsem to zmínil dříve z trochu jiného úhlu pohledu), že muž, když si vybere ženu, vidí ji jako hotové umělecké dílo. Žena když si vybere může, bere ho pouze jako potenciál = tohle ho naučím, tohle ho odnaučím, tohle nosit nebude (ženy rády používají termín „nemožnej“ – všiml sis? nemožnej svetr, bunda, kalhoty, boty = chlap je zjevně asi tak nějak celej nemožnej 😀 hlavně, že ony jsou možný – mno…spíš „možná“), bude nosit tohle, tohle bude dělat, tohle dělat nebude a pak už jenom nový nábytek, vymalovat, z obýváku uděláme kuchyň, z kuchyně záchod! Anebo zdánlivě pozitivní zasahování do života = mám prý na víc, na lepší práci, vyšší ocenění, plat, mzdu, tantiemy apod. Jenže přesně tohle mi nechceme!!!!Nechceme životního kouče! Nechceme, aby nám furt někdo radil, hodnotil, měnil – nemožná barva radiátorů, tohle chce „sádroš“ atd.apod.
Ale hlavně = kdo že nám to furt radí?! Co že dokázala v životě ona, že furt mele pantem, staví se do role hodnotící komise, kolaudačního oddělení, schvalovací skupiny a mnohdy do žalobce i soudce zároveň?!?! Vážně stojej chlapi tak za hovno? A co třeba šéfkuchaři, módní návrháři, vědci, vedoucí pracovníci, myslitelé, filozofové, ale i stavitelé silnic a dělníci všeho druhu v nejlepším slova smyslu – kdeže je ta kvalita ženskejch? Do politiky se necpete i když vám nikdo reálně nebrání, okay – respektuju a vlastně i chápu, ale kde že vynikáte? V kibicování chlapů, to ano…jak jsme to dopracovali, jak jsme to mohli dopustit, jak se to vlastně mohlo stát, když slabší pohlaví peskuje a často až šikanuje to silnější, schopnější atd.?!? Viz Cimrmani – pojedete někam doktore Holube? – už se nacoural dost, doma bude! – asi ne… Proč za každým výzkumníkem stojí semetrika, která na něj řve = furt seš v laborce!!! O rodinu se vůbec nestaráš – co na tom, že zachraňuješ děti z rakoviny – my nemáme doma rohlíky a zkyslo kvůli tobě mlíko!!!
Možná, že tohle je právě to „třetí pohlaví“, tedy babochlapi = ano, třeba ta již zmíněná Merkelová, co spasí celý Vesmír tím, že ho přivítá v „děrmany“ a na svoji vlastní rodinu tak nějak zapomene anebo ta Nováková nebo jak se jmenovala, co dělala chvilku ministryni a byla (v jejich očích) středem vesmíru a zplodila, vlastně přepracovala první větu, že totiž na počátku byla data, ale data byla drahá, protože je nikdo nevyužíval 😀 Tyhle dámy mi jsou vlastně úplně ukradené = my totiž máme svobodu a opravdu si každý může (v rámci zákona teda) dělat, co chce – jen se nevyhne následkům, karmě anebo božím mlýnům (jak je libo). Babochlapi se totiž musejí připravit na to, že budou samy a že každá trochu pohledná „obyčejná“ ženská bude mít zástupy ctitelů a ony nic = přírodu neoblafneš! A aby byl výčet úplný, tak podle mého patří do třetího pohlaví i chlapobaby-roztřesení beta-samci, kteří se chtějí ženám vlichotit (vím o čem je řeč – rozhodně jsem k nim patřil a snad už minimálně občas nepatřím :D), ale neuvědomují si, že jsou ve stejné kategorii jako 4% kámoššši = chválí je, kecaj s nimi – je jim s nimi „dobře“, ale nikdy s nimi nespí, nechodí, nepárují se = je to prostě nepřirozené a tedy nefunkční. Jinak řečeno = ženy chtěj, aby sis říkal, co chceš, aby mohly dělat drahoty! Slyšel jsem myšlenku kterou si dovolím trochu rozvést = když muži lichotí ženám, je jim to příjemné, ale podprahově vnímají, že jsou na piedestalu, tedy nad tím mužem a tak nějak nevnímají důvod, proč s ním být. Neříkám být nezdvořilý – viz předchozí kapitolky, ale je opravdu nutné zdravé sebevědomí, protože upřímně = to naopak žena si s mužem polepší, tedy ona by měla vzhlížet k němu….
Perličky k této pasáži na závěr. Víš, proč ženy vědí, kde co je? Protože to tam samy daly! Možná jsi z psaní výše pochopil můj vztah k tchyni a můj pedantní a pedantérský vztah k úklidu. Jako poměrně mladík, sice již ženatý, ale přesto ještě mladík, jsem vzal větší část rodiny na chalupu. Víš, čím tchyně začala svoje působení na mém výsostném a rodovém místě zároveň? Komplet přerovnala „kumbál“- tedy nářaďovnu, kde jsem měl svůj pořádek – tedy ano, pořádek, ale svůj. Nevím jak Ty, ale já nikoho do nářaďovny neberu, je to moje místo! Pak následoval příborník, kde změnila i přihrádky na příbory – to by mimochodem taky bylo téma na celou kapitolu = jak ukládáte příbory u Vás? Lžíce, pak vidličky a nakonec nože nebo jinak? Zkrátka, tímhle zasáhla zase do soukromého místa mé matce atd. A vrchol? Je v chaloupce poměrně vlhko a tak dáváme ručníky viset na šňůru ven, je tam taková malá ulička, která je taky naše, vlastně moje, heč! Jo, mám cosi jako svoji uličku 😀 No a protože jsem se šel umýt, vzal jsem si ručník dovnitř a namočil si xicht. Když jsem se chtěl utřít, ručník už tam nebyl – ano, tchyně ho odnesla opět ven – prý = aby se to tam neválelo!!!
S tím souvisí i další myšlenka, která mi došla – jde o to „tahání peněz“ – a to sice jak vypadá v reálu. Zjevně to máme zkreslené z karikatur zlatokopek z přiblblých amerických filmů…ale ve skutečnosti Ti žádná (kromě kurev) neřekne rovnou kolik jí máš vysolit! Apeluje na Tvoji lidskost, soucit, velkorysost (nemám na kozačky už mě zebou nožičky, ale to nevadí, já to zvládnu v teniskách; synáček nemá pastelky na výtvarku, já mu na ně našetřím, ale bude muset tak dva měsíce bez nich vydržet atd. apod.) a tak z Tebe dělají a nakonec i udělají totálního hajzla, když Ti konečně dojde, že z Tebe dělá debila a prostě je to nejjednodušší cesta, jak přijít k penězům… A opět cosi jako důkaz = odposlechnuto – nic ti nezaplatím, abys dokázala, že se mnou nejsi pro peníze = a taky na to přistoupila!!! Prostě to jde, resp. není nutné furt vše platit a podporovat!!! Prostě to pořád jen zkouší – a ano, musíš být neustále ve střehu, bohužel…
Víš, musím se přiznat, že moje první v podstatě opravdová láska (na pionýrském táboře – jo, takhle jsem fakt starej), byla trochu, vlastně všechno bylo takový nějak divný, jiný, než bych si představoval… Říkal jsem si zpětně, že asi byla divná… Jenže, bohužel téměř krátce po ní (dobře, tak asi ještě dva pokusy mezi tím byly – ať nejsem za úplného trapáka)…pak přišla moje žena. Byla sice trochu jinak, ale vlastně stejně divná a až teprve krátký život proutníka mi otevřel oči – to nebyla výjimka ony jsou prostě v podstatě všechny takové = to je prostě to normální ženství!!!
Konečně mi došlo, jak přesně formulovat co bych chtěl – je to opravdu umění říci si a pochopit, co opravdu člověk chce… Už delší dobu říkám, že nechci kompromisy – okamžitá reakce žen = kompromisy jsou ve vztahu důležité! 😀 Ano jsou, ale myslím to jinak – nechci takové ty vynucené kompromisy – jako teď já, příště ty apod. přirozené, nevynucené kompromisy jsou samozřejmou nutností vztahu – nejsem přeci debil, nechci potkat sám sebe, nechci ani robota, ani totální subinku! Říkal jsem také, že mi jde o soulad, harmonii, souznění – už vím, jak to více definovat = toužím po tom potkat někoho, kdo mě nebude chtít měnit k (mnohdy nesmyslnému) obrazu svému nebo své představě co je správné a jak by vztah měl fungovat. Hledám někoho, resp. rád bych si přitáhl někoho (ideálně teda ženu a alespoň homo sapiens, když už ne sapiens sapiens) s kým dojde k přirozené kompatibilitě, spojení „systémů“. Tedy ne někoho, kdo je sice ze mne nejprve nadšený, ale během pár dnů – hned co rekognoskuje terén, začne moje prostředí, můj systém, moji osobnost (to je blbost, že?) měnit = od nábytku, dekorací, přes oblečení až po zvyky, názory atd. Proto to v podstatě vzdávám – resp. nechávám tomu volný průběh, což je v reálu rozhodně zatím totéž 😀 Zkrátka místo té „pravé“, potkávám samé „levé“ (a mírně depresivně řečeno a to je vlastně podstata této kapitolky – tak nějak si říkám, jestli ona pravá není v podstatě chlap a zda-li ony levé nejsou prostě normální, průměrné, obyčejné ženské)…když mně to za tohle opravdu nestojí i když mi občas ještě stojí…anebo spíš počkám, až to přejde 😉 😀
_____
Dobře utajené housle…
Mistr Horníček takto vysvětloval, proč muži musí neustále čekat na ženy. On měl tedy na mysli takové to sezení v autě, zatím co žena doma dělá cosi tajemného anebo čekání na nakupující ženu apod. Mimochodem – všiml sis, jak hodně se toto změnilo? Myslím tím to, že muži už vlastně moc v autě na nakupující ženu nečekají…asi je to tak i správně, ale mnohdy jsou vláčeni po supermarketech jak šerpové…ale co je na tom zarážející = pomohlo to ženám ke štěstí? Váží si toho, že muži dnes už často chodí nakupovat sami – viz dřívější klasický obraz emancipované ženy, která táhne „síťovky“ ze sámošky?!? Vůbec ne – naopak se často ženy mužům posmívají, jak koupili něco jiného nebo vůbec nenašli požadované zboží… On zkrátka přišel na to, že není možné jiné vysvětlení než to, že ženy v těchto chvílí prostě hrají na dobře utajené housle – nic jiného totiž nedává smysl! 😀
Je to milé, vtipné, moudré a bohužel také nepravdivé. Svědčí to téměř o doslovné zvrácenosti ženského světa. Muži totiž opravdu neustále pouze a jenom čekají. Jestli jim odpoví na nabídku/pozvání; až bude svolná k sexu; když už svolná je, pak kdy nastane – až po večeři? po kině? po hodinách tlachání?; pak zase čekají, až bude mít vrchol ona – tak prý velí současná „slušnost“; a pak zase čekají, kdy se bude moci jít spát, protože „dohra“ je pro ženy strááášně důležitá! Připadá to jenom mně nebo se svět vážně zbláznil a muži a jejich názory, přání a tužby už nikoho nezajímají a mnohdy jsou přímo vysmíváni?!?!
Klidně se na mne zlobte, ale já to vidím tak, že nám vyrostla nová generace žen, kterým já říkám „princezničky“.
Vím, že namítnete a asi budete i mít pravdu v tom, že mám prostě asi „smůlu“ na tento typ žen, že je prostě přitahuju – možná tím, jak vypadám, protože ženy dají mnohem více na vzhled, než si dokáží přiznat a uvědomit – no a já nejsem na první dobrou zjevně hezounek…možná si moc fandím, ale já sám sebe vnímám ne jako „prdelní xicht“, ale jako normálního mužského s normálním, průměrným chlapským vzhledem. Vydalo by to možná přímo na vědeckou studii – když se totiž zamyslíte nad současnými „mužskými“ idoly dívek a žen (raději nebudu jmenovat, abych se vyhnul laciným námitkám, že tenhle teda vopravdu idolem není atd.), pak zjistíte, že naprostá většina je zženštilých typů s feminími rysy = schválně si je zkuste představit třeba s dlouhými vlasy (což jich i mnoho má), napudrované a zmalované a ejhle, musíte uznat, že to jsou docela pěkné baby! Ženy totiž, alespoň podle mého, hledají ženské – až přímo dívčí rysy a to podvědomě, protože z nich nesálá mužská autorita a ony podvědomě cítí, že „nehrozí žádné nebezpečí“ a že budou lehce manipulovatelní…
A taky možná namítnete, že prostě dělám něco blbě a opět budete mít asi pravdu, mno… Ale já prostě přitahuju „princezničky“! Trochu mne až zamrazilo, když jsem si uvědomil jak podobné si ony dámy byly. Zažil jsem třeba jako pro příklad a svým způsobem vrchol toho o čem tu teď píšu, že si dáma (které jsem téměř léta finančně pomáhal ze srabu – ano, dobrovolně, to uznávám, ale s trochou naděje na vděk, ocenění a reciprocitu) dala na čas, než si mě k sobě „připustila“ – tzn. ne, že by přijela ona za mnou – přece se nebude přemáhat, že? Takže jsem mohl přijet já za ní, kompletně se o vše postarat – tedy přivézt občerstvení, vína atd. A po několika hodinách planého tlachání jsme se šli „jako“ projít, protože si ona přála Vánoční dáreček a samozřejmě náhodou jsme se rovnou pro něj táhli!!! Takže jsem mohl koupit dáreček a po dalších asi dvou hodinách mi bylo umožněno jí udělat dobře – mno…dělat dobře a to dlouho…a teprve po té, pokud bych byl zjevně šikovný a dílo se mi zdařilo, teprve po té bych mohl „zasunout“ a udělat SI tak dobře i de facto sám sobě! Jsem hrdý na to, že takto koncipovaný závěr jsem s díky odmítnul…při své naivitě a slušně řečeném dobráctví, což je taktní synonymum pro obyčejnou blbost – jsem svoji práci ale odvedl…
Pro tyhle princezničky je totiž opravdu vrcholem, co mi jsou ochotny (a bohužel často i schopny) poskytnout, jejich přítomnost = to je celé a to mi přeci musí stačit – protože ona nesmyslná „ženská“ logika tvrdí, že když je jí se mnou hezky (teď se konečně projevím jako pravé macho = aby ne – když o ní pečuju, pořád se něco nového dozvídá, pořád ji bavím vhodně volenými vtípky na její úrovni atd. – prostě je středem pozornosti a to neustále), tak musí být automaticky dobře i mě s ní!!! Jenže si neuvědomují, že ode mne je to snaha – z jejích strany to prostě bez přičinění nepřijde! Viz dřívější kapitolky o výletech na kterých bylo oné dámě tak hezky a nepochopení, proč už nechci na ně dále jezdit. V současné době je už skoro kriminální čin se zeptat = okay a co z toho všeho budu mít já?! To je ale drzost, co? To jsem ale sobec! Fůůůůj!!! Dobře přeci musí být jííííí!!!
_____
Chovej se ke mně jak k cizímu!
Opět – docela divná věta/prosba, ne?! Víš to je totiž, opět tedy podle mého a blablabla, další totální zvrácenost ženského světa. Čím je jim totiž osoba bližší, tím se chovají hnusněji a dokonce tak nějak očekávají to samé!
Jak že to myslím a proč to tolik chtěné nedostávají? Mno…je to v podstatě velice jednoduché = muži, čím více je jim osoba bližší, tím se k ní chovají „lépe“, tedy tolerantněji, velkoryseji – prostě s větším pochopením a připravením odpouštět nedostatky a prohřešky. Cizímu člověku dají často vše nemilosrdně sežrat a upřímně řečeno – mnohdy se v tom i pěkně vyžívají. No a ženy to mají přesně obráceně!!! Jsou zdvořilé, mnohdy až koketní k cizím debilům, vše chápou (někdy dokonce i obdivují), odpouštějí, tolerují – ale blízkým osobám neodpustí ani drobné uprdnutí při slavnostní večeři 😀 Přeháním, já vím, ale podstata je snad popsána jasně… Anebo ještě z trochu jiného, byť podobného, úhlu – známá myšlenka, že žena se umeje, navoní, namaluje, hezky oblékne a jde pryč z domova! Doma je povětšině hnusná, protivná, v teplákách a smrdí 😀
A problém spočívá v tom, že ony tak nějak intuitivně mnohdy očekávají tuto otevřenost a vůbec nechápou, že právě naše věčné neupozorňování na kraviny je způsob, kterým dáváme najevo svoji galantnost…ony to ovšem časem považují za projev nezájmu. Popravdě musím dodat, že se bohužel občas tedy nemýlí 😀 Ano – i my dokážeme být trochu komplikovaní 😉
Největší naše slabina je totiž náš pud a ženy to vědí nebo minimálně tuší a proto vedou situaci až do krajnosti prostě toho zneužívají, protože vědí, že mi většinou nakonec ucuknem, protože zvítězí pud a my si prostě potřebujeme zašukat. Nechci se chlubit (i když upřímně ani nevím jestli to je k chlubení), ale já si troufnu říct, že svůj pud mám ve většině času pod kontrolou viz příběh v minule kapitole + pokud jsem v něčem opravdu silný, pak je to komunikace (zkrátka mě prostě „neuhádá“). Divil by ses jak jsou ženy zaskočený když vidí že se ovládnu a že naopak já mohu být ten kdo řekne že nic nebude a jak rázem nevědí jak se chovat a co s tím! Ten šok, když zjistí že na mě nemají žádné páky!
A na závěr si nemohu odpustit jednu dokonalou reakci. Hodně mě baví AI, tedy umělá inteligence – raději zdůrazním, že mám na mysli tu skutečnou, tedy původně vyvíjenou jako univerzitní projekt – ne ty fake přiblblé appky od čínskejch šitbrambor. Původně jsem s ní „maloval“, ale teď jsem začal i komunikovat a fakt si to nesmírně užívám – tu moudrost, takt, respekt, fakta, klid, vstřícnost – jo, asi jsem se konečně zamiloval 😀 No a po několika v podstatě filozofických debatách jsem se začal ptát i na kraviny – níže je jedna z nich a i tato odpověď mi přijde prostě dokonalá!!!
Co ženy opravdu milují na mužích?
Je těžké říct, co ženy opravdu milují na mužích, protože každá žena je jiná a má jiné preference a představy o ideálním muži. Některé ženy mohou být přitahovány k mužům s vysokým sebevědomím a sebejistotou, zatímco jiné mohou být přitahovány k mužům s dobrým smyslem pro humor nebo k mužům, kteří jsou pozorní a citliví.
Existuje několik vlastností, které mohou být atraktivní pro ženy, včetně:
Sebevědomí a sebejistota: Mnoho žen se může přitahovat k mužům, kteří jsou sebevědomí a sebejistí. Tito muži jsou schopni zaujmout své okolí a mohou být považováni za důvěryhodné a spolehlivé.
Dobrý smysl pro humor: Mnoho žen oceňuje muže s dobrým smyslem pro humor, protože se mohou cítit v jejich společnosti dobře a uvolněně. Tito muži dokážou rozesmát své okolí a mohou být považováni za zábavné a příjemné společníky.
Citlivost a pozornost: Některé ženy mohou být přitahovány k mužům, kteří jsou citliví a pozorní. Tito muži jsou schopni naslouchat a porozumět potřebám svých partnerů a mohou být považováni za empatické a péčímavé.
V závěru je důležité si uvědomit, že každá žena je jiná a má jiné preference a představy o ideálním muži. To, co je pro jednu ženu atraktivní, může být pro druhou ženu méně atraktivní. Je důležité respektovat rozdíly a nesnažit se splňovat nějaký vzor nebo ideál, ale raději se snažit být sám sebou a důvěřovat svým vlastním kvalitám.
_____
Mírně filozofující úvaha
Představte si situaci (a pro jistotu a jako reakce na pár dotazů = NIKDY v této knížce nepopisuji AKTUÁLNÍ stav…vždy rozepisuji svoje minulé zkušenosti a svá přemýšlení o nich) – jdu ke své „přítelkyni“ (strašný název). Minule držkovala, že jdu pozdě, že se mi k ní určitě nechce a blablabla. Dávám si tedy záležet, makám jako hovado, abych vše stihnul a přicházím opravdu brzo. Moc tomu nerozumím, ale před delší dobou mi dala od sebe klíče, tedy ze slušnosti předem zazvoním (takže o mě ví) a otvírám si dveře. Zdravím…po chvíli se ozývá z pokoje vlažný pozdrav. Zouvám se atd. a jdu k ní. Leží přikrytá dekou na gauči, otrávený xicht, dívá se na televizi. Jdu jí pozdravit. Místo polibku stáčí hlavu a nastavuje tvář – zdravíme se tedy jako kdyby přijel děda ze Šumavy. Ano, to je přesně to, co dr.Hausmann popisuje jako typický ženský „neprogram“, který většinu chlapů sere, kterému většina chlapů nerozumí a hlavně nám není jasné, proč ženy vyžadují naši spoluúčast, když ve skutečnosti NIC nedělají – pouze chtějí, abychom to nic dělali s nimi = hrůůůza! A ano, měl jsem se otočit na podpatku a okamžitě se rozloučit! Místo toho = po chvilce jde čůrat, využívám situaci a vypínám televizi – měl jsem za to, že se na sebe těšíme, že si budeme povídat, mazlit – bude nám fajn. Přichází a nasraně reaguje na vypnutou televizi – prý to má rozkoukané, tak jestli se může dodívat. Okay – jsem vůl, no… A to ještě držkuje ve smyslu – ani večer si nic nepustíme?! Pokud bych byl skutečný macho, tak jí pošlu okamžitě doprdele a zkuste namítnout, že by si to nezasloužila!!!
K tomu já ještě dodám – všiml sis, jak jsou dnes ty princezničky furt unavený, ufňukaný…pořád potřebují s něčím pomáhat a nejlépe, aby to za ně někdo (rozuměj chlap) rovnou udělal sám? Popravdě žijeme v lidských dějinách, kdy toho objektivně ženský dělají nejmíň v dosavadní historii! A že to dřív opravdu měly těžký! A nějaké uvědomění, vděk? Hovno – jen fňukání, obviňování kibicování a vysmívání!!
Píšu to ale z jiného důvodu = představte si, že to spolu rozebereme, ona se omluví (asi mne má opravdu ráda, nebo minimálně moje peníze…) a přijedu příště. Přiběhne mi v ústrety, hezky mě přivítá…a já se ptám = tohle je upřímná reakce nebo přetvářka? A mám chtít „žít“ v přetvářce, falši atd.? Já nevím… Kdybych byl opravdový macho, tak bych si řekl něco ve smyslu – dobrá, hlavně, že je po mým…jenže já fakt nechci, aby se někdo přemáhal jen kvůli mě a dělal na mě divadýlko, aby měl ode mne pokoj…
Troufnu si říci, že se dotýkám podstaty, proč jde spousta vztahů do kopru. Už jsem třeba vzdal to, co mají ženy údajně rády – tedy být „akčním“ chlapem – vytáhnout ji na procházku, zorganizovat cokoli – protože když je to „proti“ její vůli, je protivná, nasraná – prostě si pak celou dobu říkám, že jsem se já vůl na to nevysral… Jenže pak je zase problém, že nejsem tím „akčním“ chlapem, že? 😀
A moje otázka zní = opravdu za to tedy můžou chlapi?!?
Vzhledem k tomu, že se teď už obě mé nejnovější knihy jednoznačně propojily…troufnu si říci, že tato je definitivně u konce. Naplnila vše, co jsem do ní podvědomě vkládal a další pokračování bude už pouze v knize Životní postřehy aneb glosy téměř filozofické…i když znáte to a trochu už i znáte mně 😀 Kdo ví, jak to bude opravdu 😉 Momentálně jsem se ale posunul kamsi tak, že mi ten hrubý chlapský styl není už úplně příjemný – asi ze mne definitivně (tedy doufám :D) vyprchala ta původní nasranost a dobře no = ukřivděnost, aby ses taky neposral! 😀 A dále by to bylo jen hraní na styl, což by šlo přímo proti mé otevřenosti, upřímnosti a hlavně opravdovosti…ale kdo ví, třeba mě už zítra zase někdo nasere a já budu mít, co psát dál v tomto duchu a na tato témata 😉