Pilot EARTHBUSU

Postřehy od volantu aneb povolání vskutku seriálové 😉

Trocha autobusové psychologie – chcete? 😉

Satirické postřehy aneb připravované bezpečnostní pokyny nového poskytovatele MHD

Zastávky…

Ach, ty cyklisti…

Kasa…

Jsem fakt hooodně velikej 😉

Hlášky a zase hlášky…

_____

Postřehy od volantu aneb povolání vskutku seriálové 😉
Víte, nikdy jsem moc nesledoval televizi a nyní, při mém pracovním vytížení, tento přístroj vpravdě nepotřebuji vůbec – ptáte se proč?

Mno – protože celý den sleduji Ulici, pravidelně jezdím k Nemocnici na kraji města a tam dávají Ordinaci, kde pracuje Doktor Martin i Doktor z hor a kde občas potkám Sanitku. Když mám zpoždění, protože na přechodu pouštím Kouzelnou školku, nezbývá mi nic jiného, než jet Rychle a zběsile a to II. i III a říkám si, že je škoda, že nejsem Létající Čestmír nebo neumím krtkovat jak Návštěvníci… A až projedu Náměstíčko s tou svou Plechovou kavalérií, čeká mě i Křižovatka smrti. Ale Muž na radnici dělá, co může, aby v Kolíně všude tekla Dobrá voda. Tam, kde Byl jednou jeden dům je teď Ranč U Zelené sedmy, jak napsali Dva písaři, Bylo nás 5 a stali se z nás Kamarádi. Občas mi nastoupí Rapl, Okres na severu i Žena za pultem. S cestujícími zažívám mnohdy Velmi křehké vztahy. Jezdím celý den neustále dokolečka dokola jak Vraždy v kruhu. Vozím většinu Všech školou povinných. Někteří z nich zavítali do Třetího patra či se stali stálými hosty Hospody. Ne každý prožije svůj Život na zámku a jelikož nemám ani Arabelin prsten či kouzelný klobouk pana Tau, tak můžu jen doufat, že mě do svých spárů nedostane major Zeman a neskončím Na konci světa či jako Přítelkyně z domu smutku, protože některé silnice vypadají jako práce Mata a Pata a jen čekám jaké Tajemství proutěného košíku za rohem vykoukne. A tak věřím, že najdu Dobrou čtvrť, že čeká Prima sezona nebo prostě jen Vlak dětství a naděje. Při snaze zajet k zastávce plné parkujících aut pozoruji Dobrodružství kriminalistiky a Četnické humoresky zároveň (jen pořád nevím, který je Semir a který Gerkhan). Pak si přečtu stížnost, co přišla, a zjistím, že To je vražda, napsala. O pauze zjistím, co se stalo Dnes v jednom domě. No a když jdu pak parkovat, i když mne vítají všichni Přátelé, čeká mne Cirkus Bukowski i Humberto dohromady a cítím se jako (de-)Mentalista a přeji si šťastný Comeback a něco dobrého od Sváti Kuřátka. Jediné, co jsem zatím neměl štěstí vidět byl Sex ve městě, ale co není, může být 😀 zatím jsou to pro mne Akta X. A pak už se jen těším, až mne přivítá Taková normální rodinka a den končí Stmíváním…Ať má Redakce o čem psát. Užívám si Místo v životě, chytám Druhý dech a přemýšlím, kdo mi upřímně poví = jen dál Vyprávěj!!!

Zkrátka = já zvládám většinu seriálů během dne 😉

_____

Trocha autobusové psychologie – chcete? 😉
Rád pozoruji a vnímám lidi a tady je několik mých odpozorovaných postřehů.
Tak nejprve tzv. schodový paradox. Vysvětlím = Karosa (ty starší busy) mají tři schody při vstupu a dál jsou rovné. SORky (ty opticky mladší 😀 ) mají u vstupu jeden schod, pak je rovina a následně dva schody na „bidýlko“. Situace, která se opakuje téměř denně = rozbitá SORka, jedu Karosou…babičky naříkají kolik je to schodů = chápu, souhlasím, proto je už raději i často vítám se slovy = „to je schodů, jak do nebe, že?“ Mno – časem mi to přišlo trochu dvojsmyslně morbidní, tak je teď vítám = „to je schodů, výšlap jak na Sněžku, že?“ 🙂 Jenže ouha, po opravě, přijedu tím nízkým busem, babičky při vstupu neremcají, ale – co myslíte? Ano, běží rovnou po oněch dvouch schůdkách nahoru – čili, nejsem moc silný v matematice, ale 1+2 = 3, že? Chápete a dále to nemusím vysvětlovat, že ne?! 😉
Ale pár věcem přeci jen nerozumím. Marně si třeba lámu hlavu a stále nenacházím nějakou logickou odpověď 🙂 …nevíte náhodou:
– proč lidé v zimě, kdy je náročné alespoň trochu vyhřát autobus, otevírají okna? 🙂
– proč lidé v létě, kdy je potřeba alespoň trochu vyvětrat to dusno, zavírají okna? 🙂
– proč v busu, který jako jeden ze dvou má klimatizaci naopak tato okna zase otevírají a ruší účinek klimy?
– proč babičky, když vystoupí z autobusu, stojí téměř ve dveřích a rozhlíží se…a je o strach zavřít, abych je dveřmi nesmetl? 😉
– proč mi už při prvních kapkách deště doslova skákají lidé pod kola? 🙂
– proč mám poměrně docela často za objektivně pěkného počasí třeba i tři kočárky ve voze a jedou přitom pár zastávek?
– proč se nechají sportovci vozit do posilovny, kde běhají na pásu a zpátky zase jedou busem?
A když už jsem u vstupu do busu a pohledu okem psychologovým = babičky jsou vzorné a přímo sprintují na místo – ovšem v dalších několika zastávkách jsou typické tím, že si až obsedantně přesedají (vlastně ano = ob-sedadlo, tedy obsedantně), nevíte proč??? Dědouškové zase po vstupu, z téměř nepochopitelných důvodů, přecházejí do módu „lázeňský švihách“ = totálně zpomalí a bez držení si začnou kliďánko rovnat kartičku do portmonky a kdybych se nerozjel, tak tam tak stojím doteď…Samotnou kapitolou jsou teenageři = ti nastupují s výrazem umučení Krista – lomeným lhostejným nezájmem Pabla Escobara; sedí naprosto nenuceně s nohama ideálně do výšky (o něco jako sedadla nebo tyče zapřené) a hlavně před odchodem nezapomenou jako totální protest proti ponižujícímu a byrokratickému systému odhodit lístek na zem = rebeeel, voleee! No jo…jenže já to pak po nich musím uklízet jako = debiiil, voleee!!!

_____

Satirické postřehy aneb připravované bezpečnostní pokyny nového poskytovatele MHD
Vítejte na palubě Earth-Busu. Zdraví vás kapitán Vejtaha, za společnost TraktOrriva. Jak sami jasně vidíte, nemáme nic společného s předchozím poskytovatelem MHD ve vašem městě. Výrazně jiné a také graficky vydařenější je nové logo společnosti ve tvaru kosočtverce. Žel, vzhledem k prohranému soudnímu sporu s automobilkou Renault jsme byli nuceni doprostřed přidat čárku.
Poletíme rychlostí 26km/hod., ve výšce 50cm nad zemí. Nacházíte se na palubě nejvyspělejšího technického řešení socialistických inženýrů, které již 25let dokazuje svoji bezporuchovost! Kromě toho je jeho technický stav pravidelně kontrolován Národním technickým muzeem a jeho skupinou špičkových restaurátorů…
Věnujte, prosíme, pozornost následujícímu bezpečnostnímu a informačnímu hlášení:
Při jízdě doporučujeme držet se madel umístěných v horní části tubusu. V případě, že na ně nedosáhnete, doporučujeme, abyste se drželi těch, co dosáhnou. Pozor, abyste se nedrželi těch, co také nedosáhnou.
Pokud by se vám špatně dýchalo, nikde nahoře dýchací přístroje nehledejte, pokuste se zhluboka nadechnout. V případě, že se vám špatně dýchá kvůli vedle stojícímu spolucestujícímu, raději nedýchejte vůbec.
Občerstvení naleznete ve svých vlastních taškách, pokud jste si nic nevzali, máte zkrátka smůlu.
Hledáte-li krásné stewardky, uvědomte si, prosíme, cenu lístku – musíte si vystačit s pilotem.
A nyní několik slov k firmě, která zabezpečuje vaši přepravu:
Vzhledem k nařízení vlády o povinném zaměstnávání lidí s postižením, zjistěte při nástupu, který handicap váš pilot aktuálně má. Pokud je nevidomý, za jízdy na něj nemluvte, orientuje se pouze sluchem. Pokud trpí koprolálií či Tourettovým syndromem projevujícím se nutkavou a neovladatelnou potřebou vykřikovat vulgární výrazy, prosíme, zacpěte si uši! Pokud ovšem pilot nejeví viditelné známky postižení a vzhledem k obětavému nasazení našich pracovníků, doporučujeme naopak na pilota mluvit – máte tak jistotu, že během jízdy neusne.
Naše firma se samozřejmě také chová ekologicky. Přihlásili jsme se k třídění odpadu. Naši piloti mají jasný pokyn vyhazovat papírky u Vodárny, plechovky v Sendražicích a igelity ve Veltrubech. A abychom nezůstali pouze u pasivního připojení se, vytvořili jsme i svoji vlastní hru, založenou na bázi oblíbeného geocachingu, říkáme jí ticketcaching. Každý, kdo nalezne povalující se palubní lístek od naší společnosti, může ho přinést do kanceláře, která je otevřená vždy v úterý a v dubnu…a dostane za odměnu klíčenku ve tvaru našeho loga!
Přispíváme rovněž i ke kulturnosti našeho města. Podobně jako je v Bruselu vyhlášená kašna s čůrajícím chlapečkem, na konečných zastávkách našich linek je v pravidelných intervalech vidět čůrající pilot.
A nyní několik slov k místům, kudy povede naše trasa. Celá její délka vede přes město Kolín, které je vpravdě historické, o čemž se nakonec sami na mnoha místech přesvědčíte – probíhají zde téměř na každé ulici výkopové práce za archeologickým účelem. Rádi bychom vás upozornili například na raně gotické potrubí, které se zde používá dodnes a jehož pečlivé zmapování je právě důvodem mnoha výkopů.
Pokud vás jízda zaujala, není problém si jí zopakovat a to po přesně stejné trajektorii – jak si můžete povšimnout, velice šikovně za sebou zanecháváme stopu, abyste se mohli po stejné cestě i vrátit klidně a bezpečně zpátky. Není zhola nic pravdy na tom, co tvrdí nekalá konkurence, že to je vytékající olej, nafta a fridex.
Přejeme vám klidnou a ničím nerušenou cestu do vašich destinací…a tak jak je naším dobrý firemním zvykem – na závěr opakujte, prosím, po mně = Otče náš, jenž jsi na nebesích…

_____

Zastávky…
Všimli jste si, přátelé, že názvy zastávek busu již mnohdy neodpovídají realitě?
Tak třeba na zastávce „U vrby“ žádná vrba neroste (mimochodem – shodou okolností po mém psaní jednu novou vysadili); anebo u zastávky „Pojišťovna“ není po pojišťovně ani vidu ani slechu…a kde třeba najdu u zastávky „Kino“ onen biograf? To už jízdní řád neříká 🙂 A to už ani nemluvím o tom, že u zastávky „Poliklinika“ naleznete torzo – jen takovou monokliniku…stejně tak se obtížně hledá plynárna na stejně zvané stanici anebo byť jediné hrozno na zastávce Vinice – snad jen na Spálence nic spáleného sice není, ale zato je to dobrá zpráva.
Ty tam jsou i mnohé firmy a zůstávají už jen pouze v paměti stařešinů a v názvech zastávek = Kablo, Soja, Tatra-domy.
Ono to není ale vše – víte, kolik zmatku vzniká třeba pro řidiče, který přijíždí na kruhový objezd od plavečáku a má „Benešovu“ vlevo i vpravo?! U hospody na 15ti kopách stejnojmennou zastávku nehledejte – je až nahoře na kopci, tahle je Polepská 😉
Anebo co třeba okružní paradox = na ulici Okružní jsou 4 zastávky, ale ani jedna nenese název oné ulice (Tovární, Hřbitovní, Veltrubská, Dymokurská).
Máme i něco pro dyslektiky = spojení „Hřbitovní“ a „U hřbitova“ anebo třeba „Na Louži“ a „Na Louži I“ – každá pochopitelně úplně jinde 😀
Ale abych lacině nekritizoval, měl bych rovnou pár návrhů na zlepšení = co třeba přejmenovat „Tatradomy“ podle cestujících, kteří brzy ráno nastupují k jízdě do TPCA na „TATARdomy“? Nebo třeba podle chování čekajících na „Plynárně“ změnit název na „Plivárna“? A ještě by klidně šlo místo „Banka“ směrem od Futura, kde žádný takový ústav není – změnit na „Benga“, ne?! 😀
Mno, raději už budu končit, protože dál mne napadají takové kreativity, že když třeba zastávka nese název „Samo-obsluha“ – tak ta další by měla být spíš „Mokrý bok“, no ne? 😉 anebo v podobném duchu, když je jedna stanice Strojírny, tak ta další by měla být „svlékarny“, ne? A to už raději mlčím o tom, že vzhledem k místu by zastávka Říční měla být mnohem spíše „Řitní“ a jako kompenzaci bych tu na druhé straně nazval Katedrála sv.Sila“ atd. apod., ale opravdu se nechci nikoho zbytečně dotknout 😉

_____

Ach, ty cyklisti…
Obávám se, že po dnešních postřezích mne poměrně silná skupina obyvatel bude chtít nejraději umlátit cyklopřilbama, ale protože jsem už velký kluk a za svoje názory se nejen nestydím, ale dokonce ani nemám strach je prezentovat (vyjma přímé kritiky chlebodárce) – položím tedy svůj krk na špalek dobrovolně…
Totiž = mějte mi to klidně i za zlé, ale po půlroce prožitém převážně v silničním provozu bych moc rád navrhnul omezení pro „kolaře“ stejně tak jako se omezuje „Segway“ a od určitého věku bych jízdu na kole zakázal úplně!
Přijde Vám to přitažené za vlasy? Možná…ale – situace = -13st. Celsia, fouká ledový vítr, kdy přímo fyzicky bolí být venku. Lékaři starým lidem a dětem v podstatě nedoporučují být venku vůbec a já se drkocám s autobusem po „starém mostě“ za dědouškem, který se snaží dostat „kolmo“ k bývalém Savoyi. Amplituda jeho kmitu – česky řečeno = motá se jak vítr v bandasce – je ze strany na stranu tak veliká, že si netroufnu ho předjet. Nota bene dle předpisů mohu na mostě (ještě s plnou čarou) předjet pouze stojící překážku, ale on (při troše trpělivosti a chvíli pozorování v porovnání se stojícím mostem) se přeci jen mírně a neznatelně pohybuje… Jedu onu cestu snad deset minut = horror!!! Co mohu dělat jiného? Když troubnu, spadne mi pod kola = stejně by ale nepochopil a neslezl…
Můžete mi, prosím, vysvětlit = kam ten pán jede a hlavně proč zrovna na kole??? Chce ušetřit? Nebýt na obtíž? Víte, kolik neštěstí může způsobit, když sebou plácne a nemusí to být zrovna pod moje kola??? Nebo jiný příklad – dokonce tentýž den, ale trochu později, takže to už bylo „jen“ mínus devět = babička na kole, skoro prázdné duše, zadní kolo osmička = při jízdě mám pocit, že tancuje sambu (mno – spíš lambádu – nebo lambábu?)…jedu za ní od zastávky Benešova téměř až na Výfuk, chjo…
Je mi jasné, že první námitka, co Vás asi napadne je = taky budeš starej! Ano, budu (je to totiž jediný způsob, jak se dožít vysokého věku) – po ránu mi občas přijde, že už i jsem 😀 Ale já na kole nejezdím už teď = nevím, kam bych jel – na pivko na Hráďo? Jednak tam už delší dobu nic nefunguje a jednak bych taky mohl přijít o papíry, že? 😉 A pro radost do lesa raději chodím a sám – než se motat na přeplněné cyklostezce = ale to je můj problém, uznávám…nikomu ho nenutím a respektuji, že to někoho baví = já ale mluvím o účastnících silničního provozu = tam bych na kole nejel ani za milion!!! A to nemluvím o tom, že už jsem Xkrát zažil, že mi stařečkové na kole přejíždějí před autobusem přes přechod pro chodce = hrůůůza! Anebo jezdí na kole po velkém kruháku u „Jednoty“ = neuvěřitelné!!!
Řešení? Žádné jednoduché a ani rychlé asi neexistuje, ale co kdybychom se těch naši babiček a dědoušků zeptali, jestli někam (v tom mraze) nepotřebují zavést nebo něco přivést? Zahodit jim ventilky by stejně asi nepomohlo, že? 😉

_____

Kasa…
Počítač-kasa nás řídí a mimo jiné i ovládá hlášení zastávek apod. (ano, někdy hlásí nesmysly, ale za to jako řidiči vážně nemůžeme 🙂 ). Je napojená na GPS a Internet. Já tam vidím pouze „půl kolečka“ trasy a to až po rozkliknutí – jinak pouze příští zastávku…proto sice v očích tazatelů vypadám mnohdy jako blbec, ale já opravdu často nic dalšího nevím. Jako příklad = před pár dny jsem jezdil šestku a opravdu jedna jela přede mnou 5:07 a já jel 5:11 – jenže každý jsme jeli trochu jinou trasu a oba celkem dost plní. Tuhle trasu jsem jel ten den ještě asi 4x a téměř pokaždé to bylo trochu jinak – tedy např. jednou přes Ovčáry, podruhé mimo ně; do IR a pak jsem tuto zastávku pouze projížděl atd. apod. Chápete už, prosím, že na mnohé otázky bych sice hrozně rád odpověděl, ale není v mých silách znát odpověď?
A teď si představte, že se mne lidé neptají pouze na = „jedete zpátky přes Ovčáry?“ nebo „kdy jede další 6 od Tesca?“, ale taky třeba = „kde je ta trojka, co už tady měla bejt?“ nebo „kdo dneska řídí tu čtyřku?“. Chápu ty dotazy, ale pochopte, moc prosím, na oplátku i Vy, že já si často nejsem jistý, co jsem za číslo já a kam to vlastně jedu! 😀 Donedávna jsem jezdil třeba turnus, kdy jsem za jeden den jel pět linek! Ke konci šichty jsem si už nebyl na kruháku jistý, kterým směrem mám vyjet 😀
A opět pro odlehčení pár perliček:
– „jedete na sídliště?“ Dlouho jsem neuměl odpovědět, nechápal jsem, co je tím myšleno = nyní reaguji rovnou výčtem zastávek, kudy jedu, dokud tazatel nekývne souhlasně hlavou 😀
– „jedete do města?“ Tam už jsem se neubránil úsměvu a reakci = pořád jezdím po městě, co přesně máte na mysli? 😀
– a vrchol = „kde bych měla vystoupit?“ To už jsem se řehtal netaktně na celé kolo = „když já nevím, kam jedete“ – „ajo“, povídá duchapřítomně babička – „já jsem ale blbá = do Kauflandu“ 😀 „Tak to bude nejlepší „Benešova“ 😉

_____

Jsem fakt hooodně velikej 😉
Víte, většina lidí nerada popisuje svoji váhu, šířku apod. – dovolte mi, abych udělal výjimku a svěřil se Vám, jak jsem těžký, široký a dlouhý – pochopitelně mluvím o situaci, kdy sedím za volantem 😀
Tohle mi totiž přijde jako poměrně zásadní věc, která mne překvapila, když jsem si poprvé za onen volant (kulatou lopatu) sednul. Nebojte, nezahrnu Vás čísly, pokusím se vše přiblížit na reálných příkladech. Tak třeba – troufnu si říci, že každý z nás seděl alespoň jednou v autě a umíme si představit ony odstředivé a dostředivé síly, které za jízdy působí. Jenže v tom je právě ta první svízel = SEDĚLI jsme v autě, kde je poměrně málo prostoru, jsme fixováni v pohodlných sedačkách, opřeni často o opěrky ve dveřích atd. – snad mi rozumíte…a teď si, prosím, uvědomte – kolik místa je v autobusu a jak málo fixovaní jsme = proto to často vypadá „jak s náma ten debil mává“ anebo „jak to to hovado kalí“ = je např. obrovský rozdíl ve vnímání rychlosti – taková čtyřicítka se ve velkém autobuse jeví snad skoro jako stovka – vážně, nekecám 🙂
A teď si vezměte, že i kdybych byl dokonalý (a to nejsem) a neudělal ani sebemenší chybku (a to já rozhodně dělám), tak nejsem na silnici sám…
Omlouvám se za hrubé a zkreslující zjednodušení, ale já potkávám ženy = třeba v Táboristké ulici, kde si díky porůznu parkujícím autům hraju s busem tertris – jenže já jsem ten velkej kvádr 🙁 A často začnu kolonu parkující vozidel předjíždět ve chvíli, kdy ani v dáli nic nejde, ale než se dostanu na její konec v protisměru jede dáma = kam mám asi uhnout??? A žena jede – občas mám pocit, že jen zavře oči a… No – a já musím brzdit… Nebo potkávám muže = třeba na kruháku – já na něm, oni se na něj snaží dostat…přede mě se ještě vejdou, no né? Tak na to šlápnou – jenže ten „debil“ před nima jede pomalu = a? Ano, zase musím brzdit…
A vrchol všeho a teď opravdu žerty stranou = jedu z kruháku k nádraží, tam je přechod – stojí u něj (často skoro na něm) auto = nic proti policii – dělají, co mohou – botičky, odtahují – ale lidí je víc, než strážníků…přijíždím opravdu pomalu k přechodu – na poslední chvíli se mi v cestě objevuje kočárek!!! a teprve mnohem později mamina!!! Víte, fakt si myslím, že jsem spíš kliďas, ale v téhle chvíli bych tak hrozně rád dal někomu naholou!!!
A závěr = když na to „dupnu“, tak se např. stojící babičky oné tyče prostě neudrží a to nemluvím o tom, že existuje určitá skupina lidí, která je mimo jiné typická tím, že nechá svoje děti volně pobíhat po voze. Jednou jsem musel takto prudce brzdit, abych zabránil srážce a jeden pidicestující mi přiběhl ze zadu až k volantu a praštil se do hlavy o tyč = ani nehlesl a dokonce ani rodiče nepípli = všem nám to bylo jasné…naštěstí…
Vysvětluje se tím, snad, také situace na přechodech pro chodce = zastavuji, jak to jen jde – ale mnohdy volím mezi bezpečným bržděním a ohrožením lidí ve voze oproti v dáli přecházejícím lidem – prostě někdy jedu (i když odezírám z ústů chodců „debil“ – možná, ale „bezpečný debil“)…
Napadlo mě, že přece jen existuje situace, kdy se velikost poměřuje – my, chlapi, víme své, že 😉 Zkusme si tedy, moc prosím, zapamatovat, že já jsem fakt hooodně velikej, jo? Děkuji 😉

_____

Hlášky a zase hlášky…
Student
– těší mě, řidič…a přát si budete co?

Peněženku
– nedám. To je přepadení nebo co?
– pokud nechcete mojí…

Důchodce-poloviční
– takže studentskej. To už máte po vyučování?
– jeden studentskej. Jdete ale pozdě, už je po zvonění víte to?
– dětskej nebo dědskej?

Jeden celej.
– tak já vám ho ani neutrhnu, aby byl opravdu celej.

Studentskej. Taky studentskej.
– á tady někdo ještě pořád vopisuje – škola už skončila.

Jeden obyčejnej.
– úplně obyčejnej? Tak se zase tak nepodceňujte – dám vám jeden neobyčejnej.

Jeden.
– jenom jeden? A nechcete sedět vedle sebe?

Tu korunu si nechte.
– Díky moc – za odměnu si můžete sednou kam chcete.

Na plavečák.
– tak tyhle lístky tady nemám.

Já ji mám. Chcete jí ukázat?
– nene, já vám věřím. Umím si jí představit.

Nastupuju hned na zpáteční cestě, jen jsem něco odevzdala a jedu domů.
– Dobrý den, rád vás vidím. Dlouho jsme se neviděli. Jak jste se celou tu dobu měla?

Jedete do Sendražic?
– jestli tam takhle v noci trefím…

Jedete do města?
– pořád jezdím po městě. Kam chcete konkrétně?

Děkuju, že jste na mě počkal.
– rádo se stalo. Stejně je to parádní povolání, když za mnou běhaj krásný ženský.

Budete na nádraží včas?
– v nějakej čas určitě. Jestli tam budu přesně, to se uvidí.

Dva dospělí a tři děti.
– to je celej zájezd, ne?

Tři dospělí a pes.
– to je jak v tanku.

Jednou za 14.
– dobrá cena, souhlasím.

Jednou za 15.
– tenhle lístek neznám, to bude asi VIP.

Dvakrát za 14.
– tak to by mělo být 28, pokud se teda něco nezměnilo…

Vezmete mě, prosím, na točnu?
– na severní pól?

Můžu si sednou sem k vám?
– že jste to vy……..tak ne.

Já si sednu tajdle k vám.
– tak fajn, alespoň mě budete navigovat kdybych zabloudil.

Co byste pro nás neudělal, že?
– přesně tak…….nic… 😀

To je schodů, jak do nebe, že?
Já bych přijel trochu blíž, ale bouchnul bych tady do těch kluků co nám pomáhaj a chráněj.
Počkejte, mluvíte na mě obě naráz. Já jsem chlap, sotva zvládám jednu.
Raději si hačněte, pojedu jako Fitipaldi.
Můžu se s vámi otočit na konečné? Nastoupil jsem na špatný směr.
– já tam mám pauzu a musel bych se před váma vyčůrat a to bych se styděl.
V tý mlze je špatně vidět, co?
– mně je to jedno, já tu cestu znám zpaměti.

Dobré ráno.
– dobré ranko. No, znám lepší rána.

Kartou, prosím.
– budeme si muset chvíli počkat = asi tam je nějaká paní, která to musí podepsat a je na kafču.

Já už ani nevím, kde ji mám – dlouho jsem ji nikomu neukazovala…
– Tak ji nebudeme hledat a běžte si (na ni, pomyslím si) sednout.

No, kdybych věděla, že to jsi ty, tak ji ani nevyndavám – tobě jsem ji už přece ukazovala!
– Raději mlčím 😀