Možná tedy ne tak úplně zbytečných, protože vysvětlují, jak jsem se svým životem propracoval k oněm radám a postřehům = tedy o původu mé praxe.
Třicet let jsem se snažil udržet nefunkční vztah a nakonec mi žena utekla za sice ještě starším, ale o to bohatším milencem. Přesněji řečeno, po třiceti letech vztahu a dvacet šest let po svatbě, si moje drahá choť našla (ve svých čtyřiceti pěti letech) jiného kandidáta na manžela! Jen mi to tak nějak zapomněla skoro dva roky říci…a ve chvíli, kdy už jsem parohama začal škrtat o futra, jsem ji bez prokazatelného důkazu, pouze na základě indícií a své intuice, přiměl k přiznání. Nebýt toho, tak tento poměrně paradoxní stav pokračoval ještě mnohem déle. Já bych se dále o většinu věcí staral, většinu plateb financoval atd. a ona by…
Svým způsobem smutně legrační či tragikomické je, že dle jejích slov mne má stále ráda a váží si mé klidné, pohodové a laskavé povahy a dokonce jsem prý fakt frajer s jakým klidem jsem i tuto zprávu přijal, ale nemůže si pomoci, prostě jeho miluje a oba mít nemůže…proto se za ním stěhuje, dává výpověď v práci, odchází tedy kompletně z Kolína, prostě pálí mosty.
Víš, asi jsem při svatbě špatně poslouchal, protože její argument, kterým vlastně jako jediným obhajuje svoje jednání je, že se mnou nebyla šťastná – já měl za to, že nám říkali něco ve smyslu „v dobrém i zlém“, ale asi jsem nedával pozor a říkali, že máme být spolu dokud budeme šťastní, pak si máme najít někoho jiného, se kterým budeme opět chvilku šťastní atd.
Smutné na tom všem je i to, že se v tomtéž roce odstěhoval s přítelkyní do Prahy i můj syn, které mu nebylo ani osmnáct let (no dobře, tak teprve sedmnáct)…už to prostě s vlastní matkou nedal a já už neměl sílu na věčné lepení rozpadajícího se vztahu. A tak jsem „přišel“ téměř naráz o syna, kterého miluji a který je vlastně mým smyslem bytí; i o ženu a to jsem se bláhově domníval, že když máme teď prázdné hnízdo, že začnou „druhé líbánky“ – mno…ony začaly, ale tak nějak beze mne, mě zkrátka vynechali! Tedy ano, můj život se mi zhroutil, byl jsem v konečníku, tedy totálně v prdeli. Filozofie absolutního nahovnismu.
Nejlépe to vystihuje reakce syna: „Nebudu mámu soudit a je to její život, ale rozhodně je to odpornej podraz!“ A já k tomu dodám, že tohle řešit v sedmnácti, tak se usměju, pohladím ji (což jsem vlastně i tak udělal) a řeknu, že jí nebudu bránit ve štěstí…ale v pětačtyřiceti??? Nevím, no…
A jako dovětek a průkazná vypovídající fakta = jednu neděli došlo k „přiznání“, další weekend byla celý u něj a vrátila se s novým iPhonem a neomezeným paušálem jím placeným. Ten další tam byla sice „pouze“ v neděli, ale za to přijela v novém voze. Pro korektnost, prý mu ho bude splácet (o tom nepochybuji, ale raději jsem se neptal čím)…
Kurva, co to je? Vždyť u nás to dopadlo v podstatě přesně obráceně, než je běžné! Já pytlíkuju rodinu kvůli dítěti a žena se mi kurví a je údajně „nešťastná“?!?! 😀 Já jsem asi ženská, nebo co?! Hovno, škoda teda, že nevěřím na převtělování, ale zjevně je to jasný = jsem převtělená lesbička, proto se očividně chovám spíš jak ženská, proto jim tak rozumím, proto je pro mne teplo rodinného krbu na prvním místě! A kromě toho, kdybyste věděli, jak vnímám barvy, vůně, jak jsem komunikativní (jak si prostě rád povídám), jaký mám vztah k úklidu, pořádku, hygieně (jak se prostě pořád meju a voním) a co třeba můj absolutní despekt k organizovanému sportu anebo třeba jak miluju orální sex a to násobně víc, než klasickou soulož…achjo… No…ale, když jim zjevně tak rozumím, když docela chápu mnohé z fint, které na nás používají a dokonce i sám a mnohdy zcela intuitivně stejné finty občas také používám, tak proč toho nevyužít? Proč nepoužít jejich vlastní zbraně proti nim nebo vlastně přesněji řečeno ve svůj prospěch – vždyť já s nima nebojuju, jen už dál nechci bejt za jelimana a vola?! Nemorální? Neetické? Podlé? Ubohé? Možná, ale já se do teď snažil žít nejlépe, jak jsem uměl a výsledek? Zůstal jsem sám, jak cool v plotě, takže srát na to! Jde se žít a užívat si! A moralisté všehomíra, vyližte si prdel!!! Jdu zkrátka dělat to, co funguje a utopický kecy nechám sluníčkářům…
Tato knížka je tedy vlastně takové psychologické Aikido = tedy „bojové“ umění nebo lépe sebeobrana s využitím protivníkovi energie a strategie proti němu – jak účinné!!!