Začátečník v konečníku


Varování:
kniha je určena MUŽŮM!
Používá vulgarismy, není pokrytecká, ale brutálně otevřená a upřímná.
Čtení jen na VLASTNÍ RIZIKO!

Podle čeho si ženy vybírají muže aneb co to je to charisma?

Nejprve mírně od věci, ale je mi jasné, že tohle je (nebo bude) nejčastější námitka = vše moc zobecňuješ a házíš všechny do jednoho pytle. Ano, jdu po podstatě a charakteristických rysech. Jistěže jsou na vše výjimky, ale jak už to slovo napovídá, jedná se o marginálie nemající na celkový obraz žádný vliv, čili šadap madrfakrz.
Kromě toho – opět proti svému původnímu záměru a přesvědčení (jak vidíš, umím si trvat na svém :D), jsem několika svým nejvěrnějším fanouškům a fanynkám posílal průběžně první finální verze jednotlivých kapitol, čili tato knížka je vlastně testována na lidech! A s veškerou vážností mohu prohlásit, že většina žen plně (k mému úžasu) souhlasí s napsaným, ale „ona je jiná“. Další typický rys tedy je, že kdybys to náhodou chtěl dát číst ženský nebo jí o tom vyprávěl, spolehni se, že Ti téměř každá řekne, že takový mrchy opravdu existují, ale ona taková rozhodně není (a tím dokazuje, že přesně taková je). Klidně si to vyzkoušej! Jo a když už jsme u výjimek, tak přesně tuhle výjimku hledám. Zatím marně…až najdu, dám vědět… Obávám se, že dřív najdu Yettiho, po něm jsou alespoň stopy ve sněhu…
Tak tedy – ženy jsou hokynářky. Neustále mezi sebou soutěží, takže pokud se Ti podaří buď být skutečně hodnotným a žádaným zbožím anebo to alespoň šikovně předstírat a vytvořit takový dojem, o nic víc se už nemusíš starat, to je totiž celý klíč, jak získat vysokou hodnotu na seznamovacím trhu. Tak jak muži chtějí zkušenou pannu, tak ženy totiž zase touží mít Casanovu jenom pro sebe. Nevěříš? Dovol tedy opět příklad ze života jako důkaz. Uznávám, že můj vstup na seznamovací trh byl v ideálním čase, kdy je zboží již dost přebráno a nešťastné a opuštěné dámy číhají na každém rohu. Leč, nejlépe to vystihuje příhoda, kdy jsme měli (zdůrazňuji jen velice mírně) intimní chvilku s jednou kamarádkou (mimochodem vdanou) o mé krátké pauze. Momentálně se totiž živím jako řidič busu a jak praví klasik, je kurva rozdíl jestli čumíš na porno v HD nebo v MHD, že?! 😀 Najednou se ozvalo velice rozzuřené až agresivní bušení na okno těsně vedle našich hlav. Ano, byla to jiná kamarádka, která mne zcela nečekaně a hlavně netypicky a dokonce i naprosto poprvé přišla navštívit na točnu k nemocnici, protože mne zahlédla, že tam busem mířím. No, ty vole! Nemusím ti vyprávět, že jsem se málem posral! Totální šok!
Jenže ten skutečný šok měl teprve přijít. Zcela upřímně bych očekával, že po právu dostanu do držky od obou. Leč, chyba lávky! Po odchodu oné rozzuřené, opadnutí prvotního šoku a celkovém uklidnění situace byla ona první kamarádka překvapivě docela ráda, že cituji: „Ona je ta, která byla vevnitř“!!! Chápeš?!?! Ale hlavně – přibližně do hodiny mi začal vyzvánět telefon a na něm ona druhá kamarádka. Jasně, nezvedal jsem jí to – vážně jsem nestál o citové výlevy na téma jaký jsem kokot. Jenže ouha – když pochopila, že jí to nezvednu, začaly mi chodit SMSky a v nich stálo (ne, nekecám), že se moc omlouvá, že si uvědomila, že mne zanedbávala a že moje chování je zcela na místě a pochopitelné!!! Musel jsem si to číst několikrát, nevěřil jsem vlastním očím! Psaní končilo velikou uplakanou prosbou, zda-li bychom se mohli večer vidět! Klidně mne nakonec odsuď, ale vážně nejsem debil, abych řekl, že ne…sorry…
A odpověď na otázku z názvu kapitoly? Ženy si vybírají muže podle toho, čemu říkají charisma a dokonce to tak i myslí, protože samy nechápou, že to je to, když muž působí jako přirozená autorita, umí použít vhodný humor (v jejich očích) a něco v životě dokázal – je tedy někdo a není nula. Tedy ano, nepřiznaně a většinou i nepochopeně (ale třeba jsem jen snílek a naivka a pořád si ještě ženy přeci jen idealizuju) jde prostě o prachy, postavení a moc, tolik potřebné k zajištění případných potomků a to dokonce i ve věku, kdy to zůstává jako reziduum původního biologického programu a fyziologicky již k zabřeznutí dojít nemůže. No a pak taky proto, aby se mohla před kámoškama vytahovat = hele, koho jsem uklofla, vy pizdy!!!
A opět v rámci snahy o maximální korektnost – samostatně stojící kategorií jsou mladé husičky. V jejich nezralosti a hlavně naivitě stojí strašně i zbytečně vysoko svaly, celkové tělesné proporce – prostě typický macho. Základní software mají mladé pipinky už ale připravený. Jde třeba o výraz nebo postoj nebo přístup „co za to“. Proto jsou tak často překvapeny, že když si vyberou zpocenýho debila z posilovny, který má problém se podepsat, že ji má potom jenom na šukání a místo toho, aby se o ní alespoň trochu zajímal a vůbec tak nějak ji vnímal jako živou bytost, ne jen jako chodící vaginu, tak tráví veškerý čas zvedáním činek. Prostě sobec zůstane sobcem a blbec stejně tak.
Ženy jsou tedy opravdu kšeftařky. Vybírají si podle zdrojů = peníze, auto, byt, dům, postavení atd. Proto také nejsou nikdy úplně spokojeny, páč se vždycky v okolí objeví nějaký kretén, který má něčeho víc než ty a ona má pak hned dojem, že si vybrala blbě, že má na víc (že není vůbec jasné, jestli by onen miliardář měl o ní sebemenší zájem, to se neřeší – ty jseš prostě v té chvíli debil a ten, kdo může za to, že si ona blbě vybrala a je teď nešťastná!!! Ani omylem nesmíš na tuhle podpásovou a hlavně svinskou hru přistoupit, rozumíš?!).
Chlapi, poslední ženská, která to s váma myslela dobře, byla vaše matka! I když i to je docela sporné, protože nevím jak Ty, ale já třeba „kolo kolo mlýnský“ v životě jaktěživ nepoužil! Už jsme si řekli výše, že ženské mezi sebou neustále soupeří = máma tím chtěla prostě ukázat, že sousedovic Pepíček je debil, protože neumí to, co už za kraviny naučila Tebe! Všechny další ženské v řadě za sebou Tě mají už jenom proto, abys byl chodící peněženka, obšťastňovadlo a furt jsi na ni myslel a dával svíčky kolem vany a vůbec samý takovýdle píčoviny. Prostě ženy mají opravdu představu, fakt tak byly vychovaný, že jsou princezničky, že budou žít jak ve skleníku, že je budeme opečovávat. A taky jsou zvyklé že když fňuknou, (protože je tatínkové rozmazlovali – takže jo, vlastně si za to opravdu můžeme sami) zkrátka klasický únik do nemoci…prostě je bolí hlavička a ty budeš nosit prášečky. A to nás přitom zesměšňujou kvůli rýmičce, přitom jim furt něco je, furt je něco bolí, furt s něčím vzdychaj – jako kdyby věděli, jak makáme my…ony to umějí utratit, to jo, na to je nic nebolí a co nás všechno bolí a držíme hubu, jenom abychom si zašukali, to kdyby věděli!
A jako dovětek, aby téma bylo probráno zevrubně – s charismatem taky souvisí pocit bezpečí. Co to ale je? No to je právě to že budeš působit jako trouba a budeš kolem ní skákat jako otrok! Anebo pocit jistoty – co to asi je? No to znamená, že nebudeš chodit za jinýma, že tě bude mít jak na řetězu a že nebude zažívat to, co jediný (bohužel) jí udrží v nějaký snaze a to sice pocit nejistoty, jakéhosi ohrožení a tedy nutnosti něco dělat, snažit se. Takže pocit jistoty časem vede ke ztrátě obdivu, charismatu a tedy funkčního vztahu. Jo a také hledají parťáka pro pokec, což v praxi znamená, že Tě časem nepustí ke slovu a Ty budeš muset poslouchat nesmyslný žvásty a příběhy o nablblých kamarádkách, jejich parchantech a jejich čoklech!