Tak jsme téměř na konci. Tak jsem to ze sebe vyblil a Ty se s tím nějak poper! 😀
Jo, je mi líp – zvládl jsem to. Byla to dlouhá cesta od prožití a depkaření, přes vyprávění a cizelování až po nechání se ukecat a otestování, co na to ostatní…
Závěrečný odstavec jsem měl napsaný téměř jako první a už jsem se k němu dopracoval. Netušil jsem tedy, jak velká odezva z těchhle mých „prdiček“ bude a že budu ještě chvíli pokračovat v psaní i po dopsání plánované konečné kapitolky, ale tak to asi v životě chodí…
Jedna z reakcí mi byla obzvláště milá = „tohle by měla být povinná četba pro puberťáky!“ Okay, tak jakmile dočtou „Už vím proč“, koukejte jim doporučit (co – rovnou přikázat) tohle 😀 A osobně k tomu dodávám, že možná by to bylo fajn nejen pro puberťáky 😉 Je to ale na Tobě, jo mluvím teď přímo k Tobě, co čteš tyhle řádky –  víš, tak jak jsem neplánoval nějaké vydání a vše vzniklo spontánně, tak ani neplánuju nějakou reklamu atd.  – jen ať vše zařídí osobní doporučování…anebo ať to klidně chcípne a skončí v propadlišti dějin 😉
A přeci jen ještě jedna poznámka – snad pro vysvětlenou, snad předčasná obrana proti případným invektivám kritiků a závistivců = ať se Ti to líbí nebo ne, útvar této knížky stále spadá pod pojem „krásná literatura“! Jo, klidně jí říkej literatura hnusná, intelektuální porno, zakomplexovancovy zápisky – je mi to jedno. Chci tím pouze a taky hlavně říci, že se v žádném případě nejedná o nějaký sociologicko-psychologický průzkum nebo nedej bože studii! Přistupoval jsem k psaní s maximální možnou otevřeností, upřímností a odbornou erudicí, to ano – ale stále je to „pouze“ beletrie…ve stejné kategorii jako Kája Mařík a Honzíkova cesta 😉
A úplný závěr? Zkrátka – tahle smíšená manželství…když mě prostě Dušššan nebo Ríššša a jejich análek nepřitahují smůla…zas až tak moc v prdeli být nechci!
Proč teda takhle většina z nás blbne? Stojí nám to vůbec za to? Takhle ta otázka totiž vůbec nestojí. Jde o to, zda-li si vůbec můžeme pomoci?! Odpověď je podle mne zřejmá – nemůžeme! To matka příroda (mimochodem – zase ženská!!! :D) to tak udělala či dokonce chtěla, abychom se rozmnožovali a prospívali! Ať jsou strasti našeho života jakékoliv, nade vším totiž vítězí láska a pro ni to jsme ochotni a také schopni snést! A tak nám nezbývá nic jiného, než se znovu a znovu vrhat do předem prohraných bitev a opakovat v podstatě tutéž hru, tentýž software – aby byl výsledkem kýžený hardware…
Omnia vincit amor!