Mistr Horníček takto vysvětloval, proč muži musí neustále čekat na ženy. On měl tedy na mysli takové to sezení v autě, zatím co žena doma dělá cosi tajemného anebo čekání na nakupující ženu apod. Mimochodem – všiml sis, jak hodně se toto změnilo? Myslím tím to, že muži už vlastně moc v autě na nakupující ženu nečekají…asi je to tak i správně, ale mnohdy jsou vláčeni po supermarketech jak šerpové…ale co je na tom zarážející = pomohlo to ženám ke štěstí? Váží si toho, že muži dnes už často chodí nakupovat sami – viz dřívější klasický obraz emancipované ženy, která táhne „síťovky“ ze sámošky?!? Vůbec ne – naopak se často ženy mužům posmívají, jak koupili něco jiného nebo vůbec nenašli požadované zboží… On zkrátka přišel na to, že není možné jiné vysvětlení než to, že ženy v těchto chvílí prostě hrají na dobře utajené housle – nic jiného totiž nedává smysl! 😀
Je to milé, vtipné, moudré a bohužel také nepravdivé. Svědčí to téměř o doslovné zvrácenosti ženského světa. Muži totiž opravdu neustále pouze a jenom čekají. Jestli jim odpoví na nabídku/pozvání; až bude svolná k sexu; když už svolná je, pak kdy nastane – až po večeři? po kině? po hodinách tlachání?; pak zase čekají, až bude mít vrchol ona – tak prý velí současná „slušnost“; a pak zase čekají, kdy se bude moci jít spát, protože „dohra“ je pro ženy strááášně důležitá! Připadá to jenom mně nebo se svět vážně zbláznil a muži a jejich názory, přání a tužby už nikoho nezajímají a mnohdy jsou přímo vysmíváni?!?!
Klidně se na mne zlobte, ale já to vidím tak, že nám vyrostla nová generace žen, kterým já říkám „princezničky“.
Vím, že namítnete a asi budete i mít pravdu v tom, že mám prostě asi „smůlu“ na tento typ žen, že je prostě přitahuju – možná tím, jak vypadám, protože ženy dají mnohem více na vzhled, než si dokáží přiznat a uvědomit – no a já nejsem na první dobrou zjevně hezounek…možná si moc fandím, ale já sám sebe vnímám ne jako „prdelní xicht“, ale jako normálního mužského s normálním, průměrným chlapským vzhledem. Vydalo by to možná přímo na vědeckou studii – když se totiž zamyslíte nad současnými „mužskými“ idoly dívek a žen (raději nebudu jmenovat, abych se vyhnul laciným námitkám, že tenhle teda vopravdu idolem není atd.), pak zjistíte, že naprostá většina je zženštilých typů s feminími rysy = schválně si je zkuste představit třeba s dlouhými vlasy (což jich i mnoho má), napudrované a zmalované a ejhle, musíte uznat, že to jsou docela pěkné baby! Ženy totiž, alespoň podle mého, hledají ženské – až přímo dívčí rysy a to podvědomě, protože z nich nesálá mužská autorita a ony podvědomě cítí, že „nehrozí žádné nebezpečí“ a že budou lehce manipulovatelní…
A taky možná namítnete, že prostě dělám něco blbě a opět budete mít asi pravdu, mno… Ale já prostě přitahuju „princezničky“! Trochu mne až zamrazilo, když jsem si uvědomil jak podobné si ony dámy byly. Zažil jsem třeba jako pro příklad a svým způsobem vrchol toho o čem tu teď píšu, že si dáma (které jsem téměř léta finančně pomáhal ze srabu – ano, dobrovolně, to uznávám, ale s trochou naděje na vděk, ocenění a reciprocitu) dala na čas, než si mě k sobě „připustila“ – tzn. ne, že by přijela ona za mnou – přece se nebude přemáhat, že? Takže jsem mohl přijet já za ní, kompletně se o vše postarat – tedy přivézt občerstvení, vína atd. A po několika hodinách planého tlachání jsme se šli „jako“ projít, protože si ona přála Vánoční dáreček a samozřejmě náhodou jsme se rovnou pro něj táhli!!! Takže jsem mohl koupit dáreček a po dalších asi dvou hodinách mi bylo umožněno jí udělat dobře – mno…dělat dobře a to dlouho…a teprve po té, pokud bych byl zjevně šikovný a dílo se mi zdařilo, teprve po té bych mohl „zasunout“ a udělat SI tak dobře i de facto sám sobě! Jsem hrdý na to, že takto koncipovaný závěr jsem s díky odmítnul…při své naivitě a slušně řečeném dobráctví, což je taktní synonymum pro obyčejnou blbost – jsem svoji práci ale odvedl…
Pro tyhle princezničky je totiž opravdu vrcholem, co mi jsou ochotny (a bohužel často i schopny) poskytnout, jejich přítomnost = to je celé a to mi přeci musí stačit – protože ona nesmyslná „ženská“ logika tvrdí, že když je jí se mnou hezky (teď se konečně projevím jako pravé macho = aby ne – když o ní pečuju, pořád se něco nového dozvídá, pořád ji bavím vhodně volenými vtípky na její úrovni atd. – prostě je středem pozornosti a to neustále), tak musí být automaticky dobře i mě s ní!!! Jenže si neuvědomují, že ode mne je to snaha – z jejích strany to prostě bez přičinění nepřijde! Viz dřívější kapitolky o výletech na kterých bylo oné dámě tak hezky a nepochopení, proč už nechci na ně dále jezdit. V současné době je už skoro kriminální čin se zeptat = okay a co z toho všeho budu mít já?! To je ale drzost, co? To jsem ale sobec! Fůůůůj!!! Dobře přeci musí být jííííí!!!