Hlášky a zase hlášky...

Student
– těší mě, řidič…a přát si budete co?

Peněženku
– nedám. To je přepadení nebo co?
– pokud nechcete mojí…

Důchodce-poloviční
– takže studentskej. To už máte po vyučování?
– jeden studentskej. Jdete ale pozdě, už je po zvonění víte to?
– dětskej nebo dědskej?

Jeden celej.
– tak já vám ho ani neutrhnu, aby byl opravdu celej.

Studentskej. Taky studentskej.
– á tady někdo ještě pořád vopisuje – škola už skončila.

Jeden obyčejnej.
– úplně obyčejnej? Tak se zase tak nepodceňujte – dám vám jeden neobyčejnej.

Jeden.
– jenom jeden? A nechcete sedět vedle sebe?

Tu korunu si nechte.
– Díky moc – za odměnu si můžete sednou kam chcete.

Na plavečák.
– tak tyhle lístky tady nemám.

Já ji mám. Chcete jí ukázat?
– nene, já vám věřím. Umím si jí představit.

Nastupuju hned na zpáteční cestě, jen jsem něco odevzdala a jedu domů.
– Dobrý den, rád vás vidím. Dlouho jsme se neviděli. Jak jste se celou tu dobu měla?

Jedete do Sendražic?
– jestli tam takhle v noci trefím…

Jedete do města?
– pořád jezdím po městě. Kam chcete konkrétně?

Děkuju, že jste na mě počkal.
– rádo se stalo. Stejně je to parádní povolání, když za mnou běhaj krásný ženský.

Budete na nádraží včas?
– v nějakej čas určitě. Jestli tam budu přesně, to se uvidí.

Dva dospělí a tři děti.
– to je celej zájezd, ne?

Tři dospělí a pes.
– to je jak v tanku.

Jednou za 14.
– dobrá cena, souhlasím.

Jednou za 15.
– tenhle lístek neznám, to bude asi VIP.

Dvakrát za 14.
– tak to by mělo být 28, pokud se teda něco nezměnilo…

Vezmete mě, prosím, na točnu?
– na severní pól?

Můžu si sednou sem k vám?
– že jste to vy……..tak ne.

Já si sednu tajdle k vám.
– tak fajn, alespoň mě budete navigovat kdybych zabloudil.

Co byste pro nás neudělal, že?
– přesně tak…….nic… 😀

To je schodů, jak do nebe, že?
Já bych přijel trochu blíž, ale bouchnul bych tady do těch kluků co nám pomáhaj a chráněj.
Počkejte, mluvíte na mě obě naráz. Já jsem chlap, sotva zvládám jednu.
Raději si hačněte, pojedu jako Fitipaldi.
Můžu se s vámi otočit na konečné? Nastoupil jsem na špatný směr.
– já tam mám pauzu a musel bych se před váma vyčůrat a to bych se styděl.
V tý mlze je špatně vidět, co?
– mně je to jedno, já tu cestu znám zpaměti.

Dobré ráno.
– dobré ranko. No, znám lepší rána.

Kartou, prosím.
– budeme si muset chvíli počkat = asi tam je nějaká paní, která to musí podepsat a je na kafču.

Já už ani nevím, kde ji mám – dlouho jsem ji nikomu neukazovala…
– Tak ji nebudeme hledat a běžte si (na ni, pomyslím si) sednout.

No, kdybych věděla, že to jsi ty, tak ji ani nevyndavám – tobě jsem ji už přece ukazovala!
– Raději mlčím 😀