Láska aneb jak tenhle „proces“ vnímám já

Víte, o lásce už toho bylo napsáno tolik. Takové množství lidí ji má „plnou pusu“ a to dokonce i mladí, kteří si ještě uchovávají takový ten vzdor vůči všemu. A to je právě to úskalí, které alespoň já vidím – mohli bychom se v tom utopit a celý život nedělat vlastně nic jiného. Tak třeba hned původní řecké výrazy (řečtina tzv. koiné – tedy obecná anebo „biblická“ chcete-li) slovem láska do češtiny překládáme výrazy jako je storgé – mateřská láska, fília – přátelská náklonnost, agapé – v zásadách a principech založená láska, erós – milenecká láska atd. Já tam vidím jednu stejnou podstatu = je to plynoucí energie, která na sebe váže, přitahuje okolí a stejně tak i nastavené procesy tak, aby vše fungovalo v prospěch dotyčné osoby – v tomto případě celého lidstva. Mám zkrátka o něco zájem, tím směrem tedy „teče“ moje energie, síla…A tak, jako takový vedlejší produkt ony věci, lidi, zážitky a já nevím co ještě, přitahuji (a tady právě neplatí, že se protiklady přitahují, ale přitahuje se to stejné, podobné – je to vlastně propojení hmotného a nehmotného či duševního, duchovního s viděným, protože opět – vše je vlastně „pouze“ nějak organizovaná energie, tedy stejná podstata). Láskou bych si tedy dovolil nazvat zkrátka všechny příjemné pocity.
A proto bych se v rámci své úvahy vůbec nebál tento popis rozšířit kompletně na celou přitažlivost…ano, včetně gravitace 😉 Když mi totiž dovolíte trochu spisovatelské nadsázky, tak tímto úhlem pohledu nás Země miluje, protože nás přitahuje! My tomu ale říkáme gravitace. A nakonec – v čem je rozdíl v partnerském, mileneckém vztahu = také jsme přeci přitahování obrovskou silou, ne? Dokonce ani myslet pořádně nemůžeme, pořád nám to myšlenky přitahuje k němu/ní 😉 Znáte to – nesnídám = myslím na tebe, neobědvám = myslím na tebe, nevečeřím = myslím na tebe, nespím = vyžírám hlady ledničku 😀
A malá ochutnávka a pozvánka pro další kapitolky – co když upínám svoji mysl (jinak řečeno moje energie, síla plyne) v mých očích k negativním věcem? Co když se stále zaobírám strachem, že to dopadne špatně atd.? Co tím přitahuji? Ano, lze to „shodit“ tvrzením, že to jsou jen bláboly…nakonec, ani gravitace na Vás nemusí působit, když to nepřijmete a nesouhlasíte s tím nebo se pletu? 😉 Raději dovysvětlím – aniž bych podceňoval Vaši inteligenci, pouze se snažím dokázat tu svoji 😀 Byla to ironie – tedy stejně tak, jak tím, že odmítnu existenci gravitace, nepřestane ona existovat, tak tím, že shodím zákon přitažlivosti jako nějaký ten blábol zkrátka neznamená, že nefunguje, neexistuje, nemá na nás vliv…
A jak tedy onen proces/systém/matrix atd. funguje? Jsem pán svého vesmíru, ale můžu si vybírat jen z daného katalogu, protože jsem součást onoho hologramu, jsem jeho střípek. Ale kdybych se rozhodl, že chci třeba lítat pouhým máváním rukou, tak to v katalogu není, takže buď musím být silná osobnost, silná energie a dostat to do nabídky anebo přesvědčit kritickou masu lidí – třeba miliardu, že to jde a pak by to šlo…
Je tedy „daný“ ten katalog, ten rámec, mantinely, hřiště, procesy, ale v rámci toho opravdu jsem pán svého vesmíru, můžu si za všechno sám a přitahuji to já! Protože svými pocity si volím, co si z toho katalogu přitáhnu. Nestane se mi něco, co by nebylo v nabídce anebo by nebylo podle mých pocitů. Je to tedy po mém, ale ne po mém myšlení, ale podle mých pocitů! To, že se něco děje, ovšem neznamená, že se to přeci musí dít mě!
Jsem tedy tvůrce, ne oběť. Já tu hru hraju, nejsem hrán. Ostatní jsou v superpozici – oni hrají jejich hru. A já to mohu ve svém vesmíru změnit, vypnout. Pouze já mohu dovolit druhým aby mě ovlivnili. Ve skutečnosti to totiž není tak, že mě ovlivňují, ale já jim to dovolil – mým strachem, takže jsem to zase udělal já. Mě ovlivňuje můj strach, že mě ovlivňují. Samozřejmě funguje samospád, autopilot a taky, že vyšší bere. Já jsem pánem svého vesmíru já mám vyšší energii = to je cesta, pokud chci něco ovládnout či tzv. dokázat.
A tak je třeba i chápat onu známou větu „nechat to na vesmíru“ = vypadá to možná jako spoléhání se na nějakou inteligenci, ale tam není nějaký fousatý děda na obláčku! My tomu říkáme láska, že totiž všechno jakoby vychází v náš prospěch. Taky tomu říkáme dobro – vnímáme to tak, protože jsme toho součástí. Zkrátka ony „procesy“ uskutečňují naše přání, resp. přizpůsobují se našim pocitům – no a tomu právě říkáme láska. Kromě toho, mírně předběhnu = dobro/zlo ve skutečnosti neexistuje, to je koncept myšlení = věci prostě „pouze“ jsou, teprve až my je zhodnotíme nebo znehodnotíme, přidáme to plus či mínus…a samy dobře víte, že co je pro jednoho plus…
Klidně si myslete, že jsem se zbláznil, ale já vidím kolem sebe jenom lásku a postupem času vůbec nechápu, jak to, že jsem to až doteď neviděl (zkrátka jsem plně nechápal, co ta skutečná láska opravdu je)! Vše se totiž děje přesně podle našich pocitů, přání! Chceš být nešťastný? Tak tedy buď! Chceš mít strach? Tak si ho měj! Chceš věřit v boha? Chceš vidět zjevení? Tady je! Chceš se bát pekla? Chceš se bát karmy? Chceš se bát převtělování? Chceš důkazy pro evoluci? Prosím, Tvé přání je mi rozkazem! Miluju Tě! Tvůj Vesmír…