Co nás to konkrétně trápí aneb kde to vlastně je?

Mnozí z nás (a stejně tak i poměrně často) hledají zdroje problémů někde vně. Troufnu si tvrdit, že to už nemusím nějak příliš vyvracet a tak přejdu rovnou k argumentům či lépe řečeno k postřehům, jak jinak, že? 😉 Četl jsem – tedy opět = vážně nevím, je-li to pravda, ale psalo se, že kupodivu existovala velká skupina lidí, kteří se z koncentračních táborů vrátili duchovně a duševně posíleni, zoceleni (fyzicky pochopitelně nikdo). Uvědomili si třeba sílu lidského ducha, vzájemné lidské pomoci atd. Naproti tomu existuje taktéž poměrně početná skupina dětí miliardářů, které páchají sebevraždy. Není nad Slunce jasné, že naše štěstí opravdu nezávisí na okolním prostředí, ale že jde jen a pouze o naše vnitřní prožívání reality? V mých očích ano – Váš názor je na Vás 😉
Můj závěr je tedy takový, že to, co nás trápí jsou naše pocity, naše prožívání. Nic víc, ale také nic méně. Zásadní rozdíl ale vidím v tom, že se s tím tedy dá něco dělat – okolnosti a okolí možná nezměním, ale rozhodně mohu změnit jak se cítím, jak to prožívám. Souhlasíte? Upřímně musím na tomto místě dodat, že já to dokonce vidím úplně obráceně, tedy tak, že si svoji „realitu“ tvoříme právě svými pocity a že „tam venku“ není nic jiného, než „monitor“ toho, co se nám odehrává uvnitř…ale o tom až později.
Naštěstí ony negativní pocity netrvají dlouho – přijde mi, že je to jak u zubaře. Pokud si tento pro mnohé frustrující zážitek nezpracujeme, budeme prožívat hrůzu týden před návštěvou a ještě možná den po té 🙂 Ale třeba zrovna můj pan doktor je velice milý člověk, je to opravdový profík. V ordinaci jsou milé a hezké sestřičky. Čekárna vypadá spíš jako obývák a nakonec i to křeslo v ordinaci je pohodlné = objektivně je vše v pohodě (kromě mých pocitů samozřejmě 😀 ) a to až do chvíle, kdy vrtačka zajede na nerv – ale ani to netrvá věčně. Stejně tak mi to přijde i s naším životem = pár okamžiků může být „bolestivých“, ale slouží k našemu „uzdravení“ a zbytek „jen“ dělají naše pocuchané nervy, tedy ano, opět ty pocity… cítění se…
A tak jako nás nebolí všechny zuby naráz a ani se všechny naráz nevrtají, stejně tak také nemáme zjitřené všechny naše negace naráz. Občas se tedy i ony bloky trochu uvolní – to proto, abychom si uvědomili, že nám může být i lépe a dostali i pozitivní motivaci ke změně, k nápravě. Opět by se z určitého úhlu pohledu dalo říci, že je to další důkaz, jak moc nás Vesmír „miluje“, ale ono je to znovu spíše důsledek toho, kolik emocí a v jaké míře v nás „bublá“ a také jak dlouho to zjitření trvá. Bloky zůstávají a zákon přitažlivosti funguje – jen my máme čas na nádech, zkoncentrování se a také na to, abychom s tím už konečně začali něco dělat… Prostě by nám jinak asi už opravdu hráblo, že? 😀
Náhoda neexistuje, to je prokázaný fakt. To, čemu lidé neznalí „vesmírných principů“ říkají náhoda, je již zmíněný samospád, autopilot, život ve vleku energií ostatních (silnějších) jedinců anebo skupin. Takže pokud neexistuje náhoda, tak stav, co se děje, musí mít nějaký důvod – jenom tomu nerozumím a pokud chci, mohu nad tím přemýšlet a něco se z toho naučit, ale když nechci, tak ne – není to proto, aby mne to učilo, ale když chci, můžu se něco naučit – je to na mě. Není to fousatej děda na obláčku, který mě vede = já rozhoduji, jestli se chci něco naučit, pochopit. To jen jako můj pohled na věty typu = koho pámbu miluje, toho křížkem navštěvuje anebo to se ti děje proto, aby ses naučil to a to = já zásadně nesouhlasím! Minimálně v mém vesmíru to takhle nefunguje. Mám to prostě jinak…
Co mi tedy ve skutečnosti vadí, je to, že to, co se děje, neodpovídá tomu, co bych si přál. Přestaň to tedy pořád porovnávat s nějakou svojí představou a uleví se Ti! Hlavním argumentem budiž toto = funguje Ti to? Ne? A není tedy lepší spíš pozorovat a přemýšlet? Prostě to není, jak bych si přál já – no a co? To přece není rezignace, protože já tím svým klidem a vyčištěnými pocity přitáhnu to, co opravdu chci – tohle je naopak funkční způsob! Klid a pozorování situace a svého prožívání přináší řešení, ale ideální řešení! Úzkost a úzkostlivost nefunguje – nebo máš jinou zkušenost?! Tak se na to prostě vykašli a nedělej to! Žiješ tak v přítomnosti, v realitě, ne ve snech v domněnkách.