Sekta je jak polepšovna

Dovolte mi hned v úvodu vysvětlení, proč zrovna polepšovna a jak se na ni dívám já. Polepšovna nebo také lidově pasťák je v podstatě nápravné zařízení pro mladé delikventy, kde jsem téměř deset let učil na škole fungující v rámci ústavu. Proto také, moc prosím, nevnímejte moje označení polepšovna pejorativně. Pro mne, kdy se jednalo o denní chlebíček, je toto zařízení realitou, o jejichž důsledcích se můžeme bavit, můžeme hledat možná zlepšení současné situace – ovšem pouhým povídáním nezměníme tu skutečnost, že určité procento dětí je obecně řečeno nepřizpůsobivé a vždy budou vznikat problémy s jejich socializací – zkrátka s jejich sžitím se s okolím.
Z vlastní praxe taktéž vím, že určité procento těchto „zlobivých dětí pod zámkem“ dostane časem rozum a tak se jejich chvilková izolace od majoritní společnosti prokáže nakonec jako veliké požehnání, protože za relativními mřížemi nemohou tolik škodit okolí (i když připouštím, že určité negativum je v tom, že se v této koncentraci lumpů naučí, co možná ještě neuměly) a čas hraje v jejich prospěch — přicházející rozum totiž přináší i moudřejší postoje a názory. Viděl jsem třeba na vlastní oči případy dětí, které skončily na střední škole a studovaly s vynikajícím prospěchem. Zkrátka — v jednom okamžiku překročily svůj stín a vrátily se do běžného života obohaceny silnou zkušeností.
Na druhou stranu znám samozřejmě i jiné případy — a upřímně řečeno je jich procentuelně více, kdy ani polepšovna dítěti nepomohla se polepšit a při krátkodobém návratu mezi „normální“ lidi páchaly další trestnou a jinak nepřijatelnou a často i sebezničující činnost. Nakonec tedy šly z ústavu do ústavu a konečnou cestou je kriminál… Nyní vzniká určitě otázka — proč to tu celé tak zdlouhavě, i když zajímavě (jak praví Cimrmani) vyprávím? Mno — 17 let jsem byl svědkem Jehovovým (z toho minimálně 12 let jsem byl nějak jmenovaný — pomocný průkopník, služební pomocník, pravidelný průkopník, starší, předsedající dozorce — tedy pastor = pro nezasvěcené) a život v sektě mi přijde právě přesně jako život v polepšovně. Dovolte mi, prosím, vysvětlit, proč to tak vidím.
Nejprve ale pár slov k onomu hanlivému označení sekta. Samozřejmě, že jsem ho i já mnoho let odmítal a používal onu naučenou argumentaci (založenou převážně na „Rozmluvách z Písma“ — publikace svědků — co říct, když někdo řekne), že sekta je odštěpek od něčeho či následovníci jednoho člověka — a to svědkové nic z toho nejsou. Je pravda, že i o tom by se dalo s úspěchem pochybovat, ale pro mne je důležitější mnohem víc ještě jiný aspekt = tato pseudodefinice je vytvořena SVĚDKY pro SVĚDKY. V odborné literatuře (a nemluvím teď o nějaké údajně „odpadlické“ — ke které mají svědkové hluboké a také pochopitelné předsudky) se používají různé definice, ale v zásadě jde o to, zdali je určitá organizovaná náboženská skupina vedena ke svému názoru, či zdali je dán jeden univerzální vzor, který MUSÍ ostatní napodobovat, a to i přes odpor vlastního ega a jehož překročení či nedodržení je také penalizováno — trestáno. V nejhorším případě se jedná o jakési ústní učení či tradiční názory stařešinů, které jdou často nad to, co je kdesi psáno v jejich „svatých“ knihách, ke kterým se odvolávají. Dle mého názoru toto přesně sedí právě na Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi (nejen) v České republice. A mimochodem — polepšovna je uzavřený svět za zdmi, kde se na realitu jen hraje — i to (podle mého) přesně sedí na život v sektě. Mně stačí třeba hned první argument — pokud by šlo skutečně o napodobení „vědeckého“ přístupu ke studiu bible, pak kde je onen základní kámen, totiž porovnávání různých hypotéz na dané téma? Kolik svědků si přečetlo byť i jen jednu skutečnou studii, která je PROTI? Vše je filtrováno a schváleno ústředím a co je mnohem horší — alespoň u mne to vyvolávalo dlouhodobé zdání objektivního přístupu = v publikacích společnosti jsou přece citovány i jiné zdroje. Jistě, ale jak korektně jsou citáty použity a co ostatní argumenty z oněch publikací, které se „nehodí do krámu“? A co třeba to, že někdo může číst často  katolické výkladové slovníky a přitom za tutéž činnost by řadový svědek měl vážný problém?!
Nechci zabíhat příliš do osobní roviny popisující vlastní zkušenost — rád bych udržel „literární útvar“ připodobnění. Nemohu ale alespoň krátce nenaznačit — i já jsem v sedmnácti letech potřeboval trochu polepšit ze svých postpubertálních představ o světě (zejména tedy po rozvodu svých rodičů) a také jsem potřeboval alespoň slyšet (když už ne moc vidět), že mne má někdo rád, a že na mně někomu záleží. Pro vstup do sekty jsem byl tedy (nevědomky) ideálně připraven — nakonec lepší, než brát drogy, ne? (i když se jedná v podstatě o hodně podobnou závislost s podobným průběhem i odvykacími příznaky). A když se ještě objeví někdo z kamarádů, kteří vše ideálně popisují (sám teprve začínal a měl růžové brýle) — nebylo zbytí (mimochodem — právě tato skutečnost jasně ukazuje o pomýlenosti teorie o úspěšnosti služby dům od domu, což pozdější praxe jasně ukázala).
Pro všechno jsem se s mladickou silou nadchnul a (dnes již hodnoceno — bohužel) postupoval po sektářské hierarchii (kterou také mimo jiné svědkové odmítají uznat, že mají) až na úroveň „pastora“. Touto optikou nahlíženo jsem se jen obtížně prokousával negativy v učení i chování sekty. Není mi to omluvou, já vím, ale ne, že jsem spousty věcí neviděl, to ano (i když tzv. „starší“ mají velice zkreslenou představu o realitě sboru — málo co se k nim totiž dostane), ale já to bral tak, že to ze své pozice změním a napravím — proto jsem vydržel tak dlouho… A pak samozřejmě rodina a přátelé — vše se strašně komplikovaně řeší hlavně psychologicky — o tom ale až  závěru…
Jedna malá poznámka pod čarou — nejlépe to vystihuje typicky svědkovský vtip = jak bratr chytí zlatou rybku a ta mu chce splnit tři přání. On chce znát víc o sboru — pink — a je starším. Po čase mu to přijde málo — chtěl by vědět víc i o kraji — pink — je krajským dozorcem. Po čase mu i to přijde málo — rád by věděl i pikantní detaily ze života bratrů — pink — a je z něho sestra!
Zkrátka — mnoho let jsem mohl pozorovat, jak určité procento v populaci (podobně jako u zlobivých dětí) přichází do sekty a prožívá podobné stavy, jako tehdy já. Samozřejmě, že i tady platí onen efekt „zmoudření“ časem, vždyť obecně řečeno = každá parta lidí, kteří se pro něco nadchnou (a lhostejno, je-li to cosi náboženského), dokáže hodně dobrého v osobní rovině. Zbytečně se totiž svědkové vytahují počtem lidí odvyknuvších si na drogy — tohle funguje snad i u filatelistů, když dokážou dát člověku smysl a taky řád. Otázkou je, jak dlouho jim to vydrží a tady naopak svědkové zaostávají mnohem víc za všemi podobnými skupinami, protože pokud má někdo tendenci k recidivě, ihned ho vyloučí ze svých řad — přesně v duchu „nejsme jako my“ a jsou zase čistí! Samozřejmě, že ne všichni příchozí jsou nutně feťáci. Co ale platí 100% — jsou to lidé s narušeným sebehodnocením, v obtížné životní situaci anebo lidé bez vzdělání, kterým je brzy nabídnuta vysoká „šarže“ — vždyť kde jinde může člověk s pár třídami základky vyučovat na velkém kongresu tisíce posluchačů = lze to tady a u komunistů — v obojím případě je to za „zásluhy o výstavbu“. Přirovnání k polepšovně, opět podle mého, sedí i v tom, jak časem mnozí získávají nadhled a jsou schopni stát na svých nohách — bez potřeby delegovat odpovědnost za sebe rozhodovat na jiné (v tomto případě konkrétně až do Brooklynu). Odcházejí s vynikající zkušeností do života. Tyto lidi totiž už málokdo dokáže zmanipulovat do podobného brainwashingu (vymývání hlav) — vědí až příliš trpce, co to obnáší. Proto vstup do sekty nevidím tak tragicky, jak bylo v médiích dříve rádo prezentováno… Člověk zkrátka v životě udělá hodně konin — to už se tak stává = chybovati jest lidské. Horší je, když někdo v bludu zůstává, ale to už je nakonec jejich věc a kromě toho — naštěstí není všem dnům konec (navzdory tomu, co svědkové tvrdí)… A podobně právě i zde zůstává velké procento těch, co neodejdou nikdy a díky nimž sekta zůstává, funguje dál a je zřejmě i nesmrtelná. Pohodlí nalajnované cesty a klid bez nutnosti se rozhodovat sám za sebe jim vyhovuje natolik, že nikdy nepřekročí svůj stín…škoda… Proto jsem ale dalek odsuzování těchto lidí — je mi jich upřímně líto. Až moc dobře totiž vím, jak vypadá realita na shromáždění a jednotlivá prožívání v srdcích jednotlivců. Jak velice znám tento stálý vnitřní rozpor mezi tím, co je psáno, že by mělo fungovat a přinášet štěstí a tím, co člověk prožívá… A když se k tomu ještě přidá neustálé vyvolávání pocitu viny = shromáždění, literatura, bratři atd. — divím se, že je procento sebevražd mezi svědky až tak nízké (vyšší ovšem ve srovnání s jinými náboženskými skupinami je)!
Stručně řečeno — děkuji, mně už to stačilo, já dál půjdu po svých. A dokonce vím, jak bych mohl být užitečný. Je mi moc dobře známo, jak velký počet psychických poruch mezi svědky je a stejně tak vím, jak obtížné je přijmout odbornou péči u lidí „ze světa“ anebo minimálně odborníků bez osobní zkušenosti. „Pravověrným“ moc nepomůžu = pro ně jsem odpadlík, ovšem je mnoho lidí „na okraji“, kteří řeší, jak a kdy odejít — či jak vše řešit. Věřte, že já jsem právě z tohoto důvodu odcházel dva roky — a právě praxe ukázala, že jsem se rozhodl správně a vše probíhá v relativním klidu a s co možná nejmenšími bolestmi na všech stranách. No, a když si k tomu přidáte ještě moje psychologické i pedagogické vzdělání (jsem etoped — speciální pedagog pro mravně narušenou mládež) — jsem plně k dispozici na emailu k pomoci a podpoře potřebným. Někdy totiž není řešením ihned rychlý odchod, ale dá se „pobyt“ v sektě zpříjemnit a mírně i zlepšit — podobně jako v onom pasťáku. Věřte mi…