Je to docela populární heslo. Mít věci pod kontrolou. Zní to tak odhodlaně, mužně, úspěšně. Skoro až trenérsky.
Jenže když to rozebereš trochu víc do hloubky, zjistíš, že mít věci pod kontrolou znamená hlavně mít pod kontrolou… druhé lidi. A to se – s dovolením – nepovede. Ani s diplomem z psychoterapie, ani s titulem ze života.
Protože lidé jsou, jak známo, nevyzpytatelní. A pokud se náhodou chovají podle Tvých očekávání, pravděpodobně to dělají jen dočasně. Nebo z toho něco mají.
Očekávání = předem zaplacené zklamání
Touha po kontrole je často jen převlečený strach. Strach z chaosu, z neznámého, z toho, že někdo nebo něco naruší náš pečlivě vystavěný plán. Takže se pokoušíme kontrolovat, predikovat, nastavovat hranice, a někdy i manipulovat – ale samozřejmě jen pro dobro všech, že ano.
Ale jak to končí?
Zklamáním. Zatímco my čekáme, že „on to přece pochopí“, „ona už přece ví, co chci“, „tohle je snad jasné“ – realita si žije vlastním životem. A lidé taky. Jaká troufalost!
Mít věci ve svých rukách
A tady přichází ta nenápadná, ale zásadní změna úhlu pohledu.
Neměj věci pod kontrolou. Měj je ve svých rukách.
To je úplně jiný level hry.
To už není o ostatních – ale o Tobě. O tom, že znáš sám sebe. Že víš, co zvládneš. Že jsi připraven improvizovat, když to okolí nehraje podle scénáře. A že věříš, že ať se stane cokoli – nějak to zvládneš.
To je ono.
To je skutečné sebevědomí.
Sebevědomí jako vědomí sebe
Všiml sis, že slovo sebevědomí je dnes podezřelé?
Lidé ho často musejí nějak dodatečně vysvětlovat. „Zdravé sebevědomí.“ „Přirozené.“ „Takové to nearogantní, víš?“
Jako by bylo podezřelé už jen vědět, kdo jsi. A přitom úplně stačí přečíst to slovo pozpátku. Vědomí sebe.
To je všechno.
Nemusíš být dokonalý. Nemusíš být vždycky vítěz. Nemusíš ani vypadat chytře. Ale když víš, kdo jsi – a víš, co v sobě máš – tak i když něco selže, ty se neztratíš. A to je mnohem víc než „mít věci pod kontrolou“. To je mít sebe ve svých rukách.
Takže co s tím?
Příště, až budeš mít pocit, že musíš všechno řídit, plánovat, kontrolovat a držet pevně za uzdu:
Nech uzdu.
Chyť sám sebe.
A připomeň si: když máš sebe, máš i všechno ostatní.
A lidi?
Ty stejně neuhlídáš. Ale možná je právě Tvoje klidná přítomnost přiměje, aby si sami všimli, že jsi ten, kdo ví. A to, mezi námi, stačí.