Nemáte někdy pocit, že se někteří lidé tváří, jako by jim při narození přišel oficiální dekret? Takový ten slavnostní pergamen s pečetí, kde stojí:
„Tímto potvrzujeme, že váš život bude pohodlný, štědrý a bez jakýchkoli komplikací. Štěstí máte v ceně, neúspěchy se vás netýkají. Gratulujeme!“
Samozřejmě, žádný takový dokument nikdo nikdy neviděl. A pokud ano, patrně šlo o reklamu na matrace.
Sudičky z pohádek
Možná za to mohou pohádky. Od malička posloucháme, že někdo přijde, mávne kouzelnou hůlkou a všechno půjde samo. V realitě ovšem žádná víla nepřilétne. Maximálně poletuje účtenka od elektřiny. Pravda je, že život je občas těžký. Ne proto, že by byl nefér, ale prostě proto, že tak funguje. Neúspěch, zklamání, propad, špatná série dní – to všechno je naprosto normální a hlavně běžné. Jen se o tom moc nemluví… a rozhodně se to nefotí na Instagram.
Statistiky, které vám zkazí náladu (ale zachrání realismus)
Vezměte si třeba hudební kapely. Kolik jich hraje po klubech, zkušebnách, garážích… celý život? A kolik z nich se dostane do rádia, natočí hit a stane se „tou slavnou kapelou“? Ten poměr je – jak to říct diplomaticky – velmi nevyvážený. Přibližně tak, jako šance vyhrát hlavní cenu ve sportce, když tiket zapomenete podat. A přitom i ty „neúspěšné“ kapely mohou zažít roky radosti, přátelství, euforie z koncertů a nadšení z nových písní. Jen zkrátka nemají billboard u dálnice.
Proč to vadí?
Možná proto, že jsme si zvykli očekávat, že když něco děláme poctivě a s nasazením, úspěch přijde jako povinná odměna. Jenže realita nemá smlouvu s klauzulí „když budu hodný, dostanu to“.
Není to lehké. A nikdy nikdo neřekl, že bude.
Ale v tom je právě kus krásy – radost není jen v cíli, ale i v tom, že se člověk na cestě občas zapotí, zakopne, vstane a pokračuje.
Takže co?
Přestaňme čekat na pergamen se slibem snadného života. Nebyl, není a nebude. Místo toho se smiřme s tím, že i když není lehký, může být pořád dost dobrý – a někdy dokonce úžasný. A to i bez fanfár a červeného koberce.