Všichni to známe. To věčné snažení, bojování, přemlouvání života, aby byl jiný, lepší, podle našich představ. A on si ten darebák stejně dělá, co chce. Jako kdyby existoval nějaký skrytý zákon, který se nám vysmívá.
A on existuje. Říká se mu fyzika.
Voda neteče do kopce
Fyzikální zákony jsou neúprosné. Pokud nechceme mít doma povodeň, nesnažíme se vodu tlačit nahoru. Proč? Protože voda teče tam, kde je to pro ni nejjednodušší. Z vyššího potenciálu do nižšího. Žádná magie, prostě příroda.
Jenže v životě se chováme úplně opačně. Místo toho, abychom šli tam, kde to přirozeně plyne, neustále tlačíme vodu do kopce. Čili:
Snažíme se změnit někoho, kdo se změnit nechce.
Plýtváme energií na vztahy, které už dávno odtekly.
Držíme se představ, které nefungují, jen protože jsme si je kdysi vysnili.
Zkoušíme prorazit hlavou zeď a pak se divíme, že máme bouli.
A přitom stačí pochopit základní pravidlo života: energie si vždy najde nejkratší a nejpřirozenější cestu.
Síla správného směru
Co se stane, když se přestaneme snažit vodu tlačit do kopce a místo toho najdeme její přirozený tok? Najednou všechno funguje samo.
Ne proto, že by se vesmír spikl v náš prospěch, ale proto, že konečně využíváme energie správně.
Když se v práci netrápíme tím, co nejde, ale zaměříme se na to, kde to jde snadno, produktivita vystřelí.
Když přestaneme nahánět někoho, kdo o nás nestojí, objevíme někoho, kdo o nás stojí už dávno.
Když přestaneme nutit sami sebe do věcí, které nás nebaví, zjistíme, že jsou jiné, které nám jdou úplně přirozeně.
Najednou se věci dějí, aniž bychom je museli násilím tlačit. A to není magie – to je fyzika.
Tajemství těch, kterým „to jde samo“
Určitě znáte lidi, kterým všechno vychází. Jako by měli nějaký tajný trik. Možná jste si říkali, že mají štěstí, lepší geny, kontakty, cokoliv. Ale pravda je jednoduchá: oni netlačí vodu do kopce.
Nedrží se křečovitě věcí, které nefungují.
Nebojují tam, kde to nemá smysl.
Nepřesvědčují lidi, kteří přesvědčit nejdou.
Neplýtvají energií na odpor – využívají ji ve směru, kde to plyne samo.
Tím nemyslím, že bychom se měli vzdát při prvním problému. Ale pokud se vám něco hroutí už podesáté, možná to není výzva k boji, ale signál, že jdete proti proudu.
Jak poznat, že tlačíme vodu do kopce?
Cítíte se vyčerpaní, ale výsledek nikde.
Opakovaně narazíte na stejný problém.
Jste frustrovaní, že věci nefungují, i když „by měly“.
Myslíte si, že stačí „víc se snažit“.
Ve skutečnosti to není o větší dřině, ale o změně směru.
Co tedy dělat jinak?
Podívat se, kde to jde snadno. Možná celou dobu přehlížíte místo, kde by energie plynula sama od sebe.
Přestat bojovat s nevyhnutelným. Jestli něco opakovaně nefunguje, možná to nikdy fungovat nebude.
Dovolit si změnit směr. Zastavit se a říct si: „A co když jdu úplně špatně?“
A pak už jen sledovat, kam teče voda. Protože pokud ji přestaneme tlačit nahoru, možná nás konečně odnese tam, kde jsme chtěli být celou dobu.