Hadí manuál pro zbabělce i hrdiny v terapii života
Strach je jako had. Plíží se kolem vás, syčí, svíjí se, slizce klouže po nervových zakončeních a vyvolává to dobře známé „běž, nebo bojuj“ – a většinou „běž!“. V lepším případě k psychologovi. V horším do ledničky. Nebo na útěk do hlubin sociálních sítí, kde je had nejdál.
Jenže čím víc před ním utíkáme, tím víc se za námi plazí. Nevyhýbá se nikomu. Je mu jedno, kolik titulů máte, jestli jste jogín nebo manažer, muž, žena, nebo zmatek mezi tím. Had se neptá. On prostě je. V našem podvědomí, v našich zážitcích, ve vzpomínkách, v těle.
Takže ano, čelit strachu zní jako skvělý nápad – na Instagramu. Ale v reálném životě je to něco jako líbat žábu s tím, že se promění v prince. Dost často vám akorát zůstane žába a trauma na celý život.
Přemlouvat se nefunguje. Přesvědčování už vůbec ne.
Když máte panický strach z hadů a někdo vám řekne: „Neboj se, nejsou slizký, nic ti neudělají,“ tak co uděláte?
Ano – buď utečete, nebo dotyčnému navrhnete, ať si s tím hadem jde povídat on. Možná si o tom dokonce přečtete knížku. Uděláte si poznámky. Najdete si video. Naučíte se, že hadi jsou důležitou součástí ekosystému. A pořád budete mít strach. Protože strach se neřeší rozumem. Ten má při panice z hadů zhruba stejnou váhu jako suchý list papíru v monzunovém dešti.
Strach není logický. Je tělesný. Instinktivní. Automatický. A záludný.
Jediná cesta ven vede skrz
Když chcete překonat strach, potřebujete… ne, odvahu ne. Tu máte. Jen je schovaná za tou horou výmluv a obranných mechanismů. Co ale opravdu potřebujete, je někdo, kdo vám ten strach podá. Ne jako hadí dealer, ale jako průvodce. Někdo, kdo vám do dlaně položí to, čeho se nejvíc bojíte, a klidným hlasem řekne: „Drž. Já tu jsem. Je to bezpečné.“
A vy zpanikaříte. Samozřejmě. Třesete se. Možná pláčete. Možná nadáváte. Ale pak se najednou stane něco nečekaného. Po chvíli zjistíte, že ten had je pořád stejný. Jen už vám nedrtí mozek. Vaše tělo se uklidní. A pak přijde ta slavná věta:
„Vždyť on vlastně vůbec není slizký…“
A v tu chvíli víte, že se něco změnilo. Ne v hlavě. V těle. V emocích. V realitě.
Terapeut jako hadonoš. Ano, přesně tak.
Tohle je totiž terapie. Ne to, že si popovídáte. Ani že vám někdo řekne, co děláte špatně. Kvalitní terapie není o radách. Je o zážitku. O tom, že vám někdo pomůže dotknout se toho, čeho se bojíte, ale co zároveň potřebujete.
A že někdy musí trochu přitlačit, abyste vůbec ruku natáhli? Ano. I to je součást procesu. Protože jak jinak překonat to, co nás drží, než že nás někdo podrží?
Takže čelit strachu? Ano. Ale ne sám. A ne jen rozumem.
Protože když si sáhnete na to, čeho se nejvíc bojíte, zjistíte, že tam už vlastně nic není. Jen ten starý film, co běžel ve vaší hlavě příliš dlouho. A možná i ten had, co se vám kdysi zdál jako monstrum, je dnes už jen chladný, tichý had, který si šel po svém. A vy taky můžete.
A pokud se bojíte udělat ten první krok… tak vězte, že právě tohle je chvíle, kdy má smysl přijít. Na terapii. K někomu, kdo ví, jak na hady. A hlavně – jak na strachy.