Kolikrát v životě (hlavně v dětství, ale ono to nepřejde mnohdy ani v dospělosti) jste slyšeli větu typu = „aby se Ti něco nestalo“?! To nejde ani spočítat, že?! A víte, že v tom vidím docela zásadní problém ve smyslu „programování se“ a přijímání systému „náhoda-smůla-štěstí“? Rád Vám více ozřejmím, jak to myslím = pokud chcete, pokračujte ve čtení dále 😉
Víte, jsem bytostně přesvědčený (a v mém Vesmíru to rozhodně funguje beze zbytku, ale připouštím, že jste si to možná naprogramovali jinak), že ve skutečnosti-realitě-přítomnosti funguje pouze bezvýjimečný princip PŘÍČINA-NÁSLEDEK!
Ano, už Vás přímo slyším křičet = vždyť ale existuje NÁHODA!!! Mno…popravdě řečeno – existuje i neexistuje. Jak to myslím? Pojmem náhoda označujeme v podstatě vše, čemu nerozumíme, nevidíme příčinu, nechápeme, kde to vzniká = no a tak v tomto smyslu v myslích mnohých opravdu náhoda existuje, ale (občas hluboko pod povrchem) skutečnou příčinu LZE DOHLEDAT! Jen to občas vyžaduje tvrdou a namáhavou práci + zkrátka musíte vědět jak…
V čem je tedy onen problém z úvodu tohoto psaní? Víte, věta „aby se (Ti) něco nestalo“ podprahově vysílá informaci, že se dějí věci bez našeho vlivu…učí nás žít samospádem, spoléhat na autopilota, žít v dualitě, zní to skoro jako zaklínadlo = pozor na bubáky a temnou magii! Jak odlišný dopad by měla (na první pohled) podobně znějící věta = dávej pozor při přecházení silnice na projíždějící auta! Vnímáte ten rozdíl? Nechci podceňovat Vaši inteligenci, ale raději = tahle věta Vám říká cosi jako – jsi pánem situace, ty rozhoduješ, co se stane! Pokud se budeš chovat vědomě, dělat vědomou činnost, pak se vyhneš negativní následkům Tvé chybné příčiny. Lepší? 😉
On ten pojem náhoda úzce souvisí s matematikou, resp. matematickým (aristotelovským) vnímáním světa. Prostě – vše se dá přece spočítat, ne?! Je mi jasné, že se teď pro mnohé projevím spíš jako dyskalkulik, než jako filozof, ale za mne je matematika největší podvod lidstva, která manipulativně zkresluje naše vnímání reality a hlavně očekávání výsledků našich činností. Fůůůj, to ale provokuju, co? Dáte mi možnost to trochu víc vysvětlit nebo alespoň trochu okomentovat? Díky moc!
Začnu (pro odlehčení) příhodou, která se prý stala kamarádům Tigera Woodse. Předem hlásím, že jsem u toho nebyl a tak nevím, zda-li se to opravdu takto stalo, ale myšlenka se mi moooc líbí. Jo a taky předem hlásím, že golfu vůbec nerozumím (dokonce ani nechci) a tak se vyhnu hraní na nějaké odborné pojmy. Zkrátka, příhoda (milé děti) vypráví, že jednou takhle Tiger zase fláknul holí do míčku a on opět skončil absolutně přesně v ďůlku. No a kamarádi reagovali ve smyslu = teda, to je neuvěřitelná náhoda! A Woods prý suše reagoval:“Ano, je…čím víc trénuju, tím víc tuhle náhodu zažívám!“ 😀
Snad se mi můj postoj podaří vysvětlit na typickém matematickém příkladu pro ukázku náhody a tím je hod kostkou. Na to existují celé studie a samozřejmě výpočty. Nic z toho nechci rozporovat – nemám na to inteligenční aparát, ALE = co kdybyste znali přesně váhu oné kostky (a třeba vliv jednotlivých puntíků na její otáčení), co kdybyste se uměli dokonale ovládat a dokázali pohyb hodu kostkou přesně zopakovat? Co kdybyste měli přesné údaje o tlaku vzduchu, jeho proudění v místnosti atd. nedokázali byste přesně určit, co na kostce padne? Tedy řečí mého kmene = kdybyste přesně znali všechny příčiny, nebyli byste schopni určit následek?!?! 😉
Vím, že se Vašemu odsouzení už nevyhnu :D, tak budu v úvaze ještě chvilku pokračovat a to mojí vrcholnou provokací, že totiž 1+1=2 je největší lež v dějinách!!! Už máš chuť mi dát pár facek? 😉 Víš, podle mě, neexistuje v celém (zdůrazňuji reálném) Vesmíru jednotka čehokoli, která přesně (a beze zbytku či přebytku) odpovídá sama sobě! Takhle to funguje jen matematikům „na papíře“ a je to (skoro až vulgárně brutální) zjednodušení skutečnosti = prostě aby jim to vyšlo!!! V reálu je 1+1 často mnohem méně, než dvě a v ideálním případě je to více, než dvě (ona pověstná synergie, že?) = ale nikdy PŘESNĚ dvě!!! A, moc prosím, nenechte se mýlit mojí připitomělostí, já mám opravdu třeba zkoušku z výrokové logiky na Univerzitě Karlově a při jejím výkladu jsem byl nejen zaskočen, ale přímo fascinován potřebou nejprve přesně definovat pojmy = volně cituji:“toto se používá v běžné řeči takto, ale my to budeme používat pouze a jenom v tomto smyslu!“ – tedy ano, tak – aby jim to vyšlo!!!
A to se raději (z úcty k lékařům) vyhnu pokračování úvahy směrem ke klasické (západní) medicíně a jejímu (až obsedantnímu) věnování se pouze a jenom následkům a až mnohdy přímo fanatickému vyhýbání se hledání a léčení příčin…
Ale abych raději i střelil do svých řad = nebabrám se naopak já až příliš v příčinách při terapiích? Možná to tak zvenku i vypadá, ale podle mne je rozhodující pohnutka (emoce) se kterou to dělám(-e) = nedělám to proto, abych fňukal a patlal se v bolístkách, ale naopak proto, abych příčinu vyřešil/odstranil! Souvisí to totiž přesně s přístupem k životu! Jde o takovéto podvědomé očekávání nebo možná strach co se stane, jestli se náhodou nestane „něco špatného“ anebo klid a jistota, že příčina-následek vede k tomu, že moje vyčištění/odblokování vede k tomu, že žiju, jak chci. Anebo jinak řečeno = buď je to pasivní čekání nebo aktivní tvoření vědomou činností.
Já (sám za sebe) vnímám spousty teoretiků (na úrovni sofistů), kteří v životě (téměř) nic konkrétního/reálného nedokázali…za mne totiž to, co rozhoduje o pravdivosti, je praktičnost a funkčnost! No a to už je jen a pouze na Vás 😉