„Sleduj tok peněz“ – říká se to v byznysech, ale co když přeneseme tohle pravidlo do světa komunikace? Místo abychom se upínali jen na fakta a obsah sdělení, zamyslete se, co se děje v té neviditelné složce – v emocích.
Když se vám pod článkem objeví negativní komentář, nejde hned o to, že jste udělali chybu. Jde o něco mnohem hlubšího: o to, jak drtivě někdo potřebuje potvrzení své vlastní hodnoty. Často se totiž stává, že když někdo vyjadřuje nevrlý, ad hominem útok, není to výhradně útok na vás. Je to spíš projev jeho vlastní bolesti, jeho vlastních nevyřešených emocí, případně strachu z odhalení slabosti.
Proč se lidé rozčilují?
Zamyslete se: Když se někdo rozčílí, můžete v tom vidět dva základní vzorce.
První možnost: Vztek signalizuje, že jste „zasáhli“ něco, co toho člověka bolí – něco, co si dlouho v sobě nechával. Možná se těžko přiznává, že má v určité oblasti bolístku, a každá vaše poznámka či reakce mu to připomíná. Zkrátka – pro pravdu se člověk zlobí.
Druhá možnost: Vztek je jen záminkou. Někteří lidé totiž raději předstírají, že mají vše pod kontrolou, a když se to náhodou proklepne, spustí se jejich obranný mechanismus: „Ty si o tom nemůžeš vůbec nic říct, protože jsi prostě nepochopil, jak to vlastně funguje.“
Ať už je to cokoli, klíčem je pozorovat tok emocí. Nepřijímejte negativitu osobně – místo toho se zeptejte: „Co mi tento vztek vlastně říká?“ Místo abyste se okamžitě pustili do obranného módu, zůstaňte v klidu a nechte emoce té druhé strany, aby vám ukázaly, odkud pramení.
Když se dotknete modřiny
Je to jako když se nechtěně dotknete něčí modřiny – neznamená to, že jste tu osobu zranili. Ta modřina je důkazem minulého úderu, bolest, kterou si ta osoba pravděpodobně způsobila sama. Podobně, když vám někdo s hněvem vrací, že jste „pitomí“, je to spíš odraz jeho vlastní bolesti a obav, že by se mohla odhalit jeho slabost.
A právě proto je ta manipulativní taktika v komunikaci tak účinná: přehození příčiny a následku. Místo abyste se ptali „proč se na mě tak vzteká?“, se začnete ptát „co se stalo, že jeho emoce vybuchly?“ Tím se přestane jednat o útok na vás a začne to být odraz jeho vnitřního světa.
Nechte své pocity, ať k vám promluví
Když se vám někdo v rozhovoru pokusí vnucovat svůj názor způsobem, který se zdá být více o jeho frustraci než o faktech, je to signál, že jeho vlastní příčina – jeho emoce – je mimo kontrolu. Nebojte se toho. Přijměte to jako příležitost poznat nejen jeho, ale i sebe sama. Když si uvědomíte, že většina negativních reakcí vychází z osobních bolestí, které druhý skrývá, můžete se z toho odprostit a neztratit svou klidnou rovnováhu.
Konečné shrnutí
Pravá síla komunikace nespočívá v tom, že přesvědčíte každého o své pravdě, ale v tom, že umíte číst mezi řádky emocí. Když místo toho, abyste se nechali strhnout vztekem a kritikou, pozorně sledujete tok emocí, zjistíte, že většina negativních reakcí je spíše odrazem vnitřní nejistoty druhých, než důkazem vaší chyby.
Takže až příště narazíte na ad hominem útok, vzpomeňte si: to, co slyšíte, je jen echo jejich vlastní bolesti. Neberte to osobně – nechte si své vlastní pocity a nechte ostatní, ať si promluví se svým vnitřním já. Koneckonců, každý z nás má právo na to, aby byl slyšen.
A co vy? Jak čtete tok emocí ve svých konverzacích? 😊