Představte si následující scénář: jedete tramvají, zatímco venku prší. Na sobě máte nový kabát, cítíte se dobře a ve světě vše šlape. Do chvíle, než se na vás otočí neznámý spolucestující a utrousí: „To je ale kýč, ten kabát…“
A je to tady. Výbuch v hlavě. „Co si o sobě myslí?!“ Prsty se křečovitě sevřou kolem madla, protože zatímco ústa mlčí, mysl už rozehrála nekonečný ping-pong: „Je to pravda? Fakt to vypadá kýčovitě? Co když to říkají i ostatní?“
Ale víte co? Problém není v kabátu. Ani v tom neznámém. Tenhle miniaturní vnitřní výbuch je ve skutečnosti spouštěčem něčeho hlubšího: našeho strachu. A ten strach nám neříká nic o pravdě, ale úplně všechno o nás samotných.
Frustrace jako zrcadlo
V každém z nás dříme touha být přijatý. Můžete být manažer, učitel, influencer nebo třeba zahradník – na tom nesejde. Když někdo zpochybní váš kabát, váš nápad, váš styl nebo vaše rozhodnutí, nebolí to kvůli samotné kritice. Bolí to proto, že ten hlas venku je jako megafon pro naše vnitřní pochybnosti.
Podívejme se na to z druhé strany. Když někdo sype kritiku jako z kulometu, je pravděpodobné, že se jen vyrovnává se svými vlastními démony. Lidé, kteří jsou spokojení sami se sebou, nepotřebují kousat do cizích kabátů. Jejich kritika je často jen způsob, jak odvrátit pozornost od vlastní bolesti.
Pravda, nebo jen strach?
Když nás něco rozčiluje, je na místě otázka: proč mě to tak štve? Co mě na tom cizím názoru pálí? Zkuste si představit, že vám někdo řekne: „Máš tři nohy!“ Pravděpodobně se zasmějete, protože víte, že máte jen dvě.
Ale pokud někdo zpochybní něco, čím si nejste úplně jistí – třeba vaši práci, vzhled nebo vztahy – je možné, že ve vás zabzučí ten nepříjemný hlas: „Co když má pravdu?“
Jak na to?
Zkuste to příště jinak. Až vás někdo zkritizuje nebo naštve, místo vzteku si položte otázku: „Co to říká o mně? Proč mě tohle rozhodilo?“ Možná zjistíte, že to byl jen odraz vašich vlastních obav.
A pokud máte co do činění s opravdovým frustrátem, mějte na paměti, že jeho útoky nejsou o vás. Jsou jeho vlastním způsobem, jak se vyrovnat se svým vnitřním chaosem. Buďte velkorysí.
Závěrem: Pusťte to
Jak řekl kdysi jeden moudrý muž: „Nemůžeme ovládat, co si o nás druzí myslí. Ale můžeme ovládat, jak na to budeme reagovat.“
A ten kabát? Noste ho dál. Protože jestli vám dělá radost, je to přesně ten kousek, který do vašeho života patří. 😊