Nedávno mi jeden klient vyprávěl zajímavou příhodu. Když své psychiatričce řekl, že dochází na terapie i ke mně, dostal jednoduchou radu: “Jen si dejte pozor, jestli to není šarlatán.” Překvapivě mě ta věta neurazila. Naopak. Myslím si, že byla vlastně správná. Protože pokud dnes někdo hledá pomoc pro svou psychiku, měl by být opatrný. Možná ještě opatrnější než kdy dřív. Jenže tím vzniká jiná otázka. Jak vlastně šarlatána poznáme?
Doba expertů
Nikdy nebylo jednodušší stát se odborníkem. Stačí internetové stránky. Pár videí. Přesvědčivý projev. Hezké fotografie. Několik silných vět. A během chvíle může člověk působit dojmem, že rozumí lidské psychice lépe než kdokoliv jiný. Jenže zdání je zvláštní věc. Dá se vytvořit. Důvěra už o něco hůř.
Diplom nestačí
Možná vás překvapím. Nemyslím si, že spolehlivým vodítkem je samotný titul. Ano, vzdělání je důležité. Stejně jako praxe. Jenže každý z nás asi někdy potkal lékaře, učitele nebo právníka, který měl všechny možné diplomy, a přesto bychom se k němu podruhé nevrátili. Papír může potvrdit vzdělání. Nemůže ale potvrdit kvalitu člověka.
Sebevědomí také ne
Ani sebejistota není dobrým měřítkem. Naopak. Lidé, kteří vědí úplně všechno, mívají někdy překvapivě málo pochybností. A právě to mě vždy trochu znervózňuje. Psychika totiž není matematika. Neexistuje jeden univerzální návod na člověka. Kdo tvrdí opak, možná prodává větší jistotu, než jakou může skutečně nabídnout.
Co mě přesvědčuje nejvíc
Po více než dvaceti letech práce jsem si vytvořil vlastní, velmi jednoduché měřítko. Důvěřuji lidem, kteří si mohou dovolit být průhlední. Nemusí kolem sebe vytvářet tajemství. Nemusí slibovat zázraky. Nemusí chtít, aby jim člověk věřil hned při prvním setkání. Naopak. Nechají vás dívat se jim pod ruce. Ukážou, jak přemýšlejí. Jak pracují. Jak argumentují. A nechají rozhodnutí na vás.
Důvěra se nedá vynutit
Možná právě tady vidím největší rozdíl. Šarlatán potřebuje, abyste mu věřili předem. Odborník si může dovolit, abyste si nejprve udělali vlastní názor. Přečetli si, co píše. Poslechli si, jak uvažuje. Zjistili, jestli vám jeho přístup dává smysl. A teprve potom se rozhodli. Důvěra totiž není něco, co lze vyžadovat. Je to něco, co vzniká. Pomalu.
Pozor na jednu věc
Ještě existuje jeden znak, kterého si všímám. Člověk, který má potřebu zpochybňovat úplně všechny ostatní, aby sám vypadal jako jediný zachránce. To bývá zvláštní varování. Ve skutečné odbornosti totiž není potřeba válčit s celým světem. Stačí dělat svou práci co nejlépe. Lidé si nakonec stejně udělají vlastní obrázek.
A co výsledky?
Někdo může namítnout, že rozhodují především výsledky. Souhlasím. Jenže ani tady není všechno tak jednoduché. Psychoterapie není oprava auta. Neexistuje záruční list. Neexistuje stoprocentní úspěšnost. Každý člověk přichází s jiným příběhem, jinou motivací i jinou ochotou na sobě pracovat. Proto bych byl opatrný vůči každému, kdo slibuje jistotu. Lidská psychika ji totiž neumí nabídnout.
Na závěr
Možná bych tedy onu radu trochu upravil. Ano. Dávejte si pozor na šarlatány. Ale nehledejte je jen podle titulů, reklamy nebo počtu sledujících. Dívejte se spíš na to, jestli ten člověk připouští pochybnosti. Jestli vás zve k přemýšlení, nebo jen vyžaduje víru. A hlavně jestli vás postupně vede k větší samostatnosti. Protože skutečný odborník podle mě neusiluje o to, aby na něm byli lidé závislí. Naopak. Jeho největším úspěchem je chvíle, kdy už ho člověk vlastně nepotřebuje. A možná právě to je ten nejspolehlivější rozdíl mezi pomocí a šarlatánstvím.