Většina lidí se bojí konce. Konec vztahu, konec dovolené, konec seriálu… a ano, i ten Konec s velkým „K“. Je zvláštní, jak nás tahle představa – často úplně beztvará – dokáže držet v šachu. Vlastně je to takový podprahový motivační řečník, který nám šeptá: „Měl bys žít, dokud je čas.“ Jenže místo, aby nás to rozradostnilo, většinou nás to zatuhne jako šroub v paneláku z 80. let.
Jen si to vezměte – kdy naposledy jste si sedli a řekli si: „Tak dneska se budu bát konce.“? Nikdy. Ono to totiž běží na pozadí. Jak starý operační systém, který už nikdo neupdatoval, ale pořád vám snižuje výkon. A přitom… proč se bát teď? Jak říká staré přísloví: „Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?“ Nebo jinak: pokud máte lístek na koncert, nebudete se přece týden předem hroutit z toho, že poslední píseň skončí.
Konec neexistuje, jen změna kostýmu
Zkuste se na to podívat z fyzikálního hlediska – energii nelze vytvořit ani zničit, lze ji jen proměnit. Takže konec? Spíš převlékárna. Jeden vztah končí, jiný začíná. Jedna kapitola dočtena, druhá se právě otevírá. Dokonce i ty slavné poslední stránky knihy nejsou „konec“. Jsou jen odkládací plocha, odkud můžete knihu vrátit do knihovny – a půjčit si jinou.
Důvěra v řeku
Je to i otázka důvěry. Představte si, že jedete po řece. Teče sama, správným směrem, a vy nemusíte řešit, jestli proud náhodou v noci nevyschne. Můžete pádlovat víc, míň, držet se levého břehu nebo pravého… ale řeku samotnou řešit nemusíte.
A i kdyby vedla do moře – no a? Moře je taky prima.
Problém je, že my máme tendenci tu řeku každou chvíli zastavovat, přeměřovat a dělat audity, jestli náhodou nevysychá. Což je absurdní – asi jako kdybychom se uprostřed jízdy vlakem ptali strojvedoucího, jestli koleje opravdu pokračují až do cílové stanice.
Tak proč se bát?
Možná proto, že konec je v naší hlavě vždycky drama. Závěrečné titulky, zhasnutá světla, padací most. Ale realita je mnohem méně teatrální. Většinou prostě pokračujeme – jen v trochu jiné kulise. Takže až vás příště chytne ten tichý mráz v zátylku, že „jednou to skončí“, zkuste si vzpomenout: Možná to není konec. Možná jen přichází nové dějství, a inspicient právě mění kulisy.
