Určitě jste to už zažili. Bavíte se s někým a najednou máte pocit, že komunikujete v úplně jiných dimenzích. Řeknete něco, druhá strana si to přeloží po svém, a než se nadějete, jste obviněni z něčeho, co vás ani nenapadlo. Mluvíte o modré, ale protistrana slyší červenou. Nebo ještě lépe – vy mluvíte o hokeji a druhý se vás ptá, jak v něm používáte míč.
Čím to je? A hlavně – co s tím?
Psychologie nesouladu: Projekce a vlastní představy
Naše mozky mají zvláštní schopnost – dokážou vidět věci, které tam nejsou. Psychologie tento fenomén nazývá projekce vlastní představy. V praxi to znamená, že si každý do slov toho druhého promítá svůj vlastní svět, zkušenosti, obavy a očekávání.
To je také důvod, proč když řeknete „moc o tom nepřemýšlej“, může druhá strana slyšet „jsi hloupý a přemýšlet by ti nepomohlo“. Vy mluvíte o tom, že netřeba si dělat zbytečné starosti, ale posluchač si to interpretuje jako útok na svou inteligenci. A oheň je na střeše.
Když se mísí jazyky: Fotbalista v hokejové šatně
Abychom si to lépe představili, pomůžeme si sportovní metaforou. Představte si, že jste hokejista a někdo se vás vážně zeptá:
🔹 „Jak v hokeji používáte míč?“
Přirozeně odpovíte:
🔹 „My ale v hokeji žádný míč nepoužíváme.“
A teď přichází to kouzlo projekce:
🔸 „Nedělej ze mě hlupáka a odpověz mi na otázku!“
Cože?! Jak jste se najednou ocitli v pozici někoho, kdo druhého ponižuje? Vy jste jen konstatovali fakt. Ale druhá strana se cítila dotčeně, protože ve své hlavě už slyšela něco jiného: „Tvoje otázka je hloupá a já si myslím, že jsi ignorant.“
A tak jste se dostali do pasti. Ať řeknete cokoli, druhá strana to přeloží do svého jazyka – jazyka, který je možná ovlivněný jejími nejistotami, minulými zkušenostmi nebo jednoduše jiným pohledem na svět.
Proč se to děje?
✔ Každý máme jiné „brýle“ – Náš mozek filtruje informace podle našich přesvědčení, zkušeností a emocí.
✔ Často nevnímáme přesně slova, ale svůj pocit z nich – Někdo nám řekne „Měl bys víc odpočívat“ a my slyšíme „Jsi líný a k ničemu.“
✔ Přemýšlíme spíš o tom, co odpovíme, než co ten druhý říká – Kolikrát už jsme nečekali na smysl slov, ale jen na pauzu, abychom mohli začít mluvit my?
✔ Lidé často chtějí slyšet to, co potvrzuje jejich názor – Když někdo věří, že se na něj mračíme, může si naše neutrální „Dobrý den“ přeložit jako pasivně agresivní vzkaz.
Jak z toho ven?
🟢 Zpomalit a ověřovat – Místo okamžité reakce zkuste říct: „Jak jsi to myslel?“ Možná zjistíte, že druhý mluví o něčem jiném, než jste si mysleli.
🟢 Neberte si všechno osobně – Když vám někdo podsouvá významy, které tam nebyly, není to o vás. Je to o jeho interpretaci světa.
🟢 Používejte parafrázování – „Takže jestli tomu dobře rozumím, říkáš, že…“ – a dejte druhé straně šanci svůj výklad upřesnit.
🟢 Nepokoušet se za každou cenu vysvětlovat – Někdy je lepší nechat druhého v jeho přesvědčení než se marně snažit dokázat, že jste řekli něco jiného.
Závěr: O koze a o voze…
Komunikace je složitá hra. Můžete si myslet, že hrajete šachy, ale váš protějšek ve skutečnosti hraje pexeso. A pokud si toho včas nevšimnete, budete se divit, proč vám pořád někdo otáčí figurky.
Takže až příště budete v rozhovoru, který najednou začne drhnout, zkuste si položit jednoduchou otázku: „Hrajeme stejnou hru, nebo mluvíme každý o něčem jiném?“ Možná zjistíte, že místo hádky stačí jen vyměnit pravidla. 😊