„Užívej si!“ – kolikrát to slyšíme. Jako pozdrav, jako radu, jako univerzální náplast na všechno. Mladší generace má tohle slovní spojení přímo v DNA. Ale když se zamyslíme, co se pod tím ve skutečnosti myslí, začíná to trochu drhnout. Protože „užívat si“ a „užívat života“ – to není totéž.
Když „užívat si“ znamená hlavně vypnout mozek
Zkuste se někoho zeptat, co znamená „užívám si“. Často to skončí u obrázků jako: drink v ruce, rozjetá party, exotická destinace nebo aspoň nějaký adrenalinový zážitek, který se dobře vyjímá na Instagramu. V překladu: zapomenout na realitu, vystřelit mozek z hlavy a pak si pamatovat jen zlomky.
Není na tom nic špatného – občas se hodí všechno pustit z řetězu. Jenže pokud „užívání si“ znamená jen krátkou intoxikaci (ať už alkoholem, zážitky nebo fotkami pro lajky), tak to není život. To je spíš krátká dovolená od sebe sama.
Užívat života je něco jiného
Skutečné „užívání života“ není o tom, že člověk potřebuje exotické pláže nebo bungee jumping, aby se cítil živý. Je to mnohem nudnější – a přitom o dost hlubší. Je to třeba radost z toho, že káva voní přesně tak, jak má. Že se ráno probudíte a zjistíte, že vás nic nebolí (nebo aspoň ne tolik). Že se pustíte do činnosti, která vás těší, a ztratíte při ní pojem o čase. Že dokážete vyřadit věci, které vám radost nedělají, místo abyste v nich setrvávali jen proto, že se „to má“.
Život jako hra (ale bez manuálu)
Možná nejlepší metafora je tahle: život je hra. A teď nemyslím hru o body, lajky, kariérní postupy nebo to, kdo má lepší auto. Hru, kterou hrajete proto, že vás baví samotná hra. Hrajete ji po svém, s vlastními pravidly – a s respektem k tomu, že ostatní hrají úplně jinak. A že mají stejné právo ignorovat váš styl, jako vy ten jejich.
Paradox je, že právě v tom je obrovská svoboda. „Užívej si života“ totiž v překladu znamená: najdi, co tě těší, a dělej toho víc. Najdi, co tě netěší, a přestaň to dělat. Zní to až podezřele jednoduše – možná proto to málokdo praktikuje.
Smysl života? Jednodušší, než si myslíme
Nakonec se ukazuje, že celý ten velký filozofický otazník „Jaký je smysl života?“ má prostou odpověď: dát životu smysl. Ne čekat, že přijde shůry, že ho schválí nějaká vyšší autorita nebo že ho objevíme na motivační přednášce. Ale prostě ho tvořit sami – drobnostmi, činnostmi, radostmi i omyly.
Takže, užívej si… ale čeho?
Užívat si života neznamená nasazovat masku permanentní zábavy. Znamená to všímat si toho, co nás opravdu těší, a nebát se to rozvíjet. Takže až vám někdo příště řekne: „Užívej si!“, zkuste se neptat jak? ale spíš čeho? Protože rozdíl mezi „užívat si“ a „užívat života“ může být celý smysl vaší hry.